1A le Šefatjá, syn Mattánův, a Gedaljáhú, syn Pašchúrův, a Júchal, syn Šelemjáhúův, a Pašchúr, syn Malkijjův, uslyšel i slova, jež Jeremjá vyslovil ke všemu lidu výrokem:
2Takto řekl Hospodin: Kdo zůstane v tomto městě, bude muset umřít mečem, hladem a neb morem, kdo však vyjde ke Kasdím, bude žít a jeho žití mu bude kořistí, a no, bude žít.
3Takto řekl Hospodin: Toto město jistotně musí být vy dáno v ruku vojenské moci krále Bávelu, takže ho musí dobýt.
4I řekli ti hodnostáři ke králi: Tento muž by, prosíme, měl být usmrcen, protože přece působí ochabování rukou bojovníků, kteří v tomto městě zbývají, a rukou všeho lidu, promlouváním k nim slovy jako tato; vždyť tento muž - on se nepídí po pokoji pro tento lid, nýbrž po neštěstí.
5A král Cidkijjáhú řekl: Hle, on je ve vaší ruce, neboť král s vámi nic ne z může.
6Vzali tedy Jeremju a hodili ho do cisterny Malkijjáhúa, syna Hammelechova, jež byla v nádvoří věznice, a spustili Jeremju po provazech; a v té cisterně nebylo vody, nýbrž bahno, a v to bahno se Jeremjá ponořil.
7I uslyšel Eved-melech, Kúší, kleštěnec, jenž byl v domě králově, že Jeremju dali do té cisterny; a když král seděl v bráně Benjámínově,
8vyšel Eved-melech z králova domu a promluvil ke králi výrokem:
9Můj pane, králi, tito muži spáchali zlo při všem, co učinili Jeremjovi, proroku, jehož hodili do cisterny, a tam, kde je, bude muset hladem umřít, vždyť ve městě již není chleba.
10I rozkázal král Eved-melechovi, Kúšímu, výrokem: Vezmi si k ruce třicet mužů odtud a vytáhni Jeremju, proroka, z té cisterny dříve než bude umírat.
11Eved-melech si tedy k ruce vzal ty muže a vstoupil v dům králův pod skladiště a nabral odtamtud cárů z obnošených oděvů a cárů starých hader a spustil je po provazech k Jeremjovi do cisterny,
12a řekl Eved-melech, Kúší, k Jeremjovi: Nacpi, prosím, těch cárů z obnošených oděvů a cárů starých hader do svých podpaždí zespod, na provazy! A Jeremjá tak učinil
13a po provazech Jeremju vytáhli a vyzvedli ho z cisterny, a Jeremjá zůstal v nádvoří věznice.
14A král Cidkijjáhú poslal a dal Jeremju, proroka, přivést k sobě do třetího vchodu, jenž byl v domě Hospodinově, a řekl král k Jeremjovi: Já se chystám na něco se tě otázat, nechť přede mnou nic nezatajuješ.
15A Jeremjá k Cidkijjáhúovi řekl: Jestliže ti budu oznamovat, zda mě jistě nebudeš chtít usmrtit? A jestliže ti budu radit, nebudeš ke mně obracet sluch.
16A král Cidkijjáhú Jeremjovi tajně přisáhl výrokem: Jako že je živ Hospodin, jenž nám zřídil toto žití: Budu-li tě chtít usmrtit, a neb budu-li tě chtít vy dat v ruku těchto mužů, kteří tvé žití hledají!
17A Jeremjá k Cidkijjáhúovi řekl: Takto řekl Hospodin, Bůh zástupů, Bůh Isráélův: Chceš-li vskutku vyjít k vojevůdcům krále Bávelu, pak bude tvá duše žít a toto město nebude ohněm vypalováno a budeš žít ty i tvůj dům;
18nechceš-li však k vojevůdcům krále Bávelu vyjít, pak musí toto město být vy dáno v ruku Kasdím, i budou je vypalovat ohněm a ty nebudeš moci před jejich rukou uniknout.
19A král Cidkijjáhú k Jeremjovi řekl: Já se obávám Júdovců, kteří přeběhli ke Kasdím, aby mě nechtěli vy dat v jejich ruku, ti by si ze mne tropili posměch.
20A Jeremjá řekl: Nebudou tě chtít vy dat; poslechni, prosím, na hlas Hospodina, o němž já k tobě mluvím, a bude ti dobře a tvá duše bude žít,
21budeš -li ty však odmítavý k vyjití, toto je slovo, jež mi Hospodin ukázal:
22Že, hle, všechny ženy, jež zbudou v domě krále Júdova, budou vyvedeny k vojevůdcům krále Bávelu, a ony budou říkat: Tvoji důvěrní přátelé tě navedli a vzmohli se vůči tobě; když se tvé nohy ponořily v bažinu, ustoupili zpět.
23Budou tedy všechny tvé ženy a všechny tvé děti vyvedeny ke Kasdím a ty nebudeš moci ujít před jejich rukou, nýbrž musíš být polapen rukou krále Bávelu, a budeš vypalovat toto město ohněm.
24A Cidkijjáhú k Jeremjovi řekl: Nechť o těchto slovech nikdo neví, a ť nemusíš umřít,
25a jestliže hodnostáři budou slyšet, že jsem s tebou promluvil, a přijdou k tobě a řeknou k tobě: Nuže, oznam nám, co jsi promluvil ke králi, nechť to před námi nezatajuješ, a nebudeme tě chtít usmrtit, a co promluvil král k tobě,
26pak k nim řekneš: Já jsem před tvář královu dával padnout svému úpění, aby mě neposílal zpět v dům Jehónáthánův umřít tam. -
27I přišli všichni hodnostáři k Jeremjovi a jali se ho dotazovat, a podal jim zprávu podle všech těchto slov, jak král rozkázal, i odvrátili se od něho mlčky, neboť ta řeč nebyla uslyšena,
28a Jeremjá zůstal v nádvoří věznice až do dne, kdy bylo Jerúsaléma dobyto.