1Slovo Hospodinovo, jež se k Jeremjovi, proroku, do stalo proti národům.
2O Egyptě, proti vojenské moci faraona Nechóa, jež se do stala nad řeku Peráth v Karkemíši, již Nevúchadreccar, král Bávelu, porazil ve čtvrtém roce Jehójákíma, syna Jóšijjáhúova, krále Júdova.
3Připravte veliké štíty a malé štíty a přistupte k bitvě,
4přistrojte koně a vysedejte, jezdci, postavte se s přílbami, vyleštěte oštěpy, vezměte na sebe pancíře!
5Proč to vidím? Oni jsou zlomeni, ustupují zpět, a jejich hrdinové jsou potíráni a úprkem se rozprchli, aniž se ohlédli - strach se všech stran, prohlášeno Hospodinem.
6Nebude rychlý moci uprchnout ani hrdina vyváznout - k severu, na břeh řeky Peráthu, klopýtnou a padnou.
7Kdo je tento, vystupující jako Níl? Jeho vody se vzdouvají jako řeky -
8Egypt jako Níl vystupuje a vody se jako řeky vzdouvají; i řekl: Chci vystoupit a pokrýt zem, zahubit město a bydlící v něm,
9vystupujte, koně, a zuřte, vozy, a nechť vycházejí hrdinové, Kúš a Pút, uchopující štít, a Lúdím, uchopující, napínající luk.
10A le onen den patří Pánu, Hospodinu zástupů, den pomsty, pomstění na jeho protivnících, takže požírat a sytit se a jejich krví se opájet bude meč, neboť v zemi severu, u řeky Peráthu, má Pán, Hospodin zástupů, oběť.
11Vystup v Gileád a přines si balzám, panenská dcero Egypta, nadarmo množíš léky, není pro tebe náplasti.
12O tvé hanbě uslyší národy a tvůj křik naplní zem, neboť klopýtnou, hrdina o hrdinu, a pospolu padnou oni oba.
13Slovo, jež Hospodin vyslovil k Jeremjovi, proroku, o příchodu Nevúchadreccara, krále Bávelu, ke zbití země Egypta:
14Rozhlaste v Egyptě a zvěstujte v Migdólu a zvěstujte v Nófu a v Tachpanchésu; říkejte: Postav se a zjednej si přípravu, neboť kolkolem tebe bude požírat meč.
15Proč bylo smeteno tvé rekovné mužstvo? Ne ob stálo, neboť je Hospodin srazil;
16rozmnožil klopýtání, dokonce padal jeden na druhého, i řekli: Vstaň, a ť se můžeme vrátit k svému lidu a do země svého příbuzenstva z příčiny meče, jenž působí pohromy.
17Volali tam: Farao, král Egypta - jen povyk, nechal minout určený čas.
18Jako že já jsem živ, prohlášeno Králem, jeho ž jméno je Hospodin zástupů, ano, jako Távór mezi horami a jako Karmel při moři, tak bude přicházet!
19Zřiď si, obyvatelko, dcero Egypta, zavazadla do vyhnanství, neboť Nóf bude zpustlinou a bude sežeháno, takže nebude obyvatele.
20Egypt je velmi pěkná jalovice, a le od severu přijde střeček, přijde;
21i jeho námezdníci jsou uvnitř něho jako krmná telata, ale i oni se otočí, pospolu prchnou, ne ob stojí, neboť na ně přijde den jejich zhouby, čas jejich navštívení.
22Jeho hlas - jako hlas had a, jenž se klidí, neboť budou kráčet s vojenskou mocí a přijdou vůči němu se sekerami jako sekající dříví;
23povytínají jeho les, prohlášeno Hospodinem, jenž nemůže být prozkoumáván, ale oni jsou četnější než kobylky, a no, není jim počtu.
24Dcera Egypta bude zostuzena, bude vy dána v ruku lidu severu.
25Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl: Hle, já, chystám se zakročit stran Ámóna z Nó a proti faraonovi a proti Egyptu a proti jeho bohům a proti jeho králům, a no, proti faraonovi a proti těm, již v něho důvěřují,
26a no, budu je vy dávat v ruku hledajících jejich žití, totiž v ruku Nevúchadreccara, krále Bávelu, a v ruku jeho služebníků; a potom bude osídlován jako za dní předtím, prohlášeno Hospodinem.
27A ty se nemusíš bát, můj nevolníče Jákóbe, ani se strachovat, Isráéli, neboť hle, já, chystám se vysvobodit tě z dáli a tvé símě ze země jejich zajetí, i bude se Jákób vracet a mít klid a žít v nerušeném pokoji, a nebude působícího zděšení.
28Ty se nemusíš bát, můj nevolníče Jákóbe, prohlášeno Hospodinem, vždyť s tebou budu já, neboť při všech národech, kam jsem tě zahnal, budu uskutečňovat skoncování, a le s tebou skoncování uskutečňovat nebudu, a č tě budu podle práva ukázňovat, takže tě nebudu zcela bez trestu ponechávat.