1A Isráélovy děti se jaly dále činit, co bylo v očích Hospodinových zlé, a Hospodin je na čtyřicet let vy dal v ruku Pelištím.
2I vyskytl se jeden muž z Corey, z čeledi Dáního, a jeho jméno Mánóach; a jeho žena byla neplodná a nerodila.
3Té ženě se však ukázal Anděl Hospodinův a řekl k ní: Nuže, hle, ty jsi neplodná a nerodíš, a le otěhotníš a porodíš syna;
4nyní však, prosím, dej na sebe pozor, a ť nepiješ vína a ni nic opojného a nejíš nic nečistého,
5neboť hle, ty - dochází k tomu, že otěhotníš a že porodíš syna, na jehož hlavu nebude smět vystoupit břitva, neboť ten hoch bude od lůna zasvěcencem Bohu, a on bude počínat Isráéle z ruky Pelištím vysvobozovat.
6A žena přišla a pronesla k svému muži výrok: Přišel ke mně Boží muž, jehož vzezření bylo jako vzezření Božího Anděla, velmi hrozné, a le neotázala jsem se ho, odkud on je, aniž mi oznámil své jméno;
7a řekl mi: Hle, ty - dochází k tomu, že otěhotníš a že porodíš syna, a nyní nechť nepiješ vína a ni nic opojného a nejíš žádnou nečistotu, neboť ten hoch bude od lůna až po den své smrti zasvěcencem Bohu.
8Mánóach se tedy jal úpět k Hospodinu; i řekl: Ach, Pane, ten Boží muž, jehož jsi poslal, - nechť k nám, prosím, ještě smí přijít a poučit nás, co máme činit s hochem, jenž se narodí.
9A Bůh vyslyšel hlas Mánóachův, takže Boží Anděl ještě k ženě přišel, když ona seděla v poli a Mánóacha, jejího muže, při ní nebylo.
10A žena se spěšně rozběhla a dala vědět svému muži; i řekla k němu: Hle, ukázal se mi ten muž, jenž v kterýsi den ke mně přišel.
11A Mánóach vstal a odebral se za svou ženou a přišel k tomu muži a řekl mu: Zda jsi ty ten muž, jenž jsi promluvil k té to ženě? I řekl: Já.
12A Mánóach řekl: Až se má uskutečnit tvé slovo, co bude povinností stran toho hocha a činností okolo něho?
13A Anděl Hospodinův k Mánóachovi řekl: Především, co jsem řekl k ženě, nechť se chrání:
14Z ničeho, co pochází z vinné révy, nechť nejí a nechť nepije víno a nic opojného a nejí žádnou nečistotu; nechť dbá všeho, co jsem jí rozkázal.
15A Mánóach k Andělu Hospodinovu řekl: Nechť tě, prosím, smíme pozdržet a před tvou tvář připravit kůzle.
16A Anděl Hospodinův k Mánóachovi řekl: Byť jsi mě zdržoval, nebudu z tvého pokrmu jíst, chceš-li však připravit vzestupnou oběť, můžeš ji Hospodinu vznést. Mánóach totiž nevěděl, že je to Anděl Hospodinův.
17A Mánóach k Andělu Hospodinovu řekl: Jaké je tvé jméno? Až se totiž tvé slovo má uskutečnit, uctíme tě.
18A Anděl Hospodinův mu řekl: Proč toto, že se tážeš na mé jméno, jež je nepochopitelné?
19A Mánóach přinesl to kůzle a oběť dar u a vznesl na skále Hospodinu; ten svým působením konal div, zatímco se Mánóach a jeho žena dívali,
20neboť při vystupování plamene z oltáře k nebesům se stalo, že Anděl Hospodinův v plameni oltáře vystoupil. To když Mánóach a jeho žena viděli, padli na své tváře k zemi.
21A Anděl Hospodinův se již nadále Mánóachovi a ni jeho ženě neukázal. Tehdy Mánóach poznal, že to byl Anděl Hospodinův;
22i řekl Mánóach ke své ženě: Jistotně budeme muset umřít, neboť jsme uviděli Boha.
23A le jeho žena mu řekla: Kdyby byl Hospodin pojal zálibu v usmrcení nás, nebyl by vzal z naší ruky vzestupnou oběť a ni oběť dar u, aniž by nám byl ukázal všechny tyto věci, aniž by nám právě nyní něco takového ohlásil.
24A žena porodila syna a nazvala jeho jméno Šimšón; a hoch vyrostl a Hospodin mu požehnal.
25A v táboře Dánově mezi Coreou a mezi Eštáólem ho počal pobádat Duch Hospodinův.