1SLOVA ÁGÚRA, SYNA JÁKEHOVA, BŘÍMĚ PROHLÁŠENÉ TÍM TO MUŽEM K ÍTÍÉLOVI, K ÍTÍÉLOVI A UCHÁLOVI.
2Ano, já jsem hloupější než kdokoli a nemám soudnosti jiných lidí
3a moudrosti jsem se nenaučil, aniž mám poznání Nejsvětějšího.
4Kdo vystoupil v nebesa a sestoupil? Kdo shrnul vítr ve své pěsti? Kdo zavázal vody v šat? Kdo vytyčil všechny okraje země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna, jestliže víš?
5Každý +Boží výrok je osvědčený; on je štítem pro spoléhající na něho.
6Nechť nepřidáváš k jeho slovům, aby se na tebe nemusel obořit, neboť by ses ukázal klamným.
7Vyprošuji si od tebe dvoje, kéž to přede mnou nechceš zadržet dříve než budu umírat:
8Vzdal ode mne lež a slova nepravdy, kéž mi nedáváš strádání a ni bohatství, dávej mi jako výdělek si odnášet pokrm mého podílu,
9abych se nepřesycoval, takže bych tě zapíral a říkal: Kdo je Hospodin?, a abych nemusel zchudnout, takže bych se jal krást a napadat jméno svého Boha.
10Nechť nepomlouváš nevolníka u jeho pána, aby ti nezlořečil, a provinil by ses.
11Je pokolení, jež zlořečí svému otci, aniž žehná své matce;
12pokolení čisté v svých očích, a č od své špíny ne ní umyto;
13pokolení - jak povzneseny jsou jeho oči, a jeho oční víčka se pozvedají! -
14pokolení, jeho ž zuby - meče, a no, jeho chrup - nože k vyžírání sužovaných ze země, a no, nemajetných z prostřed lidí.
15Pijavice má dvě dcery: Dej, dej! Tři, jež se nemohou nasytit, čtyři neřeknou: Dost:
16šeól a zavřená děloha, země se vodou nenasytí a oheň neřekne: Dost.
17Oko, jež se posmívá otci a pohrdá poslušností matky - budou je vyklovávat krkavci od potoka a žrát je budou mláďata supa.
18Tři, jež jsou pro mne příliš divné, b a čtyři - neznám jich:
19cestu orla po nebesích, cestu hada na skále, cestu lodi v srdci moře a cestu muže při mladici;
20tak cesta ženy cizoložící: užije si a utře svá ústa a řekne: Nespáchala jsem nepravosti.
21Pod trojím se země chvěje, b a pod čtverým - to nemůže snést:
22pod nevolníkem, když kraluje, a když se blázen může nasytit chlebem,
23pod nesnesitelnou, když se vdává, a když služka majetku zbavuje svou velitelku.
24Čtyři, jež jsou malé na zemi, a le ony jsou moudré, nadané moudrostí:
25mravenci, lid nikoli silný, a le připravují v létě svůj pokrm,
26damani, lid nikoli mocný, a le zakládají svůj dům ve skalisku;
27kobylky nemají krále, a le ony všechny vycházejí po oddílech;
28ještěrku můžeš chytit rukama, a le ona je v palácích krále.
29Tři, již krásně vykračují, b a čtyři krásně chodí:
30lev, silák mezi zvěří, jenž neustupuje zpět před tváří nikoho,
31na bocích přepásaný, nebo kozel, a král, s ním ž je korouhev vojska.
32Pobláznil-li ses vynášením sama sebe, a jsi-li při smyslech, ruku na ústa!
33Neboť tlak na mléko dává máslo a tlak na nos vyvádí krev, a nabádání k hněvu vyvolává vádu.