Luke 22
1 I blížil se svátek nekvašených chlebů, jemuž se říká Minutí
2 a velekněží a písmaři hledali způsob, jak by ho odpravili, neboť se báli lidu.
3 A do Júdy, jemuž bylo přezdíváno Iskarióta, jenž byl z počtu těch dvanácti, vstoupil Satan;
4 i odešel a promluvil s velekněžími a důstojníky stran toho, jak by jim ho vydal.
5 A oni se zaradovali a dohodli se dát mu peníze;
6 i přistoupil na ujednání a pásl po vhodné příležitosti, aby jim ho mohl vydat stranou od davu.
7 A nadešel den nekvašených chlebů, v němž se Minutí mělo zabíjet;
8 i vyslal Petra a Jana a řekl: Odeberte se a připravte nám Minutí, abychom mohli pojíst.
9 Oni mu však řekli: Kde si přeješ, bychom je připravili?
10 A on jim řekl: Hle, při vašem vstupu do města se s vámi setká jeden člověk, nesoucí hliněný džbán vody; dejte se za ním do toho domu, kam bude vcházet,
11 a domácímu hospodáři toho domu povíte: Učitel ti praví: Kde je ten hostinský pokoj, kde bych se svými učedníky mohl pojíst Minutí?
12 A onen vám ukáže velikou místnost na poschodí, vystlanou; tam připravte.
13 I odešli a shledali podle toho, jak jim pověděl, a připravili Minutí.
14 A když ta hodina nastala, usadil se a apoštolové s ním.
15 A řekl k nim: Tužbou jsem zatoužil s vámi toto Minutí pojíst dříve než budu trpět;
16 pravímť vám, že z něho již ani neokusím do té doby, než bude naplněno v Božím království.
17 A přijal kalich, poděkoval a řekl: Toto vezměte a rozdělte mezi sebe;
18 pravímť vám, že z plodu vinné révy ani neupiji do té doby, než přijde Boží království.
19 A vzal chléb, poděkoval a rozlámal a podal jim, pravě: Toto je mé tělo, jež se dává za vás; toto konejte k připomínání mne.
20 Taktéž i kalich po večeři, pravě: Tento kalich je nová úmluva v mé krvi, jež se vylévá za vás.
21 Mimoto je, hle, se mnou na stole ruka toho, jenž mě vydává;
22 i ubírá se sice Syn člověka podle toho, co je určeno, nicméně běda onomu člověku, skrze něhož k jeho vydání dochází.
23 A oni se spolu mezi sebou počali dohadovat, kdo z nich tedy asi je ten, jenž toto hodlá páchat;
24 a nastala mezi nimi i váda o to, kdo z nich má být považován za nej většího.
25 A on jim řekl: Králové národů nad nimi panují, a ti, kdo nad nimi vykonávají pravomoc, se nazývají dobrodinci;
26 vy však ne takto, nýbrž nej větší mezi vámi nechť je jako nej mladší, a vůdce jako ten, jenž obsluhuje.
27 Kdopak je větší: ten, jenž leží u stolu, či ten, jenž obsluhuje? Ne ten, jenž leží u stolu? Já však jsem uprostřed vás jako ten, jenž obsluhuje,
28 vy pak jste ti, kteří jste se mnou vytrvali v mých pokušeních,
29 a já vám uděluji, jako mi udělil můj Otec, království,
30 abyste v tom mém království jedli a pili u mého stolu a seděli na trůnech a soudili dvanáct kmenů Israélových.
31 A Pán řekl: Šimone, Šimone, hle, vyžádal si vás Satan, by vás prosel jako pšenici,
32 já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se jednou obrátíš, upevňuj své bratry.
33 A on mu řekl: Pane, jsem připraven s tebou se ubírat i do vězení i na smrt.
34 A on řekl: Pravím ti, Petře: dnes kohout ani nehlesne, než třikrát popřeš, že mě znáš.
35 A řekl jim: Když jsem vás vysílal bez peněženky a vaku a opánků, nastal vám snad nedostatek něčeho? A oni řekli: Ničeho.
36 Řekl jim tedy: Ale nyní, kdo má peněženku, chop se jí, podobně i vak, a kdo nemá, prodej svůj šat a kup meč;
37 pravímť vám, že se na mně ještě musí splnit toto, to, co je napsáno: A byl započten mezi bezzákonné. Vždyť věci mne se týkající také mají konec.
38 A oni řekli: Pane, hle, zde jsou dva meče. A on jim řekl: Je dosti.
39 I vyšel a podle svého obyčeje se odebral na horu Oliv, a dali se za ním i učedníci.
40 A když se octl na místě, řekl jim: Modlete se, ať se nedostanete do pokušení.
41 A sám se od nich vzdálil asi na dohození kamenem, i poklekl a modlil se,
42 pravě: Otče, chceš-li tento kalich přenést mimo mne …; nicméně nechť se má vůle nestane, nýbrž vůle tvá.
43 A z nebe se mu ukázal anděl, posilující ho;
44 a octnuv se v zápase, modlil se usilovněji a jeho pot se stal jakoby velikými krůpějemi krve, jež stékaly na zem.
45 A vstav od své modlitby, přišel k [svým] učedníkům a shledal, že zármutkem usínají;
46 i řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlete se, abyste se nedostali do pokušení.
47 Zatímco ještě mluvil, hle, dav, a před nimi přicházel ten, jemuž se říkalo Júdas, jeden z těch dvanácti, a přiblížil se k Ježíšovi, by ho políbil.
48 A Ježíš mu řekl: Júdo, vydáváš Syna člověka polibkem?
49 A když ti okolo něho uviděli, k čemu se schyluje, řekli [mu]: Pane, máme udeřit mečem?
50 A jeden, kterýsi z nich, udeřil nevolníka veleknězova a usekl jeho pravé ucho.
51 A Ježíš v odpověď řekl: Až potud nechejte tak; a sáhnuv na to jeho ucho, zhojil ho.
52 A Ježíš řekl k velekněžím a důstojníkům CHRÁMU a starším, kteří na něho přišli: Jako na lupiče jste vyšli s meči a obušky?
53 Když jsem s vámi denně býval v CHRÁMĚ, nevztáhli jste na mne ruce; ale toto je ta vaše hodina a pravomoc tmy.
54 I zatkli ho a od vedli a uvedli [ho] do domu veleknězova, a Petr šel z dálky za ním.
55 A když oni v středu nádvoří zanítili oheň a spolu zasedli, seděl Petr uprostřed nich;
56 a uviděla ho jakási děvečka, jak sedí v záři ohně, i upřela k němu zrak a řekla: A tento byl s ním.
57 On [ho] však zapřel, pravě: Ženo, neznám ho.
58 A zanedlouho ho uviděl jiný a děl: A ty jsi z nich. Petr však řekl: Člověče, nejsem.
59 A když uplynula asi jedna hodina, tvrdil neústupně kdosi další, pravě: Vskutku při něm byl i tento, vždyť je také Galilejec.
60 A Petr řekl: Člověče, nevím, co pravíš. A okamžitě, zatímco ještě mluvil, zakokrhal kohout,
61 a Pán, obrátiv se, se zahleděl na Petra, i upamatoval se Petr na slovo Páně, jak mu řekl: Dříve než dnes kohout zakokrhá, třikrát se mne zřekneš.
62 A Petr, vyšed ven, se hořce rozplakal.
63 A ti muži, kteří ho měli mezi sebou, se mu, bijíce ho, posmívali,
64 i obestřeli ho a dotazovali se, říkajíce: Prorokuj, kdo je to, jenž tě uhodil?
65 A pronášeli k němu mnoho jiných urážlivých věcí.
66 A jak nastal den, sešlo se staršovstvo lidu, i velekněží i písmaři, a vyvedli ho do jejich rady, i pravili: Jsi-li ty KRISTUS, řekni nám.
67 I řekl jim: Řeknu-li vám, nikterak neuvěříte,
68 a otáži-li se, nikterak mi neodpovíte, aniž mě propustíte;
69 od nynějška však bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci.
70 A všichni řekli: Ty tedy jsi Boží Syn? A on k nim děl: Vy pravíte, že já jsem.
71 A oni řekli: Co ještě máme zapotřebí svědectví? Vždyť jsme to sami uslyšeli od jeho úst.