1(Od Dávida.) K tobě, Hospodine, volám, má skálo, kéž se ode mne mlčky neodvracíš, abych, mlčel-li bys přede mnou, se nestal porovnatelným se sestupujícími v jámu!
2Slyš hlas mých úpění při mém křiku o pomoc k tobě, při mém pozvedání mých rukou k tvé svaté síni slova;
3kéž mě neodtahuješ se zlovolnými a s pachateli nepravosti, mluvícími se svými bližními pokoj ně, zatímco v jejich srdci je zlo.
4Dej jim podle jejich činnosti a podle zla jejich skutků, podle díla jejich rukou jim dej, splať jim jejich zásluhu;
5neboť nedbají na činy Hospodinovy a na dílo jeho rukou; bude je bořit a nebude je budovat.
6Budiž veleben Hospodin, neboť uslyšel hlas mých úpění!
7Hospodin je má síla a můj štít, v něho důvěřuje mé srdce a dostává se mi pomoci; i bude se mé srdce veselit a budu ho svou písní chválit.
8Hospodin je silou jim a on je základem vysvobození svého pomazaného.
9Vysvoboď svůj lid a žehnej svému dědictví a pas je a povznes je navždy.