1PŘÍSLOVÍ ŠALOMOUNA, SYNA DÁVIDOVA, KRÁLE ISRÁÉLOVA,
2k poznání moudrosti a poučování, k dodání pochopení výroků soudnosti,
3k získání zběhlosti v prozíravosti, spravedlnosti a právu a poctivosti,
4k do dání opatrnosti prostoduchým, vědomosti a rozvahy mladíku.
5Bude-li moudrý slyšet, bude přibírat ponaučení, a rozumný bude nabývat schopnosti moudrého vedení života
6k dodání pochopení přísloví a záhadné řeči, slov moudrých a jejich hádanek.
7Počátek poznání je úcta k Hospodinu; moudrostí a poučováním pohrdají pošetilci.
8Slyš, můj synu, poučování svého otce, a nechť nezanedbáváš nauku své matky,
9neboť to bude věncem přízně tvé hlavě a řetízkem tvému krku.
10Můj synu, budou-li tě svádět hříšníci, nechť nepřivoluješ,
11budou-li říkat: Pojď s námi, číhejme na krev, bez obav sliďme po nevinném;
12jako šeól je budeme moci pohltit živé a celé, jako sestupující v jámu;
13budeme nacházet všeliký drahocenný zisk, plnit své domy lupem,
14měl bys vrhnout svůj los mezi nás; my všichni budeme mít jeden váček -
15můj synu, nechť nechodíš cestou s nimi, zadrž svou nohu před jejich pěšinou,
16vždyť jejich nohy běží ke zlu, neboť spěchají prolévat krev.
17Ano, v očích každého okřídlence je nadarmo rozestřena síť;
18a onino na svou vlastní krev číhají, po svých vlastních duších slídí.
19Tak ové jsou stezky každého dychtícího po nespravedlivém zisku; ten uchvacuje duši svých majitelů.
20Moudrost se ozývá na ulici, na prostranstvích vy dává svůj hlas,
21volá v čele hlučících, pronáší své řeči ve vchodech do bran ve městě:
22Až dokdy, prostoduší, budete milovat prostoduchost a posměvači si posměch neodpustí a zpozdilci budou nenávidět poznání?
23Měli byste se obrátit k mému napomínání; hle, chci vám nalít svého ducha a svými slovy vás uvědomit.
24Protože jsem volala a zpěčovali jste se, vztahovala jsem svou ruku a nebylo věnujícího pozornost,
25nýbrž jste žádné mé rady nedbali, aniž jste přijali mé napomínání,
26budu se i já smát při vaší pohromě, vysmívat se při příchodu vašeho postrachu,
27až váš postrach přijde jako bouře, a ž se jako vichřice bude přicházet vaše pohroma, při příchodu úzkosti a soužení na vás;
28tehdy mě budou volat, a le nebudu odpovídat, budou mě pilně hledat, a le nebudou mě moci najít,
29za to, že nenáviděli poznání a nevyvolili si úctu k Hospodinu,
30nepřivolili k mé radě, opovrhli vším mým napomínáním.
31I budou jíst z ovoce své cesty a ze svých záměrů se budou sytit,
32neboť prostoduché zabíjí jejich odvrácení a zpozdilce hubí jejich bezstarostnost,
33a le mně naslouchající bude bezpečně bydlet a mít klid od strachu ze zla.