1O Móávu. Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův: Běda pro Nevó, neboť bude zničeno, Kirjáthájim bude zostuzeno, bude ho dobyto, výšina bude zostuzena a vystrašena,
2nebude již chlouby Móávu. V Chešbónu proti němu zosnují zlo: Pojďte a vytínejme jej, aby nebyl národem! I ty, Madmén, budeš zanikat, půjde za tebou meč.
3Hlas křiku z Chórónájim: Plenění a veliké potření,
4potřen bude Móáv, jeho maličcí se budou ozývat svým křikem,
5vždyť vzestup Luchíth bude s pláčem zlézat pláč, vždyť na svahu Chórónajim uslyší tíseň křiku pro potření!
6Prchněte, zachraňte své žití, a ť jste jako jalovec v pustině;
7ano, pro tvé důvěřování v tvá díla a v tvé poklady musíš i ty být polapen a Kemóš odejde ve vyhnanství, jeho kněží a jeho hodnostáři pospolu,
8a do každého města bude přicházet ničitel a město nebude moci vyváznout, a údolí bude hynout a rovina bude pleněna, jak řekl Hospodin.
9Dejte Móávovi křídla, neboť chce letem ujít, a no, jeho města se stávají zpustlinou, takže není obyvatele.
10Proklet budiž vykonávající práci Hospodinovu nedbale, a no, proklet budiž zdržující svůj meč od krve!
11Od svého mládí žil Móáv v nerušeném pokoji, a no, on měl klid na svých kvasnicích, aniž byl přeléván z nádoby do nádoby, aniž odešel ve vyhnanství; proto v něm zůstala jeho chuť, aniž se jeho vůně změnila.
12Proto, hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy mu pošlu převraceče, kteří jej převrátí a jeho nádoby budou vyprazdňovat a džbány k nim rozrážet,
13i bude Móáv zostuzen Kemóšem, jako byl dům Isráélův zostuzen Béth-Élem, předmětem své důvěry.
14Jak můžete říkat: My jsme hrdinové, zdatní muži k boji?
15Móáv je zničen, v jeho města se vystoupí a výkvět jeho jinochů, ti sejdou k porážce, prohlášeno Králem, jeho ž jméno je Hospodin zástupů.
16Zhouba Móáva je blízka příchodu, a no, jeho pohroma si velmi pospíší,
17projevujte mu soustrast, všichni kolkolem něho a všichni znající jeho jméno; řekněte: Jak se zlomila silná tyč, ozdobná hůl!
18Sejdi ze slávy a seď v žízni, obyvatelko, dcero Dívónu, neboť proti tobě vystoupí ničitel Móáva, jenž způsobí zkázu tvých pevností;
19postav se k cestě a vyzvídej, obyvatelko Aróéru, dotazuj se prchajícího a vyváznuvší, řekni: Co bylo způsobeno?
20Móáv je zostuzen, ano, je zhroucen; skuč a křič, oznamujte v Arnónu, že Móáv je zničen!
21I na zem roviny přijde soud, na Chólón a na Jáhac a proti Méfáath
22a proti Dívónu a proti Nevó a proti Béth-divláthájim
23a proti Kirjáthájim a proti Béth-gámúlu a proti Béth-meónu
24a proti Kerijjóth a proti Bocře a proti všem městům země Móávovy, vzdáleným i blízkým.
25Roh Móávův je odseknut, jeho paže zlomena, prohlášeno Hospodinem;
26opijte jej, neboť se činil velikým proti Hospodinu, a ť sebou Móáv plácne ve svůj vývratek a bude k smíchu i on.
27A no, nebyl-li tobě tím předmětem smíchu Isráél? Byl-li zastižen mezi zloději, že jsi za každé své řeči o něm potřásal hlavou?
28Opusťte města a usídlete se mezi skalisky, obyvatelé Móáva, a buďte jako holubice, jež hnízdí po stranách ústí propasti.
29Slýchali jsme o pýše Móávově, - je velmi pyšný, - o jeho pozvednutí a jeho pýše a jeho zpyšnělosti a vysokosti jeho srdce;
30já znám jeho nabubřelost, prohlášeno Hospodinem, a nepravdivost jeho prázdných řečí; ne tak jednají.
31Proto budu nad Móávem skučet a pro Móáva, jeho celek, křičet, stran mužů Kír-cheresu se bude vzdychat;
32nad pláč pro Jaezér budu plakat pro tebe, révo Sibmy; tvé výstřelky překročily moře, do sáhly až po moře Jaezéru, na tvé letní ovoce, na tvé vinobraní v padl ničitel,
33i byla ze sadu a ze země Móávovy odňata radost a jásot, neboť jsem učinil přítrž vínu z lisů, nešlape se - výskot? Výskot ne ní výskotem;
34od křiku Chešbónu až po Eleálé, až po Jáhac vy dávají svůj hlas, od Cóaru až po Chórónajim, Eglath-šelíšijjáh, vždyť i vody Nimrím se stávají zpustošeninami.
35I učiním v Móávu přítrž, prohlášeno Hospodinem, vznášejícímu oběti na výšině a zakuřujícímu bohům.
36Proto mé srdce pro Móáva zvučí jako píšťaly, a no, jako píšťaly zvučí mé srdce stran mužů Kír-cheresu, protože pozůstatky, jichž se dosáhlo, se ztratily.
37Ano, každá hlava - plešatost, a každá brada ostříhána, na všech rukou zářezy a na bocích pytlovina;
38na všech střechách Móáva a na jeho prostranstvích, to vše - nářek, neboť jsem Móáva roztříštil jako nádobu, v ní ž není záliby, prohlášeno Hospodinem.
39Jak se zhroutil! Skučte, jak otočil šíji Móáv, zostudil se! Tak je Móáv k smíchu a ke zděšení všem kolkolem sebe.
40Neboť takto řekl Hospodin: Hle, letí jako orel a rozpíná svá křídla proti Móávovi,
41Kerijjóth bude dobyto a pevnosti budou zaujaty a srdce hrdinů Móáva se v onen den stane jako by srdcem ženy v tíseň upadší,
42a Móáv bude popleněn, takže nebude lidem, neboť se činil velikým proti Hospodinu;
43postrach a propast a past na tebe, obyvateli Móáva, prohlášeno Hospodinem,
44ten, jenž bude prchat před postrachem, bude padat do propasti, a ten, jenž vyjde z propasti, bude muset uváznout v pasti, neboť na ně, na Móáva, budu uvádět rok jejich navštívení, prohlášeno Hospodinem.
45Prchající bezmocně stanou ve stínu Chešbónu, ale z Chešbónu vyjde oheň, a no, plamen zprostřed Síchóna, a stráví spánky Móáva a témě hlavy synů povyku.
46Běda tobě, Móáve! Lid Kemóšův zahyne, neboť tvoji synové budou vzat v zajetí a tvé dcery mezi zajatectvo.
47A le v posledku dní chci utrpení Móáva od vrátit, prohlášeno Hospodinem. Až potud soud o Móávu.