1A když Kenaaní, král Aradu, obývající Negev, uslyšel, že cestou Athárím přichází Isráél, jal se proti Isráélovi bojovat a zajal z něho zajatce.
2A Isráél slíbil Hospodinu slib, výrokem: Chceš-li vpravdě tento lid dát v mou ruku, pak budu jejich města činit odevzdanými.
3A Hospodin vyslyšel hlas Isráélův a Kenaaního vy dal, i učinili je a jejich města odevzdanými a jméno toho místa nazval i Chormá.
4A od hory Hóru se k obejití země Edóma vypravili cestou k moři Rákosí; a duše lidu po cestě zmalomyslněla,
5i jal se lid mluvit proti Bohu a proti Mojžíšovi: Proč jste nás z Egypta vytáhli k smrti v pustině? Vždyť není chleba a není vody, a v tom mizerném chlebě se naší duši zhnusilo.
6A Hospodin proti lidu vypustil hady, pálivce; ti lid štípali, takže mnoho lidu z Isráéle pomřelo;
7a lid přišel k Mojžíšovi, i řekli: Zhřešili jsme, že jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě; modli se k Hospodinu, a ť ty hady od nás odnímá. Mojžíš se tedy jal za lid modlit
8a Hospodin k Mojžíšovi řekl: Zhotov si pálivce a nasaď jej na žerď, i stane se, že kdokoli uštípnutý, uvidí-li jej, zůstane naživu.
9Mojžíš tedy zhotovil hada z mosazi a nasadil jej na žerď; a uštípl-li někoho had a on pohleděl na toho hada z mosazi, stalo se, že zůstal naživu.
10A Isráélovy děti se daly na cestu a uložili se v Óvóth;
11a z Óvóth se dali na cestu a uložili se v Ijjé-Avárím, v pustině, jež je směrem k Móávu od vzcházení slunce;
12odtamtud se dali na cestu a uložili se v údolí Zeredu;
13odtamtud se dali na cestu a uložili se z druhé strany Arnónu, který je v pustině, jenž vychází z území Emórího, neboť Arnón je pomezí Móáva, mezi Móávem a mezi Emórím.
14Proto se v knize bojů Hospodinových praví: …Váhéva v Súfě; a potůčky Arnónu
15a proud potoků, jenž se sklání k sídlišti Áru a naráží na pomezí Móáva.
16A odtamtud k Beéru; to je ta studna, o níž Hospodin k Mojžíšovi řekl: Shromažď lid a dám jim vodu.
17Tehdy Isráél zpíval tuto píseň: Vystup, studně, ozývejte se jí;
18studna - vykopali ji vůdcové, vyhloubili ji velmožové lidu holí zákonodárce, svými berlami. A z pustiny do Mattany
19a z Mattany do Nachalíél a a z Nachalíéla do Bámóth
20a z Bámóth do průrvy, jež je na polích Móáva, k temeni Pisgy; ta shlíží směrem k poušti.
21A Isráél vyslal posly k Síchónovi, králi Emórího, s výrokem:
22Nechť smím projít tvou zemí; nebudeme odbočovat do polí a do vinic, nebudeme pít vody ze studní, cestou krále půjdeme, dokud budeme procházet tvým územím.
23A le Síchón Isráéle svým územím projít nenechal, nýbrž shromáždil Síchón všechen svůj lid a vytáhl vstříc Isráélovi do pustiny; i přišel do Jáhace a jal se proti Isráélovi bojovat,
24Isráél ho však porazil ostřím meče a zmocnil se jeho země od Arnónu po Jabbók, po syny Ammónovy, neboť pomezí synů Ammónových bylo pevné.
25Isráél tedy zabral všechna tato města a ve všech městech Emórího se Isráél usidlil, v Chešbónu a ve všech jeho osadách,
26neboť Chešbón, to bylo město Síchóna, krále Emórího, a on byl bojoval proti dřívějšímu králi Móáva a všechnu zemi až po Arnón z jeho ruky vzal.
27Proto skladatelé přísloví říkají: Přijďte do Chešbón u, nechť je budováno a upevňuje se město Síchónovo,
28neboť z Chešbónu vyšel oheň, z hradiště Síchónova plamen; strávil Ár Móávovo, pány výšin Arnónu.
29Běda ti, Móáve, jsi zahuben, lide Kemóšův! Jeho syny, utečence, a jeho dcery vy dal i v zajetí králi Emórího, Síchónovi!
30I jali jsme se je ostřelovat - zahuben je Chešbón až po Dívón - a řádit až po Nófach, jenž je až po Médvu.
31Isráél se tedy usídlil v zemi Emórího;
32a Mojžíš dal skrze posly proslídit Jaezér; i dobyli jeho osad a vypudili Emórího, jenž tam byl.
33A otočili se a vystoupili cestou k Bášánu; a Óg, král Bášánu, jim vytáhl vstříc, on i všechen jeho lid, k boji do Edreí.
34A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Nemusíš se ho bát, neboť jsem dal v tvou ruku jeho i všechen jeho lid i jeho zemi, i učiníš mu podle toho, co jsi učinil Síchónovi, králi Emórího, jenž bydlel v Chešbónu.
35Jeho tedy i jeho syny a všechen jeho lid pobili, takže mu nezanechal i přeživšího, a zmocnili se jeho země.