Joshua 5
1 A jak uslyšeli všichni králové Emórího, kteří byli na druhé straně Jordánu k západu, a všichni králové Kenáaního, kteří byli u moře, že Hospodin před tváří Isráélových dětí vysušil vody Jordánu až do jejich přejití, stalo se, že jejich srdce roztálo a příčinou Isráélových dětí v nich již nebylo ducha.
2 V onen čas řekl Hospodin k Jóšuovi: Zhotov si kamenné nože a zase obřež Isráélovy syny, po druhé.
3 Jóšua si tedy kamenné nože zhotovil a obřezal Isráélovy syny na pahorku Arálóth.
4 A toto je příčina, proč Jóšua obřezával: Všechen lid, jenž vyšel z Egypta, mužští, všichni bojovníci, pomřeli v pustině na cestě, když z Egypta vyšli;
5 všechen lid, ti, kdo vyšli z Egypta, byli ovšem obřezáni, a le všechen lid, ti, kdo se narodili v pustině na cestě, když z Egypta vyšli, - ty neobřezávali.
6 Ano, čtyřicet let prochodily Isráélovy děti pustinou, až do vymizení všeho národa bojovníků, těch, kdo vyšli z Egypta, kteří neuposlechli na hlas Hospodinův, jimž Hospodin přisáhl neukázat jim zem, již jejich otcům přísahou slíbil dát nám, zemi přetékající mlékem a medem;
7 a jejich syny, ty, kdo povstali místo nich, ty Jóšua obřezal, neboť byli neobřezáni, neboť je na cestě neobřezávali.
8 A jak skončili, všechen národ, s obřezáváním, stalo se, že až do svého vyhojení zůstali na svém v táboře.
9 A Hospodin k Jóšuovi řekl: Dnes jsem z vás odvalil hanbu Egypta. Nazvali tedy jméno onoho místa Gilgál - až po tento den.
10 A Isráélovy děti se v Gilgálu uložily; i uspořádali minutí, ve čtrnáctý den měsíce navečer ve stepích Jerícha;
11 a nazítří po minutí jedli z úrody té země, nekvašené chleby a pražené, právě v tento den.
12 A nazítří, při jejich jedení z úrody té země, přestala mana, takže Isráélovy děti již many neměly, nýbrž v onom roce jedli z úrod země Kenáanu.
13 A při Jóšuově pobytu u Jerícha se stalo, že povznesl své oči a pohleděl, a hle, naproti němu stojící muž a v jeho ruce jeho vytasený meč; a Jóšua k němu přikročil a řekl mu: Zda jsi ty při nás či při našich protivnících?
14 I řekl: Ne, nýbrž já jsem Velitel vojska Hospodinova; nyní jsem přišel. A Jóšua padl na svou tvář k zemi a poklonil se a řekl mu: Co chce můj pán promluvit k svému nevolníku?
15 A Velitel vojska Hospodinova k Jóšuovi řekl: Zuj svůj sandál ze své nohy, neboť místo, na němž ty stojíš, - ono je svaté. A Jóšua tak učinil.