Psalms 144
1 (Od Dávida.) Budiž veleben Hospodin, má skála, jenž vyučuje mé ruce seči, mé prsty boji,
2 má laskavost a má pevnost, má záštita a můj zachránce, pro mne, můj štít a ten, na něho ž spoléhám, jenž mi podmaňuje můj lid.
3 Hospodine, čím je člověk, že ho bereš na vědomí, syn smrtelníka, že ho máš na zřeteli?
4 Člověk je podoben vánku, jeho dni jsou jako míjející stín;
5 Hospodine, nahni svá nebesa, a ť můžeš sestoupit, sáhni na hory, a ť dýmají,
6 blýskej blýskáním, a ť je můžeš rozptýlit, vyšli své šípy, a ť je můžeš zmást,
7 vztáhni své ruce s výsosti, vyrvi mě a vyprosť mě z velikých vod, z ruky synů ciziny,
8 jejichž ústa mluví marnost a jejich ž pravice je pravice lži.
9 Bože, chci ti zpívat novou píseň, na varyto-desítku při zpěvu hrát tobě,
10 jenž dáváš vítězství králům, jenž vyrváváš Dávida, svého nevolníka, před mečem zla;
11 vyrvi mě a vyprosť mě z ruky synů ciziny, jejichž ústa mluví marnost a jejich ž pravice je pravice lži,
12 aby naši synové byli ve svém mládí jako štěpy k vzrůstu vypěstované, naše dcery jako nárožní sloupy, vytesané na způsob chrámu,
13 naše spižírny plné, poskytující zásoby všeho druhu, naše stáda tisícerá, v desetitisíce se množící na našich širých polích,
14 naše hovězí dobytčata obtěžkaná; bez průlomu a bez vycházení a bez křiku na našich prostranstvích.
15 Blaho lidu, jemuž je takto! Blaho lidu, jehož Bohem je Hospodin!