John 16
1 Tyto věci jsem k vám promluvil, abyste neupadli v léčku.
2 Vyloučí vás ze synagog; nadto přichází hodina, kdy každý, kdo vás bude zabíjet, si bude myslet, že Bohu přináší poctu;
3 a tyto věci budou konat, protože nepoznali Otce ani mne.
4 Ale k vám jsem tyto věci promluvil, abyste, až jejich hodina přijde, na ně pamatovali, že jsem vám je já řekl. Z počátku jsem vám však tyto věci neříkal, protože jsem byl s vámi,
5 nyní se však dávám na cestu k tomu, jenž mě poslal, a nikdo z vás se mne netáže: Kam se dáváš na cestu?
6 Ale protože jsem k vám promluvil tyto věci, naplnil vaše srdce zármutek,
7 ale já vám říkám pravdu: Vám je prospěšné, abych já odešel, neboť neodejdu-li, Těšitel k vám nepřijde, odeberu-li se však, pošlu ho k vám;
8 a on přijda podá světu důkaz stran hříchu a stran spravedlnosti a stran soudu -
9 ano, stran hříchu, protože ve mne nevěří,
10 stran spravedlnosti pak, protože se dávám na cestu k [svému] Otci a již mě nespatřujete,
11 a stran soudu, protože vládce tohoto světa je odsouzen.
12 Mám vám ještě mnoho co říkat, ale teď to nemůžete snést,
13 až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do vší pravdy, neboť nebude mluvit sám od sebe, nýbrž bude mluvit, cokoli uslyší, a bude vám zvěstovat budoucí věci.
14 On bude oslavovat mne, protože bude brát z mého a zvěstovat vám.
15 Všechny věci, kterékoli má Otec, jsou mé; pro tuto příčinu jsem řekl, že bere z mého a bude zvěstovat vám.
16 Malou chvíli a nespatřujete mě, a opět malou chvíli a uvidíte mě [, protože se dávám na cestu k Otci].
17 Někteří z jeho učedníků tedy k sobě navzájem řekli: Co je toto, co nám praví: Malou chvíli a nespatřujete mě, a opět malou chvíli a uvidíte mě, a: protože se já dávám na cestu k Otci?
18 Pravili tedy: Co je toto, co praví: Malou chvíli? Nevíme, o čem mluví.
19 Ježíš tedy poznal, že se ho chtěli tázat, a řekl jim: Vyptáváte se mezi sebou stran tohoto, že jsem řekl: Malou chvíli a nespatřujete mě, a opět malou chvíli a uvidíte mě?
20 Věru, věru, pravím vám, že vy budete plakat a naříkat, svět však se bude radovat; a vy budete zarmouceni, ale váš zármutek se změní v radost.
21 Když žena rodí, má zármutek, protože přišla její hodina, když však děťátko na svět přivede, již na tu trýzeň nepamatuje pro radost, že byl do světa přiveden člověk;
22 a vy tedy sice nyní máte zármutek, uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost od vás nikdo nebere.
23 A v onen den nebudete o nic žádat mne; věru, věru, pravím vám: Očkoli v mém jménu poprosíte Otce, dá vám.
24 Doposud jste v mém jménu o nic nepoprosili; proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.
25 Tyto věci jsem k vám promluvil v podobenstvích; přichází hodina, kdy k vám již v podobenstvích mluvit nebudu, nýbrž vám otevřeně podám zprávu o Otci.
26 V onen den budete prosit v mém jménu, a nepravím vám, že budu Otce za vás žádat já;
27 vždyť Otec sám vás má rád, protože vy jste si oblíbili mne a uvěřili, že jsem já vyšel od Boha.
28 Vyšel jsem od Otce a přišel jsem do světa; svět zase opouštím a ubírám se k Otci.
29 Jeho učedníci mu praví: Hle, nyní mluvíš otevřeně a nepronášíš žádné podobenství;
30 nyní víme, že víš všechny věci a nemáš zapotřebí, aby tě kdo žádal. Podle tohoto věříme, že jsi vyšel od Boha.
31 Ježíš jim odpověděl: Teď věříte?
32 Hle, přichází hodina, a přišla, že se rozprchnete, každý ke svým vlastním, a mne necháte samotného; ale nejsem sám, protože je se mnou Otec.
33 Tyto věci jsem k vám promluvil, abyste měli pokoj ve mně - ve světě máte strast, ale buďte dobré mysli, já jsem svět přemohl.