1Moudrý syn - otcova kázeň, a le posměvač neslyšel důtku.
2Kdokoli může jíst dobro z ovoce svých úst, a le duše věrolomných násilí.
3Opatrující svá ústa ochraňuje svou duši; protrhávající své rty - běda mu!
4Roztoužena je a nic nemá duše lenochova, a le duše pilných se bude mít dobře.
5Spravedlivý nenávidí lživou řeč, a le zlovolný vzbuzuje hnus a jedná hanebně.
6Bezúhonného stran jeho cesty opatruje spravedlnost, a le zlovůli k pádu přivádí hřích.
7Je stavějící se bohatým, jenž nic nemá; je stavějící se strádajícím, jenž má mnoho majetku.
8Vykoupením žití člověka je jeho bohatství, chudý pak neuslyší důtku.
9Světlo spravedlivých vesele svítí, a le lampa zlovolných hasne.
10Jen pýchou se působí hádka, a le při dávajících si poradit je moudrost.
11Majetek z nepoctivosti se bude zmenšovat, a le hromadící rukou se bude množit.
12Prodlužované očekávání působí onemocnění srdce, a le splněná tužba je strom života.
13Pohrdající slovem si ponese důsledky, a le mající příkaz v úctě, ten bude dostávat odplatu.
14Nauka moudrého je studnice života k ujití před léčkami smrti.
15Dobrá prozíravost přináší přízeň, a le cesta věrolomných je tvrdá.
16Každý bystrý jedná s uvážením, a le zpozdilý rozšiřuje pošetilost.
17Zlovolný posel u padá ve zlo, a le vyslanec spolehlivý je lék.
18Strádání a hanba pomíjející mu poučování, a le dbající napomínání bude vážen.
19Uskutečněná tužba je sladká duši, a le odstoupit od zla je zpozdilým ošklivostí.
20Chodící s moudrými také bude moudřet, a le za přátele mající zpozdilé musí pochodit zle.
21Hříšníky pronásleduje zlo, a le spravedlivé odměňuje dobro.
22Dobr otiv ý obdaří dědictvím děti dětí, a le jmění hříšníka se uschovává pro spravedlivé.
23Mnoho pokrmu dává novina chudých, a le někdo bývá smeten pro bezpráví.
24Zadržující svůj prut nenávidí svého syna, a le milující ho mu zavčas udílí kázeň.
25Spravedlivý jídá do své sytosti, a le břicho zlovolných má nedostatek.