John 8
1 Ježíš však se odebral na horu Oliv.
2 A za svítání zase přibyl do CHRÁMU a přicházel k němu všechen lid; i usedl a vyučoval je.
3 A písmaři a farizeové [k němu] vedou jednu ženu přistiženou při cizoložství; a postavivše ji uprostřed,
4 praví mu: Učiteli, tato žena byla přistižena při samém skutku, dopouštějíc se cizoložství;
5 nuže, v zákoně nám Mojžíš přikázal takovéto kamenovat. Co tedy pravíš ty?
6 Toto však pravili, zkoušejíce ho, aby měli proč ho žalovat. Ježíš však, skloniv se dolů, psal prstem na zem,
7 když se ho však nepřestával tázat, vzpřímil se a řekl k nim: Nechť na ni jako první hodí kámen ten z vás, jenž je bez hříchu.
8 A opět, skloniv se dolů, psal na zem,
9 oni však, uslyševše to jeden po druhém vycházeli, počavše od starších až po poslední, i zbyl jen Ježíš a ta žena, jež byla uprostřed.
10 A Ježíš, vzpřímiv se a nespatřiv nikoho než tu ženu, jí řekl: Ženo, kde jsou onino tvoji žalobcové? Neodsoudil tě nikdo?
11 A ona řekla: Nikdo, Pane. A Ježíš jí řekl: Aniž tě odsuzuji já; jdi a již nehřeš.
12 Ježíš k nim tedy opět promluvil, pravě: Já jsem světlo světa; kdo jde za mnou, nebude nikterak kráčet v temnotě, nýbrž bude mít světlo života.
13 Farizeové mu tedy řekli: Ty svědčíš sám o sobě, tvé svědectví není pravdivé.
14 Ježíš odpověděl a řekl jim: I kdybych svědčil já sám o sobě, mé svědectví pravdivé je, protože vím, odkud jsem přišel a kam jdu, vy však nevíte, odkud přicházím a kam jdu.
15 Vy soudíte podle masa, já nesoudím nikoho;
16 a jestliže bych já i soudil, soud můj je pravdivý, protože nejsem sám, nýbrž já a Otec, jenž mě poslal,
17 a i v zákoně vašem je psáno, že svědectví dvou lidí je pravdivé -
18 jsem já, jenž sám o sobě svědčím, a svědčí o mně Otec, jenž mě poslal.
19 Pravili mu tedy: Kde je ten tvůj Otec? Ježíš odpověděl: Ani mne ani mého Otce neznáte; kdybyste poznali mne, poznali byste i mého Otce.
20 Tato slova promluvil v pokladnici, když v CHRÁMĚ vyučoval, a nikdo ho nezadržel, protože jeho hodina ještě nebyla přišla.
21 Řekl jim tedy dále: Já odcházím, i budete mě hledat a umřete ve svém hříchu; Kam odcházím já, tam vy přijít nemůžete.
22 Židé tedy pravili: Což se snad sám zabije, že praví: kam odcházím já, tam vy přijít nemůžete?
23 I řekl jim: Vy jste z těch věcí, jež jsou dole, já jsem z těch věcí, jež jsou nahoře, vy jste z tohoto světa, já z tohoto světa nejsem.
24 Řekl jsem vám tedy, že umřete ve svých hříších - ano, neuvěříte-li, že jsem to já, umřete ve svých hříších.
25 Pravili mu tedy: Kdo jsi ty? [A] Ježíš jim řekl: Naveskrz to, co k vám i mluvím.
26 Mám o vás mnoho co mluvit i soudit, ale ten, jenž mě poslal, je pravdomluvný a já k světu pronáším ty věci, jež jsem uslyšel od něho.
27 Nepoznali, že jim to pravil o Otci;
28 Ježíš jim tedy řekl: Až Syna člověka vyzdvihnete, tehdy poznáte, že jsem to já a že nic nekonám sám od sebe, nýbrž tyto věci mluvím podle toho, jak mě naučil Otec.
29 A ten, jenž mě poslal, je se mnou, nezanechal mě samotného, protože já vždy konám ty věci, jež jsou mu příjemné.
30 Když tedy tyto věci mluvil, uvěřili v něho mnozí.
31 Ježíš tedy k těm Židům, kteří mu uvěřili, řekl: Zůstanete-li vy ve slovu mém, jste opravdu moji učedníci,
32 i poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.
33 Odpověděli mu: Jsme símě Abrahamovo a až dosud jsme nikdy nikomu neotročili; jak to, že ty pravíš: Stanete se svobodnými?
34 Ježíš jim odpověděl: Věru, věru, pravím vám: Každý, kdo provozuje hřích, je otrokem hříchu:
35 a otrok v domě navždy nezůstává - navždy zůstává syn;
36 osvobodí-li vás tedy Syn, budete skutečně svobodni.
37 Vím, že jste símě Abrahamovo, ale jste dychtivi mě zabít, protože mé slovo ve vás nemá místa.
38 Já mluvím o tom, co jsem uviděl u svého Otce, a vy tedy provozujete, co jste uviděli u otce vašeho.
39 Odpověděli a řekli mu: Náš otec je Abraham. Ježíš jim praví: Kdybyste byli děti Abrahamovy, konali byste Abrahamovy činy,
40 nyní však jste dychtivi mě zabít, člověka, jenž vám řekl pravdu, již jsem uslyšel od Boha; tohoto se Abraham nedopustil.
41 Vy provozujete činy svého otce. Řekli mu [tedy]: My nejsme zplozeni ze smilstva; máme jednoho otce. Boha.
42 Ježíš jim řekl: Kdyby byl váš otec Bůh, milovali byste mne, neboť já jsem z Boha vyšel a sem přibyl - vždyť jsem ani nepřišel sám od sebe, nýbrž mě vyslal on.
43 Proč nerozumíte mluvě mé? Protože slova mého nemůžete slyšet.
44 Vy jste z vašeho otce, ďábla, a choutky svého otce chcete provozovat; on byl od počátku zabíječ lidí a v pravdě nestojí, protože v něm pravdy není. Když mluví lež, mluví ze svých vlastních věcí, protože je lhář a její otec;
45 a protože já říkám pravdu, nevěříte mi.
46 Který z vás mě může usvědčit z hříchu? Říkám-li pravdu, proč mi nevěříte?
47 Kdo je z Boha, slyší Boží slova; pro tuto příčinu vy neslyšíte, protože z Boha nejste.
48 Židé odpověděli a řekli mu: Neříkáme my dobře, že ty jsi Samařan a máš démona?
49 Ježíš odpověděl: Já démona nemám, nýbrž ctím svého Otce, a vy mě zneuctíváte,
50 mně však o mou slávu nejde - je někdo, jemuž o ni jde a jenž soudí.
51 Věru, věru, pravím vám: Bude-li kdo bedliv slova mého, nikdy nikterak nespatří smrti.
52 Židé mu tedy řekli: Nyní jsme poznali, že máš démona - Abraham umřel, i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo bedliv mého slova, nikdy nikterak neokusí smrti!
53 Což jsi ty větší než náš otec Abraham, jenž umřel? Pomřeli i proroci - kým sám sebe činíš?
54 Ježíš odpověděl: Oslavuji-li já sám sebe, není má sláva nic; je to můj Otec, jenž mě oslavuje, o němž vy pravíte: To je náš Bůh -
55 a nepoznali jste ho, já však ho znám, a řeknu-li, že ho neznám, budu vám podobný lhář; ale znám ho a jeho slova jsem bedliv.
56 Abraham, váš otec, zajásal, že uvidí den můj, i uviděl a zaradoval se.
57 Židé k němu tedy řekli: Nemáš ještě padesát let, a uviděl jsi Abrahama?
58 Ježíš jim řekl: Věru, věru, pravím vám: Dříve než povstal Abraham, jsem já.
59 Sbírali tedy kamení, aby je na něho házeli, Ježíš se však skryl a vyšel z CHRÁMU [, prošed jejich středem, a tak se bral dále].