Nehemiah 2
1 A v měsíci Nísánu dvacátého roku Artachšastea, krále, se stalo, že před jeho tváří bylo víno, i pozvedl jsem to víno a po dal králi. A nebýval jsem před jeho tváří zasmušilý;
2 a král mi řekl: Proč je tvá tvář zasmušilá, a č ty nejsi nemocen? Toto není než trápení srdce. I ulekl jsem se velmi velice
3 a řekl jsem králi: Kéž král žije navždy! Jak by se má tvář nezasmušovala, když to město, jež je pohřebištěm mých otců, je zpustošeno a jeho brány jsou pohlceny ohněm?
4 A král mi řekl: Očpak ti jde? I pomodlil jsem se k Bohu nebes
5 a řekl jsem králi: Je- li to králi vhod a je-li tvůj nevolník vhod tvé tváři, abys mě ráčil vyslat do Júdy, do města hrobů mých otců, a ť je mohu vybudovat.
6 A král mi řekl (a vedle něho seděla králová ): Dokdy má trvat tvá cesta a kdy se chceš vrátit? A tváři králově bylo vhod, a by mě vyslal, když jsem mu u dal jistý čas;
7 a řekl jsem králi: Je- li to králi vhod, měli by mi dát dopisy k místodržícím na druhé straně Řeky, aby mě nechávali procházet, až abych mohl vstoupit do Júdy,
8 a dopis Ásáfovi, opatrovníku lesa, jenž patří králi, aby mi dával dříví na zastřešení bran hradu, jenž patří k domu, a na zdi města a na dům, do něhož bych mohl vejít. To mi podle dobré ruky mého Boha nade mnou král dal.
9 Přišel jsem tedy k místodržícím na druhé straně Řeky a odevz dal jsem jim dopisy královy; a král se mnou byl poslal velitele vojska a jezdce.
10 To když uslyšel Sanballat, Chóróní, a Tóvijjá, služebník Ammóního, bylo jim velmi nepříjemné, že někdo přišel sledovat dobro dětí Isráélových.
11 A když jsem přišel do Jerúsaléma a po byl tam tři dni,
12 vstal jsem v noci, já a se mnou něco málo mužů, aniž jsem komu oznámil, co pro Jerúsalém učinit můj Bůh dal do mého srdce, a dobytčete se mnou nebylo, leč dobytče, na němž jsem já jel;
13 a vyjel jsem v noci branou Průrvy a naproti prameni Draka a k bráně Hnoje a jal jsem se konat bedlivé pozorování na zdech Jerúsaléma, jež byly pobořeny, a jeho brány byly pohlceny ohněm.
14 A pokročil jsem k bráně Pramene a ke královu rybníku, kde pro dobytče pode mnou nebylo místa k projití;
15 jal jsem se tedy v noci vystupovat údolím a konat bedlivé pozorování na zdi; a obrátil jsem se zpět a vstoupil jsem branou Průrvy; tak jsem se vrátil,
16 aniž zmocněnci věděli, kam jsem odešel a co jsem já činil, neboť jsem Júdovcům, a ni kněžím a ni urozeným a ni zmocněncům a ni ostatním, konajícím práci, doposud nebyl podal zprávu.
17 A řekl jsem k nim: Vy vidíte bídu, v níž my jsme, že Jerúsalém je zpustošen a jeho brány jsou sežehnuty ohněm; pojďte, a ť budujeme zeď Jerúsaléma, a ť již nejsme hanbou.
18 A podal jsem jim zprávu o ruce mého Boha, jak dobrá ona byla nade mnou, a také o slovech králových, jež mi řekl; i řekli: Vstávejme a budujme! A posilnili své ruce k dobrému.
19 To když uslyšel Sanballat, Chóróní, a Tóvijjá, služebník Ammóního, a Gešem, Arab, jali se nám vysmívat a pohrdavě na nás hledět a říkat: Co je toto za věc, již vy děláte? Zda se chcete bouřit proti králi?
20 I odpověděl jsem jim slovem a řekl jsem jim: Bůh nebes, on nám bude dopřávat zdaru a my, jeho nevolníci, budeme vstávat a jmeme se budovat, vy však v Jerúsalémě nemáte podílu a ni oprávnění a ni památky.