Joshua 17
1 Losu se do stalo i větvi Menaššéa (neboť on byl prvorozený Josefův), pro Máchíra, prvorozeného Menaššéova, otce Gileádova: jelikož on se projevil bojovníkem, proto se mu do stalo Gileádu a Bášánu.
2 Do stalo se i na ostatní děti Menaššéovy po jejich čeledích: na děti Avíezerovy a na děti Chélekovy a na děti Asríélovy a na děti Šechemovy a na děti Chéferovy a na děti Šemídáovy; toto jsou děti Menaššéa, syna Josefova, mužského pohlaví po svých čeledích.
3 A Celofchádovi, synu Chéfera, syna Gileáda, syna Máchíra, syna Menaššéova, jemu se ne do stalo synů, nýbrž jen dcer, a toto byla jména jeho dcer: Machlá a Nóá, Choglá, Milká a Tircá.
4 Ty předstoupily před tvář Eleázára, kněze, a před tvář Jóšuy, syna Núnova, a před tvář náčelníků s výrokem: Hospodin Mojžíšovi rozkázal dát nám dědictví vprostřed našich bratrů. Na příkaz Hospodinův jim tedy dal i dědictví vprostřed bratrů jejich otců.
5 A Menaššéovi při padlo deset podílů, kromě země Gileádu a Bášánu, jež jsou z druhé strany vůči Jordánu,
6 neboť Menaššéovy dcery za dědictví dostaly dědictví vprostřed jeho synů a ostatním dětem Menaššéovým se do stalo země Gileádu.
7 A území Menaššéovo bylo od Ášéra k Michmethath u, jenž je před Šechemem, a pomezí vedlo napravo k obyvatelům Én-Tappúachu;
8 země Tappúachu se do stalo Menaššéovi, a le Tappúachu na pomezí Menaššéově dětem Efrájimovým.
9 A pomezí sešlo k potok u Káná, na jih vůči potoku. Tato města vprostřed měst Menaššéových patřila Efrájimovi. A území Menaššéovo bylo od severu vůči potoku a jeho zakončení byla u moře;
10 na jih patřilo Efrájimovi a na sever Menaššéovi a jeho pomezím bylo moře, a od severu hraničili s Ášérem a od vzcházení s Jissaschárem.
11 A v Jissaschárovi a v Ášérovi se Menaššéovi do stalo Béth-Šeánu a jeho osad a Jivleámu a jeho osad i s obyvateli Dóru a jeho osad a obyvateli Én-Dóru a jeho osad a obyvateli Taanáchu a jeho osad a obyvateli Megidda a jeho osad, tři okrsky.
12 A le synové Menaššéovi nedokázali tato města zbavit dědictví, takže Kenaaní nabyl smělosti v této zemi zůstat.
13 Stávalo se sice, kdykoli se Isráélovi synové vzmohli, že Kenáaního přiměli k robotě, a le nikterak ho nevypudili.
14 A synové Josefovi s Jóšuou promluvili výrokem: Proč jsi mi dal za dědictví jeden los a jeden podíl, když já jsem četný lid, nakolik mi Hospodin doposud požehnal?
15 A Jóšua k nim řekl: Jsi- li ty četný lid, vystup si k lesu a tam, v zemi Perizzího a Refáím, si vykácej, jestliže ti pohoří Efrájimovo je těsné.
16 A Josefovi synové řekli: To to pohoří nám nevyhovuje, a mezi všemi Kenáaními, již bydlí v zemi nížiny, jsou železné vozy, u těch, kteří jsou v Béth-Šeánu a jeho osadách i u těch, kteří jsou v nížině Jizreele.
17 A Jóšua k domu Josefovu, Efrájimovi i Menaššéovi, pronesl výrok: Ty jsi četný lid a máš velikou sílu; nebude ti patřit jeden los,
18 nýbrž ti bude patřit pohoří; jestliže to bude les, pak jej vykácíš - i jeho krajní meze ti budou patřit, neboť Kenáaního budeš moci vypudit, třebaže má železné vozy, třebaže je on silný.