1I blížil se svátek nekvašených chlebů, jemuž se říká Minutí
2a velekněží a písmaři hledali způsob, jak by ho odpravili, neboť se báli lidu.
3A do Júdy, jemuž bylo přezdíváno Iskarióta, jenž byl z počtu těch dvanácti, vstoupil Satan;
4i odešel a promluvil s velekněžími a důstojníky stran toho, jak by jim ho vydal.
5A oni se zaradovali a dohodli se dát mu peníze;
6i přistoupil na ujednání a pásl po vhodné příležitosti, aby jim ho mohl vydat stranou od davu.
7A nadešel den nekvašených chlebů, v němž se Minutí mělo zabíjet;
8i vyslal Petra a Jana a řekl: Odeberte se a připravte nám Minutí, abychom mohli pojíst.
9Oni mu však řekli: Kde si přeješ, bychom je připravili?
10A on jim řekl: Hle, při vašem vstupu do města se s vámi setká jeden člověk, nesoucí hliněný džbán vody; dejte se za ním do toho domu, kam bude vcházet,
11a domácímu hospodáři toho domu povíte: Učitel ti praví: Kde je ten hostinský pokoj, kde bych se svými učedníky mohl pojíst Minutí?
12A onen vám ukáže velikou místnost na poschodí, vystlanou; tam připravte.
13I odešli a shledali podle toho, jak jim pověděl, a připravili Minutí.
14A když ta hodina nastala, usadil se a apoštolové s ním.
15A řekl k nim: Tužbou jsem zatoužil s vámi toto Minutí pojíst dříve než budu trpět;
16pravímť vám, že z něho již ani neokusím do té doby, než bude naplněno v Božím království.
17A přijal kalich, poděkoval a řekl: Toto vezměte a rozdělte mezi sebe;
18pravímť vám, že z plodu vinné révy ani neupiji do té doby, než přijde Boží království.
19A vzal chléb, poděkoval a rozlámal a podal jim, pravě: Toto je mé tělo, jež se dává za vás; toto konejte k připomínání mne.
20Taktéž i kalich po večeři, pravě: Tento kalich je nová úmluva v mé krvi, jež se vylévá za vás.
21Mimoto je, hle, se mnou na stole ruka toho, jenž mě vydává;
22i ubírá se sice Syn člověka podle toho, co je určeno, nicméně běda onomu člověku, skrze něhož k jeho vydání dochází.
23A oni se spolu mezi sebou počali dohadovat, kdo z nich tedy asi je ten, jenž toto hodlá páchat;
24a nastala mezi nimi i váda o to, kdo z nich má být považován za nej většího.
25A on jim řekl: Králové národů nad nimi panují, a ti, kdo nad nimi vykonávají pravomoc, se nazývají dobrodinci;
26vy však ne takto, nýbrž nej větší mezi vámi nechť je jako nej mladší, a vůdce jako ten, jenž obsluhuje.
27Kdopak je větší: ten, jenž leží u stolu, či ten, jenž obsluhuje? Ne ten, jenž leží u stolu? Já však jsem uprostřed vás jako ten, jenž obsluhuje,
28vy pak jste ti, kteří jste se mnou vytrvali v mých pokušeních,
29a já vám uděluji, jako mi udělil můj Otec, království,
30abyste v tom mém království jedli a pili u mého stolu a seděli na trůnech a soudili dvanáct kmenů Israélových.
31A Pán řekl: Šimone, Šimone, hle, vyžádal si vás Satan, by vás prosel jako pšenici,
32já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se jednou obrátíš, upevňuj své bratry.
33A on mu řekl: Pane, jsem připraven s tebou se ubírat i do vězení i na smrt.
34A on řekl: Pravím ti, Petře: dnes kohout ani nehlesne, než třikrát popřeš, že mě znáš.
35A řekl jim: Když jsem vás vysílal bez peněženky a vaku a opánků, nastal vám snad nedostatek něčeho? A oni řekli: Ničeho.
36Řekl jim tedy: Ale nyní, kdo má peněženku, chop se jí, podobně i vak, a kdo nemá, prodej svůj šat a kup meč;
37pravímť vám, že se na mně ještě musí splnit toto, to, co je napsáno: A byl započten mezi bezzákonné. Vždyť věci mne se týkající také mají konec.
38A oni řekli: Pane, hle, zde jsou dva meče. A on jim řekl: Je dosti.
39I vyšel a podle svého obyčeje se odebral na horu Oliv, a dali se za ním i učedníci.
40A když se octl na místě, řekl jim: Modlete se, ať se nedostanete do pokušení.
41A sám se od nich vzdálil asi na dohození kamenem, i poklekl a modlil se,
42pravě: Otče, chceš-li tento kalich přenést mimo mne …; nicméně nechť se má vůle nestane, nýbrž vůle tvá.
43A z nebe se mu ukázal anděl, posilující ho;
44a octnuv se v zápase, modlil se usilovněji a jeho pot se stal jakoby velikými krůpějemi krve, jež stékaly na zem.
45A vstav od své modlitby, přišel k [svým] učedníkům a shledal, že zármutkem usínají;
46i řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlete se, abyste se nedostali do pokušení.
47Zatímco ještě mluvil, hle, dav, a před nimi přicházel ten, jemuž se říkalo Júdas, jeden z těch dvanácti, a přiblížil se k Ježíšovi, by ho políbil.
48A Ježíš mu řekl: Júdo, vydáváš Syna člověka polibkem?
49A když ti okolo něho uviděli, k čemu se schyluje, řekli [mu]: Pane, máme udeřit mečem?
50A jeden, kterýsi z nich, udeřil nevolníka veleknězova a usekl jeho pravé ucho.
51A Ježíš v odpověď řekl: Až potud nechejte tak; a sáhnuv na to jeho ucho, zhojil ho.
52A Ježíš řekl k velekněžím a důstojníkům CHRÁMU a starším, kteří na něho přišli: Jako na lupiče jste vyšli s meči a obušky?
53Když jsem s vámi denně býval v CHRÁMĚ, nevztáhli jste na mne ruce; ale toto je ta vaše hodina a pravomoc tmy.
54I zatkli ho a od vedli a uvedli [ho] do domu veleknězova, a Petr šel z dálky za ním.
55A když oni v středu nádvoří zanítili oheň a spolu zasedli, seděl Petr uprostřed nich;
56a uviděla ho jakási děvečka, jak sedí v záři ohně, i upřela k němu zrak a řekla: A tento byl s ním.
57On [ho] však zapřel, pravě: Ženo, neznám ho.
58A zanedlouho ho uviděl jiný a děl: A ty jsi z nich. Petr však řekl: Člověče, nejsem.
59A když uplynula asi jedna hodina, tvrdil neústupně kdosi další, pravě: Vskutku při něm byl i tento, vždyť je také Galilejec.
60A Petr řekl: Člověče, nevím, co pravíš. A okamžitě, zatímco ještě mluvil, zakokrhal kohout,
61a Pán, obrátiv se, se zahleděl na Petra, i upamatoval se Petr na slovo Páně, jak mu řekl: Dříve než dnes kohout zakokrhá, třikrát se mne zřekneš.
62A Petr, vyšed ven, se hořce rozplakal.
63A ti muži, kteří ho měli mezi sebou, se mu, bijíce ho, posmívali,
64i obestřeli ho a dotazovali se, říkajíce: Prorokuj, kdo je to, jenž tě uhodil?
65A pronášeli k němu mnoho jiných urážlivých věcí.
66A jak nastal den, sešlo se staršovstvo lidu, i velekněží i písmaři, a vyvedli ho do jejich rady, i pravili: Jsi-li ty KRISTUS, řekni nám.
67I řekl jim: Řeknu-li vám, nikterak neuvěříte,
68a otáži-li se, nikterak mi neodpovíte, aniž mě propustíte;
69od nynějška však bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci.
70A všichni řekli: Ty tedy jsi Boží Syn? A on k nim děl: Vy pravíte, že já jsem.
71A oni řekli: Co ještě máme zapotřebí svědectví? Vždyť jsme to sami uslyšeli od jeho úst.