Lamentations 1
1 ( Álef ) Jak osaměle sedí město kdysi plné lidu, mohutné mezi národy, stalo se jako by vdovou, kněžna mezi kraji se do stala k robotě.
2 ( Béth ) V noci hořce pláče, a no, na jejích lících jsou její slzy, mezi všemi svými milujícími nemá těšitele, všichni její přátelé se vůči ní dopustili nevěrnosti, stali se jí nepřáteli.
3 ( Gimel ) Júdá byl odveden pro strast a pro tíhu otroctví, on bydlí mezi národy, nenachází odpočívadla, uprostřed nesnází na něho přišli všichni jeho pronásledovatelé.
4 ( Dáleth ) Cesty Cijjónu truchlí pro nedostatek přicházejících ve svátky, všechny jeho brány pustnou, jeho kněží vzdychají, jeho panny se trápí, a on - je mu hořko.
5 ( Hé ) Jeho protivníci se stali hlavou, jeho nepřátelé se těší klidu, neboť se Hospodin jal jej trápit pro množství jeho přestoupení, jeho děti odešly do zajetí před tváří protivníka.
6 ( Váu ) A od dcery Cijjónu odešla všechna její krása, její hodnostáři se stali jako by jeleny, kteří nenacházejí pastvu, a bez síly odešli před tváří pronásledovatele.
7 ( Zajin ) Jerúsalém si připomněl, v dnech své strasti a svých bloudění, všechny své vzácnosti, jichž se do stávalo ode dní pradávna, při upadnutí jeho lidu v ruku protivníka, když neměl pomáhajícího; protivníci jej viděli, smáli se nad jeho porážkami.
8 ( Chéth ) Jerúsalém těžce zhřešil; proto se stal poskvrnou, všichni váživší si ho jím pohrdli, neboť uviděli jeho nahotu; on sám vzdychá a obrací se zpět.
9 ( Téth ) V jeho podolcích je jeho nečistota, nepřipomíná si svou budoucnost; a no, poklesl - div! Nemá těšitele! Viz, Hospodine, mou strast, vždyť nepřítel se holedbá!
10 ( Jód ) Protivník rozprostřel svou ruku na všechny jeho vytoužené věci; ano, uviděl: Národy vstoupily v jeho svatyni, jimž jsi zakázal, by ti nevstupovali v sejití.
11 ( Káf ) Všechen jeho lid, ti vzdychají, hledají chléb, své vzácnosti dali za pokrm k obživení duše. Viz, Hospodine, a pozoruj, že jsem se stal bezcenným!
12 ( Lámed ) Ne pro vás, všichni cestou přecházející? Pozorujte a vizte, zda je bolest jako bolest má, jež byla způsobena mně, jíž se mě Hospodin jal trápit v den žáru svého hněvu!
13 ( Mém ) Z výsosti poslal oheň v mé kosti a podrobil si je, mým nohám prostřel síť, obrátil mě zpět, učinil mě zuboženým, po celý den neduživým.
14 ( Nún ) Jho mých přestoupení je přivázáno, splétají se v jeho ruce, vystoupila nad můj krk; způsobil klopýtání mé síly, vy dal mě Pán do rukou, z nichž nemohu povstat.
15 ( Sámech ) Všechny mé reky zavrhl Pán uvnitř mne, s volal proti mně setkání k potření mých jinochů; Pán se jal šlapat lis, totiž panenskou dceru Júdovu.
16 ( Ajin ) Nad těmito věcmi já pláči, mé oko, mé oko se rozplývá vodou, neboť se ode mne vzdálil těšitel, jenž by mohl občerstvit mou duši, mé děti se staly opuštěnými, neboť se vzmohl nepřítel.
17 ( Pé ) Cijjón se rozpřáhl svýma rukama - nemá těšitele; stran Jákóba Hospodin přikázal jeho protivníky kolkolem něho, Jerúsalém se stal odloučenou mezi nimi.
18 ( Cádé ) Hospodin, on je spravedlivý, dopustil jsem se však neposlušnosti jeho úst; poslyšte, prosím, vy všechny národnosti, a seznejte mou bolest: Mé panny a moji jinoši odešli v zajetí.
19 ( Kóf ) Povolal jsem své milovníky; ti mě oklamali; moji kněží a moji starší ve městě skonali, když si hledali pokrm, a by mohli obživit své duše.
20 ( Réš ) Viz, Hospodine, že mi je úzko, mé útroby jsou vzrušeny, mé srdce se v mém nitru zvrátilo, neboť jsem se dopustil ohavné neposlušnosti; na ulici meč působí sirobu a v domě - jako by smrt.
21 ( Šín ) Uslyšeli, že já vzdychám - nemám těšitele, všichni moji nepřátelé uslyšeli o mém zlu; zajásali, žes ty zapůsobil. Kéž uvedeš den, jejž při voláš, a ť jsou podobni mně!
22 ( Táu ) Kéž všechno jejich zlo přichází před tvou tvář, a no, nalož s nimi podle toho, jak jsi naložil se mnou za všechna má přestoupení, vždyť mé vzdechy jsou mnohé a mé srdce neduživé.