Bible

1 A když Kenaaní, král Aradu, obývající Negev, uslyšel, že cestou Athárím přichází Isráél, jal se proti Isráélovi bojovat a zajal z něho zajatce. 2 A Isráél slíbil Hospodinu slib, výrokem: Chceš-li vpravdě tento lid dát v mou ruku, pak budu jejich města činit odevzdanými. 3 A Hospodin vyslyšel hlas Isráélův a Kenaaního vy dal, i učinili je a jejich města odevzdanými a jméno toho místa nazval i Chormá. 4 A od hory Hóru se k obejití země Edóma vypravili cestou k moři Rákosí; a duše lidu po cestě zmalomyslněla, 5 i jal se lid mluvit proti Bohu a proti Mojžíšovi: Proč jste nás z Egypta vytáhli k smrti v pustině? Vždyť není chleba a není vody, a v tom mizerném chlebě se naší duši zhnusilo. 6 A Hospodin proti lidu vypustil hady, pálivce; ti lid štípali, takže mnoho lidu z Isráéle pomřelo; 7 a lid přišel k Mojžíšovi, i řekli: Zhřešili jsme, že jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě; modli se k Hospodinu, a ť ty hady od nás odnímá. Mojžíš se tedy jal za lid modlit 8 a Hospodin k Mojžíšovi řekl: Zhotov si pálivce a nasaď jej na žerď, i stane se, že kdokoli uštípnutý, uvidí-li jej, zůstane naživu. 9 Mojžíš tedy zhotovil hada z mosazi a nasadil jej na žerď; a uštípl-li někoho had a on pohleděl na toho hada z mosazi, stalo se, že zůstal naživu. 10 A Isráélovy děti se daly na cestu a uložili se v Óvóth; 11 a z Óvóth se dali na cestu a uložili se v Ijjé-Avárím, v pustině, jež je směrem k Móávu od vzcházení slunce; 12 odtamtud se dali na cestu a uložili se v údolí Zeredu; 13 odtamtud se dali na cestu a uložili se z druhé strany Arnónu, který je v pustině, jenž vychází z území Emórího, neboť Arnón je pomezí Móáva, mezi Móávem a mezi Emórím. 14 Proto se v knize bojů Hospodinových praví: …Váhéva v Súfě; a potůčky Arnónu 15 a proud potoků, jenž se sklání k sídlišti Áru a naráží na pomezí Móáva. 16 A odtamtud k Beéru; to je ta studna, o níž Hospodin k Mojžíšovi řekl: Shromažď lid a dám jim vodu. 17 Tehdy Isráél zpíval tuto píseň: Vystup, studně, ozývejte se jí; 18 studna - vykopali ji vůdcové, vyhloubili ji velmožové lidu holí zákonodárce, svými berlami. A z pustiny do Mattany 19 a z Mattany do Nachalíél a a z Nachalíéla do Bámóth 20 a z Bámóth do průrvy, jež je na polích Móáva, k temeni Pisgy; ta shlíží směrem k poušti. 21 A Isráél vyslal posly k Síchónovi, králi Emórího, s výrokem: 22 Nechť smím projít tvou zemí; nebudeme odbočovat do polí a do vinic, nebudeme pít vody ze studní, cestou krále půjdeme, dokud budeme procházet tvým územím. 23 A le Síchón Isráéle svým územím projít nenechal, nýbrž shromáždil Síchón všechen svůj lid a vytáhl vstříc Isráélovi do pustiny; i přišel do Jáhace a jal se proti Isráélovi bojovat, 24 Isráél ho však porazil ostřím meče a zmocnil se jeho země od Arnónu po Jabbók, po syny Ammónovy, neboť pomezí synů Ammónových bylo pevné. 25 Isráél tedy zabral všechna tato města a ve všech městech Emórího se Isráél usidlil, v Chešbónu a ve všech jeho osadách, 26 neboť Chešbón, to bylo město Síchóna, krále Emórího, a on byl bojoval proti dřívějšímu králi Móáva a všechnu zemi až po Arnón z jeho ruky vzal. 27 Proto skladatelé přísloví říkají: Přijďte do Chešbón u, nechť je budováno a upevňuje se město Síchónovo, 28 neboť z Chešbónu vyšel oheň, z hradiště Síchónova plamen; strávil Ár Móávovo, pány výšin Arnónu. 29 Běda ti, Móáve, jsi zahuben, lide Kemóšův! Jeho syny, utečence, a jeho dcery vy dal i v zajetí králi Emórího, Síchónovi! 30 I jali jsme se je ostřelovat - zahuben je Chešbón až po Dívón - a řádit až po Nófach, jenž je až po Médvu. 31 Isráél se tedy usídlil v zemi Emórího; 32 a Mojžíš dal skrze posly proslídit Jaezér; i dobyli jeho osad a vypudili Emórího, jenž tam byl. 33 A otočili se a vystoupili cestou k Bášánu; a Óg, král Bášánu, jim vytáhl vstříc, on i všechen jeho lid, k boji do Edreí. 34 A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Nemusíš se ho bát, neboť jsem dal v tvou ruku jeho i všechen jeho lid i jeho zemi, i učiníš mu podle toho, co jsi učinil Síchónovi, králi Emórího, jenž bydlel v Chešbónu. 35 Jeho tedy i jeho syny a všechen jeho lid pobili, takže mu nezanechal i přeživšího, a zmocnili se jeho země.