1Nač se národy rozhlučely a lidská plemena smýšlejí nicotnost?
2Králové země se postavují a knížata se spolu uradila proti Hospodinu a proti jeho pomazanému:
3Roztrhejme jejich pouta a shoďme ze sebe jejich provazy!
4Sídlící v nebesích se směje, Pán se jim vysmívá;
5tehdy k nim bude mluvit ve svém hněvu a ve svém popuzení je bude lekat:
6Vždyť já jsem dosadil svého krále nad Cijjónem, svou svatou horou.
7Budu vyprávět o ustanovení Hospodinově: Řekl ke mně: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil;
8vyžádej ode mne a budu dávat národy v tvé vlastnictví a v tvou držbu poslední končiny země.
9Budeš je drtit holí ze železa, jako nádobu hrnčíře je roztloukat.
10Nuže tedy, králové, nabuďte rozumu, dejte se napravit, soudcové země;
11s bázní uctívejte Hospodina a s chvěním jásejte,
12líbejte Syna, aby se nepopuzoval, takže byste museli cestou zhynout, kdyby se jen trochu rozhoříval jeho hněv. Blaho všech na něho spoléhajících!