Psalms 49
1 (Řediteli hudby. Od synů Kórachových, zpěv s hudebním doprovodem.) Slyšte toto, všechny zástupy lidu, nastavte uši, všichni obyvatelé tohoto světa,
2 i prostí i vznešení, spolu bohatý i nemajetný.
3 Má ústa budou vyslovovat moudrost a přemítání mého srdce, rozvážnost.
4 Chci naklonit své ucho k průpovědi, s lyrou řešit svou hádanku.
5 Nač se mám bát v den zla, kdy mě obklopuje nepravost mých úkladníků,
6 již vzkládají svou důvěru na svou moc a vychloubají se množstvím svého bohatství?
7 Bratr - nikdo ho nikterak nemůže vykoupit a ni Bohu za něho dát zadostučinění,
8 neboť výkupné jejich žití je příliš vysoké - a ť se navždy vzdá toho,
9 že by ještě do nekonečna žil, nezakoušel zkázu.
10 Vždyť vidí: umírají moudří, zpozdilec a hlupák hynou spolu a své jmění zanechávají jiným.
11 Jejich myšlenka je: jejich domy - navždy, jejich obydlí - do pokolení a pokolení, svými jmény určují názvy pro pozemky.
12 A le člověk ve cti nepřetrvává; je podoben jako by zvířatům, je ž hynou.
13 Toto je jejich cesta: důvěra v sebe, a jejich následovníci si libují v jejich výrocích. Seláh.
14 Jako drobný dobytek se kladou do šeólu; pase je smrt a k jitru nad nimi budou vládnout upřímní a jejich tvářnost bude k strávení šeólem bez místa pobytu pro ni.
15 Jen Bůh může mou duši osvobodit z ruky šeólu, když mě bude brát. Seláh.
16 Nemusíš se bát, když někdo bohatne, když se množí sláva jeho domu,
17 vždyť při své smrti si nic z toho nebude moci vzít, jeho sláva za ním nebude moci sestoupit;
18 byť své duši ve svém životě žehnal (ano, budou tě chválit, jestliže sobě činíš dobře),
19 musí vstoupit k pokolení svých otců; nikdy nebude moci uvidět světla.
20 Člověk ve cti, nemá-li porozumění, je podoben jako by zvířatům, jež hynou.