Bible

1 Slovo, jež se do stalo k Jeremjovi stran všech Júdovců, již bydleli v zemi Egypta, již bydleli v Migdólu a v Tachpanchésu a v Nófu a v zemi Pathrósu, výrok: 2 Takto řekl Hospodin zástupů, Bůh Isráélův: Vy jste zakusili všechno zlo, jež jsem uvedl na Jerúsalém a na všechna města Júdova, a hle je, tohoto dne jsou rumištěm a není v nich obyvatele 3 z příčiny jejich zla, jež napáchali k dráždění mne, stran chození k zakuřování, k sloužení jiným bohům, jichž neznali oni, vy an i vaši otcové. 4 A časným posíláním jsem se k vám naposílal všech svých nevolníků, proroků, s výrokem: Nechť přece nepášete tuto věc, jež je ošklivostí, již nenávidím; 5 a le neuposlechli, aniž nachýlili své ucho k od vrácení od svého zla, aby ne bylo zakuřování jiným bohům, 6 i vylilo se mé popuzení a rozhořel se můj hněv ve městech Júdových a v ulicích Jerúsaléma, takže se staly rumištěm, spouští, jako tohoto dne. 7 Nuže tedy Hospodin, Bůh zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Nač vy pášete veliké zlo na svých duších k povytínání vám mužů i žen, nemluvňat i kojenců zprostřed Júdy, aby ne bylo pozůstavení vám zbytku, 8 totiž dráždění mne díly svých rukou a zakuřování jiným bohům v zemi Egypta, kam jste vy přišli pobývat za účelem povytínání sobě a abyste se stali zlořečením a potupou mezi všemi národy země? 9 Zda jste zapomněli na zlo vašich otců a na zlo králů Júdových a na zlo jejich žen a na zlo vaše a na zlo vašich žen, jež napáchali v zemi Júdově a v ulicích Jerúsaléma? 10 Až do tohoto dne nejsou zdrceni a nebojí se, aniž chodí v mém zákoně a v mých ustanoveních, jež jsem vy dal před jejich tváří a před tváří jejich otců. 11 Proto Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Hle, já, chystám se upřít svou tvář proti vám k zlu, a no, k povytínání všeho Júdy, 12 i chci uchvátit zbytek Júdy, ty, kteří svou tvář upřeli na vstoupení v zem Egypta k pobývání tam, oni budou všichni muset vymizet, v zemi Egypta budou padat, mečem, hladem budou mizet, od nejmenšího a ž po největšího budou mečem a hladem umírat, i stanou se kletbou a hrůzou a zlořečením a potupou, 13 neboť proti těm, již bydlí v zemi Egypta, budu zakročovat, jako jsem zakročil proti Jerúsalému, mečem, hladem a morem, 14 takže zbytek Júdy, těch, již tam, v zemi Egypta, přišli pobývat, nebude mít uniknuvšího an i přeživšího k návratu v zem Júdovu, kam oni povznášejí své duše k návratu k bydlení tam, avšak nebudou se moci vrátit, leč uniknuvší. 15 I odpověděli Jeremjovi všichni muži, již věděli, že jejich ženy zakuřují jiným bohům, a všechny ženy, jež tam stály, veliké sejití, a všechen lid, ti, již bydleli v zemi Egypta, v Pathrósu, výrokem: 16 Slovo, jež jsi k nám vyslovil ve jménu Hospodinově, - nebudeme k tobě obracet sluch, 17 nýbrž jistotně budeme vykonávat každé slovo, jež vyšlo z našich úst, totiž zakuřovat královně nebes a nalévat jí úlitby podle toho, jak jsme činívali my i naši otcové, naši králové a naši hodnostáři ve městech Júdových a v ulicích Jerúsaléma, neboť jsme byli nasycováni chlebem a byli jsme na tom dobře, aniž jsme zakoušeli zlo, 18 a le odkdy jsme zakuřování královně nebes a nalévání jí úliteb zanechali, máme všeho nedostatek a zanikáme mečem a hladem. - 19 A když my zakuřujeme královně nebes a při nalévání jí úliteb, zda bez našich mužů jí připravujeme koláče k zobrazení jí s naléváním jí úliteb? 20 A Jeremjá ke všemu lidu, stran mužů a stran žen a stran všeho lidu, těch, kteří mu slovem odpovídali, pronesl výrok: 21 To zakuřování, jímž jste zakuřovali ve městech Júdových a v ulicích Jerúsaléma vy a vaši otcové, vaši králové a vaši hodnostáři, - zda si je Hospodin nepřipomíná? B a, vystoupilo to na jeho srdce! 22 To již Hospodin nemohl snášet - z příčiny zla vašich skutků, z příčiny ošklivostí, jež jste napáchali, proto se vaše země stala rumištěm a spouští a zlořečením, takže není obyvatele, jako tohoto dne! 23 Z té příčiny, že jste zakuřovali a že jste vůči Hospodinu hřešili a neuposlechli jste na hlas Hospodinův, aniž jste chodili v jeho zákoně a v jeho ustanoveních a v jeho svědectvích, - proto vás potkalo toto zlo, jako tohoto dne! 24 A Jeremjá řekl ke všemu tomu lidu a ke všem těm ženám: Slyšte slovo Hospodinovo, všechen Júdo, jenž jsi v zemi Egypta, 25 Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, pronesl tak ový to výrok: Vy, i vaše ženy, jste i svými ústy vyslovili i svýma rukama splnili výrok: Jistotně budeme vykonávat své sliby, jimiž jsme slíbili zakuřovat královně nebes a nalévat jí úlitby; nechť jen své sliby uskutečňujete, a no, nechť jen své sliby vykonáváte! 26 Proto slyšte slovo Hospodinovo, všechen Júdo, vy, již bydlíte v zemi Egypta: Hle, já, přisáhl jsem ve svém velikém jménu, řekl Hospodin: Bude-li se ještě kdekoli v zemi Egypta dít dovolávání mého jména ústy kohokoli z Júdy, pravícího: Jako že je živ Pán, Hospodin! 27 Hle, já, bdím nad nimi k zlu a ne k dobru, takže všichni muži Júdovi, kteří jsou v zemi Egypta, budou mizet mečem a hladem až do jejich vyhubení. 28 A le uniknuvší meči se ze země Egypta budou vracet v zem Júdovu, mužů nemnoho, i poznají, všechen zbytek Júdův, těch, již přišli do země Egypta pobývat tam, čí slovo musí obstát, moje č i jejich, 29 a znamením vám, prohlášeno Hospodinem, že se já chystám v tomto místě proti vám zakročit, abyste věděli, že nepochybně musejí obstát má slova k zlu pro vás, bude toto: 30 Takto řekl Hospodin: Hle, já, chystám se faraona Chofru, krále Egypta, vy dat v ruku jeho nepřátel, a no, v ruku hledajících jeho žití, jako jsem vy dal Cidkijjáhúa, krále Júdova, v ruku Nevúchadreccara, krále Bávelu, jeho nepřítele, a no, hledajícího jeho žití.