Lamentations 2
1 ( Álef ) Jak ve svém hněvu zastínil Pán dceru Cijjónu, z nebes na zem s hodil nádheru Isráélovu, aniž si připomněl podnož svých nohou v den svého hněvu!
2 ( Béth ) Pán pohltil bez ušetření všechna pastviště Jákóbova, výbuchem svého hněvu pobořil pevnosti dcery Júdovy, k zemi je srazil; znesvětil království i jeho hodnostáře.
3 ( Gimel ) Ve vzplanutí hněvu usekl celý roh Isráélův, svou pravici obrátil zpět před tváří nepřítele a rozhořel se v Jákóbovi jako oheň, plamen, jenž vůkol sžíral.
4 ( Dáleth ) Napjal svůj luk jako nepřítel, stanul po jeho pravici jako protivník a jal se zabíjet všechny žádoucí oku ve stanu dcery Cijjónu. Jako oheň vylil své popuzení.
5 ( Hé ) Pán se stal jako by nepřítelem, pohltil Isráéle, pohltil všechny jeho paláce, zničil jeho pevnosti a rozmnožil při dceři Júdově sténání a sten.
6 ( Váu ) A jako od zahrady násilně strhl svůj plot, zničil své shromaždiště, na Cijjónu Hospodin způsobil zapomenutí svátků a sobot a v rozhorlení svého hněvu zavrhl krále i kněze.
7 ( Zajin ) Pán odkopl svůj oltář, zošklivil si svou svatyni, v ruku nepřítele vydal zdi jejích budov; v domě Hospodinově působili hluk jako v den svátku.
8 ( Chéth ) Hospodin pojal záměr zničit zdi dcery Cijjónu; natáhl míru, ne od vrátil svou ruku od zhouby, i zarmoutil předhradbí i zeď; pospolu zchřadly.
9 ( Téth ) Její brány zapadly v zem, její závory obrátil vniveč a polámal, její král a její hodnostáři jsou mezi národy, zákona není, ani proroci nedocházejí vidění od Hospodina.
10 ( Jód ) Na zemi sedí, mlčí starší dcery Cijjónu, na svou hlavu navyhazovali prachu, opásali se pytlovinami; k zemi své hlavy spouštějí panny Jerúsaléma.
11 ( Káf ) Mé oči jsou stráveny slzami, mé útroby jsou vzrušeny, má játra se vykydla na zem pro zdrcení dcery mého lidu při umdlévání nemluvňat a kojenců na prostranstvích hradiště.
12 ( Lámed ) Říkají svým matkám: Kde je obilí a víno? Při svém umdlévání jako probodaných na prostranstvích města, při svém vylévání jejich duše do náruče jejich matek.
13 ( Mém ) Co ti mám za příklad uvést, co mám k tobě připodobnit, dcero Jerúsaléma, co mám k tobě přirovnat, abych tě mohl potěšit, panenská dcero Cijjónu? Vždyť jako moře je veliké tvé zdrcení, kdo ti může přinést zhojení?
14 ( Nún ) Tvoji proroci pro tebe vídají lež a nechutnost a nepůsobí odhalení stran tvé nepravosti k od vrácení tvého zajetí, nýbrž pro tebe vídají lživá břemena a svody.
15 ( Sámech ) Dlaněmi nad tebou tleskají všichni cestou přecházející, syčí a svou hlavou potřásají nad dcerou Jerúsaléma: Zda toto je to město, je mu ž říkají Dokonalost krásy, Jásot vší země?
16 ( Pé ) Svá ústa na tebe rozvírají všichni tvoji nepřátelé, syčí a skřípají zuby, říkají: Spolkli jsme, zajisté je toto den, jejž jsme očekávali; dočkali jsme se, zažili jsme.
17 ( Ajin ) Hospodin uskutečnil, co si umínil, splnil své řeči, to, co rozkazoval ode dní pradávna, pobořil, aniž ušetřil a nepřítele nad tebou rozradostnil, vyvýšil roh tvých protivníků.
18 ( Cádé ) Jejich srdce křičí k Pánu. Zdi dcery Cijjónu, dej slzám jako potok stékat za dne i v noci! Nechť si nedáváš ustání, nechť se neutišuje zřítelnice tvého oka!
19 ( Kóf ) Vstaň, naříkej v noci, při začátku hlídek, jako vodu vylévej své srdce před tváří Páně, povznášej k němu své dlaně stran žití svých batolat, jež umdlévají hladem na nároží každé z ulic.
20 ( Réš ) Viz, Hospodine, a pozoruj, s kým jsi takto naložil! Mají-li ženy jíst svůj plod, batolata svého odchovávání? Mají-li ve svatyni Páně být zabíjeni kněží a proroci?
21 ( Šín ) Na zemi v ulicích leží mladík i stařec, mé panny a moji jinoši padli mečem, v den svého hněvu jsi zabíjel, porážel jsi, aniž jsi šetřil.
22 ( Táu ) Jako v den setkání s voláváš ze všech stran strach na mne. A v den hněvu Hospodinova se nevyskytl uniknuvší a ni přeživší; ty, jež jsem na rozpjatých rukou odnosila a vychovala, pohubil můj nepřítel.