1A Mirjám se jala, i Árón, mluvit proti Mojžíšovi pro kúšskou ženu, již byl pojal, neboť byl pojal kúšskou ženu;
2i říkali: Zda mluvil Hospodin jen právě skrze Mojžíše? Zda nemluvil i skrze nás? To Hospodin uslyšel;
3a ten muž, Mojžíš, byl velmi tichý, nade všechny lidi na povrchu půdy.
4A Hospodin k Mojžíšovi a k Árónovi a k Mirjám náhle řekl: Vyjděte vy tři k stanu setkávání. Oni tři tedy vyšli
5a Hospodin sestoupil v sloupu oblaku a stanul u vchod u stanu; i zavolal Áróna a Mirjám a oni dva vyšli,
6a řekl: Nuže, slyšte má slova: Je-li mezi vámi prorok Hospodinův, dávám se mu poznat ve vidění, mluvím k němu ve snu.
7Ne tak můj nevolník Mojžíš, jenž je v celém mém domě hoden důvěry;
8k němu mluvím ústy k ústům a zřetelně a ne v hádankách, a podobu Hospodinovu smí spatřovat. Proč jste se tedy nezalekli proti mému nevolníku, proti Mojžíšovi, mluvit?
9I vzplál proti nim Hospodinův hněv; i odešel
10a oblak se ze stanu vzdálil; a hle, Mirjám postižená malomocenstvím, jako sníh; a Árón se k Mirjám otočil, a hle, postižená malomocenstvím.
11A Árón řekl k Mojžíšovi: Prosím, můj pane, nerač na nás uvalovat hřích, jehož jsme se pošetile dopustili a jímž jsme zhřešili!
12Snad ona nebude jako mrtvé, když při jeho vycházení z dělohy jeho matky je již polovice jeho masa zkažena!
13A Mojžíš se jal k Hospodinu křičet výrokem: BOŽE, prosím, dej jí, prosím, uzdravení!
14A Hospodin k Mojžíšovi řekl: A naplil- li by její otec rovnou v její tvář, zda by se nemusela po sedm dní stydět? Nechť je po sedm dní zavřena zevně vůči táboru a potom může být přijata.
15Byla tedy Mirjám na sedm dní zavřena zevně vůči táboru a lid se nedal na cestu, než byla Mirjám přijata;
16a potom se lid z Chacéróth na cestu dal a uložili se v pustině Cháránu.