Mark 14
1 I bylo po dvou dnech Minutí a svátek nekvašených chlebů. A velekněží a písmaři hledali způsob, jak by se ho lstivě zmocnili a mohli ho zabít;
2 pravili totiž: Ne ve svátek, ať ještě není nějaké povykování lidu.
3 A když byl v Béthanii, v domě Šimona, malomocného, přišla, když ležel u stolu, jedna žena, mající alabastrovou láhev voňavky z čistého nardu, velmi drahého, a rozrazivši tu alabastrovou láhev, rozlila ji po jeho hlavě.
4 A někteří byli sami u sebe plni nevole a pravili: K čemu nastalo toto mrhání voňavkou?
5 Tato voňavka se přece mohla prodat za více než tři sta denárů a dát chudým. A zle proti ní brojili.
6 Ježíš však řekl: Nechejte ji, co jí působíte rozpaky? Uskutečnila při mně dobrý skutek -
7 chudé přece u sebe máte vždy, a kdykoli chcete, můžete jim prokázat dobro, mne však ne vždy máte.
8 Ona učinila, seč byla - předem pomazala mé tělo k pohřbu.
9 A věru, pravím vám: Kdekoli v celém světě dojde ke kázání této blahé zvěsti, i o tom, co tato učinila, se promluví, na její památku.
10 A Júdas, Iskarióta, jeden z těch dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho vydal;
11 a oni, uslyševše to, se zaradovali a přislíbili mu dát peníze. I hledal způsob, jak by ho při vhodné příležitosti vydal.
12 A prvního dne svátků nekvašených chlebů, když zabíjeli Minutí, mu jeho učedníci praví: Kam si přeješ, bychom odešli a připravili, abys mohl pojíst Minutí?
13 I vysílá dva ze svých učedníků a praví jim: Jděte do města a potká vás jeden člověk, nesoucí hliněný džbán vody; dejte se za ním
14 a kamkoli vstoupí, povězte hospodáři domu: Učitel praví: Kde je můj hostinský pokoj, kde bych mohl se svými učedníky pojíst Minutí?
15 A on vám ukáže velikou místnost na poschodí, vystlanou, připravenou; tam nám připravte.
16 A jeho učedníci vyšli a přišli do města a shledali podle toho, jak jim řekl, a připravili Minutí.
17 A když nastal večer, přichází s těmi dvanácti,
18 a zatímco leželi u stolu a jedli, řekl Ježíš: Věru, pravím vám, že jeden z vás mě vydá, jeden, jenž se mnou jí.
19 A oni se počali rmoutit a říkat mu jeden po druhém: Což snad já? [A další: Což snad já?]
20 On jim však v odpověď řekl: Jeden z vás dvanácti, jenž si se mnou namáčí do mísy.
21 Syn člověka se sice ubírá podle toho, jak je o něm psáno, běda však onomu člověku, skrze něhož k vydání Syna člověka dochází; onomu člověku [by bylo] dobré, kdyby se nebyl zrodil.
22 A zatímco jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlámal a podal jim a řekl: Vezměte, toto je mé tělo.
23 A vzal kalich, poděkoval, podal jim a všichni z něho upili,
24 a řekl jim: Toto je má krev, krev [nové] úmluvy, jež se vylévá za mnohé.
25 Věru, pravím vám, že již z plodu vinné révy ani neupiji - až do onoho dne, kdy jej budu pít, nový, v Božím království.
26 A zapěvše chvalozpěv, vyšli na horu Oliv.
27 A Ježíš jim praví: Všichni se dáte přivést k pádu, protože je psáno: Udeřím pastýře a ovce budou rozehnány.
28 Ale poté, co budu vzkříšen vás předejdu do Galileje.
29 Petr mu však děl: I kdyby se dali k pádu přivést všichni, já však přece nikoli.
30 A Ježíš mu praví: Věru, pravím ti, že [ty] se mne dnes, této noci, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát zřekneš.
31 On však přes míru mluvil [, tím více]: Kdybych s tebou musel umřít, nikterak se tě nezřeknu. A taktéž mluvili i všichni.
32 I přicházejí na místo, jehož jméno je Gethsémaní, i praví svým učedníkům: Poseďte zde, než se pomodlím.
33 A přibírá s sebou Petra a Jakuba a Jana, i počal být pln hrůzy a hluboké úzkosti.
34 A praví jim: Má duše je převelmi zarmoucena, až k smrti. Zůstaňte zde a bděte.
35 A popošed kousek vpřed, padl na zemi a modlil se, aby ho, je-li možno, ta hodina minula.
36 A pravil: ABBA, Otče, všechny věci jsou ti možné; přenes tento kalich mimo mne, ale ne co já chci, nýbrž co chceš ty.
37 A přichází a shledává, že oni spí, i praví Petrovi: Šimone, spíš? Nedokázal jsi jednu hodinu probdít?
38 Bděte a modlete se, abyste se nedostali do pokušení; duch je sice odhodlán, maso však slábo.
39 A zase odešel a pomodlil se, pravě tutéž věc.
40 A vrátiv se zpět, shledal zase, že oni spí, neboť jejich oči byly ztěžklé, i nevěděli, co mu mají odpovědět.
41 A přichází potřetí a praví jim: Spěte dále a hovějte si. Je dosti - přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
42 Vstávejte, pojďme, hle, přiblížil se ten, jenž mě vydává.
43 A ihned, zatímco ještě mluvil, přichází Júdas, [jenž byl] jeden z těch dvanácti, a s ním početný dav, s meči a obušky, od velekněží a písmařů a starších.
44 Ten pak, jenž ho vydával, s nimi byl smluvil znamení, pravě: Kteréhokoli políbím, je on, zmocněte se ho a odvádějte ho bezpečně.
45 A přišed, hned k němu přistoupil a praví: RABBI, RABBI; a zlíbal ho.
46 A oni na něho položili své ruce a zmocnili se ho.
47 Jeden z těch však, kteří při tom stáli, tasil svůj meč, uhodil nevolníka veleknězova a usekl jeho ucho.
48 A Ježíš jim v odpověď řekl: Jako na lupiče jste s meči a obušky vyšli mě zatknout?
49 Denně jsem býval u vás a vyučoval v CHRÁMĚ, a nezmocnili jste se mne. Ale to aby byla splněna Písma.
50 I opustili ho všichni a prchli.
51 A šel za ním jakýsi mladík, mající na nahém těle přehozené plátno, i zmocňují se ho [mladíci],
52 on však, nechav to plátno za sebou, od nich prchl nahý.
53 I odvedli Ježíše k veleknězi; a scházejí se k němu všichni velekněží a starší a písmaři.
54 A Petr za ním zdaleka došel až dovnitř nádvoří veleknězova paláce a seděl spolu se zřízenci a ohříval se v záři ohně.
55 A velekněží a celá rada vyhledávali proti Ježíšovi svědectví k způsobení jeho smrti, a nenacházeli.
56 Mnozí totiž proti němu křivě svědčili a jejich svědectví nebyla souhlasná;
57 a někteří povstali a křivě proti němu svědčili, pravíce:
58 My jsme ho zaslechli, jak pravil: Já zbořím tento chrám, jenž je vytvořen rukama, a ve třech dnech zbuduji druhý, ne rukama vytvořený.
59 A ani tak nebylo jejich svědectví souhlasné.
60 A velekněz, povstav přede všemi, se Ježíše otázal, pravě: Neodpovídáš nic? Co tito proti tobě dosvědčují?
61 On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz dotazoval, i praví mu: Ty jsi KRISTUS, Syn Velebeného?
62 A Ježíš řekl: Jsem to já, a uvidíte Syna člověka sedícího na pravici moci a přicházejícího s oblaky nebe.
63 A velekněz roztrhl svá roucha a praví: Co ještě máme zapotřebí svědků?
64 Zaslechli jste to rouhání - co míníte? A oni ho všichni odsoudili, že propadá trestu smrti.
65 I počali někteří na něho plivat a obestírat jeho tvář a bušit do něho pěstmi a říkat mu: Prorokuj! A zřízenci ho zasypávali ranami dlaní.
66 A když byl Petr dole v nádvoří paláce, přichází jedna z děveček veleknězových,
67 a uzřevši Petra, jak se ohřívá, zahledí se na něho a praví: A tys byl s tím Nazareťanem, s tím Ježíšem.
68 A on zapřel, pravě: Nevím, aniž rozumím, co pravíš. A vyšel ven do předního dvora, i zakokrhal kohout.
69 A ta děvečka, vidouc ho, počala těm, kdo při tom stáli, opět říkat: Tento je z nich.
70 A on opět zapíral. A zakrátko opět Petrovi říkali ti, kdo při tom stáli: Opravdu jsi z nich, vždyť jsi také Galilejec.
71 On však počal proklínat a přísahat: Neznám toho člověka, o němž mluvíte.
72 A kohout zakokrhal podruhé, i připomněl si Petr to slovo, jež mu řekl Ježíš: Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát se mne zřekneš. A když na to pomyslil, plakal.