1(Poučení od Dávida za jeho pobytu v jeskyni. Modlitba.) Svým hlasem křičím k Hospodinu, svým hlasem k Hospodinu úpím,
2před jeho tváří vylévám svůj nářek, svou úzkost před jeho tváří vyjevuji.
3Při zemdlívání mého ducha ve mně ty věru znáš mou pěšinu; na stezce, jíž se ubírám, mi tajně políčili past.
4Hleď v pravo a viz, že není znajícího se ke mně, pro mne zaniklo útočiště, není zajímajícího se o mou duši.
5Jal jsem se k tobě křičet, Hospodine, říkat: Ty jsi mým útočištěm, mým podílem v zemi živých.
6Upři pozornost na mé hořekování, neboť jsem velmi zeslábl, vyprosť mě od mých pronásledovatelů, neboť se ukázali nade mne silnějšími,
7vyveď mou duši z vězení ke chvále svého jména; spravedliví se budou při mně vůkol postavovat, neboť na mně projevuješ dobrotu.