1Ježíš však se odebral na horu Oliv.
2A za svítání zase přibyl do CHRÁMU a přicházel k němu všechen lid; i usedl a vyučoval je.
3A písmaři a farizeové [k němu] vedou jednu ženu přistiženou při cizoložství; a postavivše ji uprostřed,
4praví mu: Učiteli, tato žena byla přistižena při samém skutku, dopouštějíc se cizoložství;
5nuže, v zákoně nám Mojžíš přikázal takovéto kamenovat. Co tedy pravíš ty?
6Toto však pravili, zkoušejíce ho, aby měli proč ho žalovat. Ježíš však, skloniv se dolů, psal prstem na zem,
7když se ho však nepřestával tázat, vzpřímil se a řekl k nim: Nechť na ni jako první hodí kámen ten z vás, jenž je bez hříchu.
8A opět, skloniv se dolů, psal na zem,
9oni však, uslyševše to jeden po druhém vycházeli, počavše od starších až po poslední, i zbyl jen Ježíš a ta žena, jež byla uprostřed.
10A Ježíš, vzpřímiv se a nespatřiv nikoho než tu ženu, jí řekl: Ženo, kde jsou onino tvoji žalobcové? Neodsoudil tě nikdo?
11A ona řekla: Nikdo, Pane. A Ježíš jí řekl: Aniž tě odsuzuji já; jdi a již nehřeš.
12Ježíš k nim tedy opět promluvil, pravě: Já jsem světlo světa; kdo jde za mnou, nebude nikterak kráčet v temnotě, nýbrž bude mít světlo života.
13Farizeové mu tedy řekli: Ty svědčíš sám o sobě, tvé svědectví není pravdivé.
14Ježíš odpověděl a řekl jim: I kdybych svědčil já sám o sobě, mé svědectví pravdivé je, protože vím, odkud jsem přišel a kam jdu, vy však nevíte, odkud přicházím a kam jdu.
15Vy soudíte podle masa, já nesoudím nikoho;
16a jestliže bych já i soudil, soud můj je pravdivý, protože nejsem sám, nýbrž já a Otec, jenž mě poslal,
17a i v zákoně vašem je psáno, že svědectví dvou lidí je pravdivé -
18jsem já, jenž sám o sobě svědčím, a svědčí o mně Otec, jenž mě poslal.
19Pravili mu tedy: Kde je ten tvůj Otec? Ježíš odpověděl: Ani mne ani mého Otce neznáte; kdybyste poznali mne, poznali byste i mého Otce.
20Tato slova promluvil v pokladnici, když v CHRÁMĚ vyučoval, a nikdo ho nezadržel, protože jeho hodina ještě nebyla přišla.
21Řekl jim tedy dále: Já odcházím, i budete mě hledat a umřete ve svém hříchu; Kam odcházím já, tam vy přijít nemůžete.
22Židé tedy pravili: Což se snad sám zabije, že praví: kam odcházím já, tam vy přijít nemůžete?
23I řekl jim: Vy jste z těch věcí, jež jsou dole, já jsem z těch věcí, jež jsou nahoře, vy jste z tohoto světa, já z tohoto světa nejsem.
24Řekl jsem vám tedy, že umřete ve svých hříších - ano, neuvěříte-li, že jsem to já, umřete ve svých hříších.
25Pravili mu tedy: Kdo jsi ty? [A] Ježíš jim řekl: Naveskrz to, co k vám i mluvím.
26Mám o vás mnoho co mluvit i soudit, ale ten, jenž mě poslal, je pravdomluvný a já k světu pronáším ty věci, jež jsem uslyšel od něho.
27Nepoznali, že jim to pravil o Otci;
28Ježíš jim tedy řekl: Až Syna člověka vyzdvihnete, tehdy poznáte, že jsem to já a že nic nekonám sám od sebe, nýbrž tyto věci mluvím podle toho, jak mě naučil Otec.
29A ten, jenž mě poslal, je se mnou, nezanechal mě samotného, protože já vždy konám ty věci, jež jsou mu příjemné.
30Když tedy tyto věci mluvil, uvěřili v něho mnozí.
31Ježíš tedy k těm Židům, kteří mu uvěřili, řekl: Zůstanete-li vy ve slovu mém, jste opravdu moji učedníci,
32i poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.
33Odpověděli mu: Jsme símě Abrahamovo a až dosud jsme nikdy nikomu neotročili; jak to, že ty pravíš: Stanete se svobodnými?
34Ježíš jim odpověděl: Věru, věru, pravím vám: Každý, kdo provozuje hřích, je otrokem hříchu:
35a otrok v domě navždy nezůstává - navždy zůstává syn;
36osvobodí-li vás tedy Syn, budete skutečně svobodni.
37Vím, že jste símě Abrahamovo, ale jste dychtivi mě zabít, protože mé slovo ve vás nemá místa.
38Já mluvím o tom, co jsem uviděl u svého Otce, a vy tedy provozujete, co jste uviděli u otce vašeho.
39Odpověděli a řekli mu: Náš otec je Abraham. Ježíš jim praví: Kdybyste byli děti Abrahamovy, konali byste Abrahamovy činy,
40nyní však jste dychtivi mě zabít, člověka, jenž vám řekl pravdu, již jsem uslyšel od Boha; tohoto se Abraham nedopustil.
41Vy provozujete činy svého otce. Řekli mu [tedy]: My nejsme zplozeni ze smilstva; máme jednoho otce. Boha.
42Ježíš jim řekl: Kdyby byl váš otec Bůh, milovali byste mne, neboť já jsem z Boha vyšel a sem přibyl - vždyť jsem ani nepřišel sám od sebe, nýbrž mě vyslal on.
43Proč nerozumíte mluvě mé? Protože slova mého nemůžete slyšet.
44Vy jste z vašeho otce, ďábla, a choutky svého otce chcete provozovat; on byl od počátku zabíječ lidí a v pravdě nestojí, protože v něm pravdy není. Když mluví lež, mluví ze svých vlastních věcí, protože je lhář a její otec;
45a protože já říkám pravdu, nevěříte mi.
46Který z vás mě může usvědčit z hříchu? Říkám-li pravdu, proč mi nevěříte?
47Kdo je z Boha, slyší Boží slova; pro tuto příčinu vy neslyšíte, protože z Boha nejste.
48Židé odpověděli a řekli mu: Neříkáme my dobře, že ty jsi Samařan a máš démona?
49Ježíš odpověděl: Já démona nemám, nýbrž ctím svého Otce, a vy mě zneuctíváte,
50mně však o mou slávu nejde - je někdo, jemuž o ni jde a jenž soudí.
51Věru, věru, pravím vám: Bude-li kdo bedliv slova mého, nikdy nikterak nespatří smrti.
52Židé mu tedy řekli: Nyní jsme poznali, že máš démona - Abraham umřel, i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo bedliv mého slova, nikdy nikterak neokusí smrti!
53Což jsi ty větší než náš otec Abraham, jenž umřel? Pomřeli i proroci - kým sám sebe činíš?
54Ježíš odpověděl: Oslavuji-li já sám sebe, není má sláva nic; je to můj Otec, jenž mě oslavuje, o němž vy pravíte: To je náš Bůh -
55a nepoznali jste ho, já však ho znám, a řeknu-li, že ho neznám, budu vám podobný lhář; ale znám ho a jeho slova jsem bedliv.
56Abraham, váš otec, zajásal, že uvidí den můj, i uviděl a zaradoval se.
57Židé k němu tedy řekli: Nemáš ještě padesát let, a uviděl jsi Abrahama?
58Ježíš jim řekl: Věru, věru, pravím vám: Dříve než povstal Abraham, jsem já.
59Sbírali tedy kamení, aby je na něho házeli, Ježíš se však skryl a vyšel z CHRÁMU [, prošed jejich středem, a tak se bral dále].