Bible

1 O dětech Ammónových: Takto řekl Hospodin: Zda Isráél nemá synů? Nemá-li on dědice? Proč se Gáda zmocnil Malkám a v jeho městech bydlí jeho lid? 2 Proto, hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy do Rabby dětí Ammónových dám zaznít válečnému poplachu, i stane se kupou spouště a její dcery budou sežehány ohněm a Isráél se zmocní zmocnivších se ho, řekl Hospodin. 3 Skuč, Chešbóne, neboť Aj je zničena, křičte, dcery Rabby, opásejte se pytlovinou, naříkejte a pobíhejte sem-tam mezi ohradami, neboť Malkám půjde ve vyhnanství; zároveň jeho kněží a jeho hodnostáři. 4 Co se honosíš nížinami? Tvá nížina se rozplývá, odpadlá dcero, jež důvěřuješ ve své poklady: Kdo si může na mne přijít? 5 Hle, já, chystám se na tebe uvést, prohlášeno Pánem, Hospodinem zástupů, strach přede všemi kolkolem tebe, i budete zaháněni, každý rovnou před sebe, a rozutekší se nebudou mít shromažďujícího. 6 A le potom chci utrpení dětí Ammónových od vrátit, prohlášeno Hospodinem. 7 O Edómu: Takto řekl Hospodin zástupů: Zda již není v Témánu moudrosti? Vyhynula rada z prostřed rozumných? Vytratila se jejich moudrost? 8 Prchněte, otočte se, hluboko zalezte k bydlení, obyvatelé Dedánu, neboť na Esáva v čas, kdy ho navštívím, uvedu jeho zhoubu. 9 Přijdou-li k tobě oběrači hroznů, nenechávají zbývat paběrky, zloději-li v noci, zařádí si do své sytosti; 10 jestliže já odkryji Ésáva, odhalím jeho úkryty, pak se nebude moci schovat, jeho símě bude zničeno, i jeho bratři a jeho spolu obyvatelé, a nebude ho. 11 Opusť své sirotky, budu je naživu chovat já, a tvé vdovy nechť důvěrou spočívají na mně. 12 Ano, Hospodin řekl takto: Hle, ti, jichž rozsudkem nebylo pít z číše, budou z ní jistotně muset pít, a jsi ty ten, jenž by měl být považován za veskrze nevinného? Nebudeš považován za nevinného, nýbrž jistotně budeš muset pít. 13 Vždyť jsem skrze sebe přisáhl, prohlášeno Hospodinem, že se Bocrá musí stát zpustlinou, potupou, rozvrácením a zlořečením, a všechna její města se musejí stát trvalými rumišti. 14 Z blízkosti Hospodinovy jsem uslyšel zvěst, že mezi národy byl poslán vyslanec: Shromážděte se a pojďte proti němu a povstaňte k boji, 15 neboť, hle, učinil jsem tě malým mezi národy, pohrdaným mezi lidmi; 16 tvá hrozivost tě oklamala, nadutost tvého srdce. Ty, přebývající v rozsedlinách skalisk, zaujímající výsost pahrbků, byť jsi své hnízdo jako orel vysoko zakládal, mohu tě odtamtud stáhnout, prohlášeno Hospodinem. 17 A Edóm se musí stát hrůzou, každý mimo něj přecházející se bude hrozit a syčet nad všemi jeho ranami, 18 jako při podvrácení Sodomy a Gomory a jejích sousedů, řekl Hospodin; nebude tam nikdo bydlet, aniž v něm bude syn člověka jako cizinec pobývat. 19 Hle, bude vystupovat jako lev z nádhery při Jordánu proti trvanlivému příbytku; v okamžiku ho budu moci odtamtud přimět k běhu, a kdo je vyvolen, chci ho nad tím pověřit. Vždyť kdo je mi podoben a kdo mě bude předvolávat a kdopak je pastýřem, jenž může ob stát před mou tváří? 20 Proto slyšte rozhodnutí Hospodinovo, jak se rozhodl stran Edóma, a jeho úmysly, jež v mysli pojal stran obyvatel Témánu: Nebudou-li je odvlékat nepatrní od drobného dobytka, nebude-li se nad nimi jejich pastviště hrozit! 21 Zvukem jejich pádu se zatřese země, křik - jeho zvuk se uslyší při moři Rákosí. 22 Hle, vzlétá jako orel a rozpíná svá křídla nad Bocrou, a srdce hrdinů Edóma bude v onen den jako srdce ženy v tíseň upadší. 23 O Damašku. Zostuzen je Chamáth i Arpád, neboť uslyšeli zlou zvěst, jsou rozechvěni; v moři je nepokoj, nemůže se uklidnit, 24 Damašek zmalátněl, otočil se k uprchnutí, zmocnilo se ho sevření, zachvátila jej úzkost a bolesti jako rodičku. 25 Jak by nebylo opuštěno město chlouby, hradiště mého jásotu! 26 Proto budou jeho jinoši na jeho prostranstvích padat a všichni bojovníci budou v onen den muset zhynout, prohlášeno Hospodinem zástupů, 27 a mezi zdmi Damašku zanítím oheň, jenž sežere paláce Ben-Hadádovy. 28 O Kédáru a o královstvích Chácóru, jež Nevúchadreccar, král Bávelu, porazil. Takto řekl Hospodin: Vstaňte, vystupte do Kédára a zničte syny východu; 29 nechť berou jejich stany a jejich drobný dobytek, jejich koberce a všechno jejich nářadí, i jejich velbloudy nechť si odvádějí, a nechť nad nimi volají: Strach se všech stran! 30 Prchejte, kliďte se daleko, hluboko zalezte k bydlení, obyvatelé Chácóru, prohlášeno Hospodinem, neboť Nevúchadreccar, král Bávelu, se rozhodl rozhodnutím proti vám a v mysli pojal úmysl proti vám. 31 Vstaňte a vystupte ke klidnému národu, bydlícímu v bezpečí, - prohlášeno Hospodinem, - jenž nemá dveří ani závor; ti sídlí v samotě; 32 a nechť se stanou jejich velbloudi kořistí a spousta jejich dobytka lupem a do všech větrů rozeženu ostříhané na spáncích a jejich zhoubu budu přivádět ze všech jejích stran, prohlášeno Hospodinem. 33 A Chácór bude doupětem šakalů, spouští navždy, nebude tam nikdo bydlet, aniž v něm bude syn člověka pobývat. 34 Slovo Hospodinovo, jež se k Jeremjovi, proroku, do stalo stran Élámu na počátku kralování Cidkijjáhúa, krále Júdova, výrok: 35 Takto řekl Hospodin zástupů: Hle, já, chystám se zlomit luk Élámu, význačnost jejich hrdinství, 36 a budu na Élám přivádět čtyři větry od čtyř okrajů nebes a rozhánět je do všech těchto větrů, takže nebude národa, kam by zahnaní z Élámu nepřicházeli, 37 a budu Élám strašit tváří jejich nepřátel a tváří hledajících jejich žití a přivádět na ně zlo, žár svého hněvu, prohlášeno Hospodinem, a vypouštět za nimi meč až do mého skoncování s nimi. 38 A chci v Élámu umístit svůj trůn a pohubit odtamtud krále i knížata, prohlášeno Hospodinem. 39 A le v posledku dní se bude dít, že budu utrpení Élámu od vracet.