Bible

1 Jakub, nevolník Boží a Pána Ježíše Krista, dvanácti kmenům, jež jsou v rozptýlení, pozdrav. 2 Za samou radost uznejte, moji bratři, když upadnete do různých pokušení, 3 vědouce, že osvědčení vaší víry způsobuje vytrvalost, 4 vytrvalost však nechť má dokonalé uplatnění, abyste byli dokonalí a celiství a aby vám nic nechybělo. 5 Chybí-li však komu z vás moudrost, nechť ji vyprošuje od Boha, jenž všem ochotně dává a nevyčítá, a bude mu dána. 6 Nechť však prosí ve víře, o ničem nepochybuje, neboť kdo pochybuje, podobá se příboji moře, hnanému větrem a sem-tam zmítanému; 7 onen člověk nechť věru nemá za to, že od Pána něco dostane; 8 je to muž dvojí mysli, na všech svých cestách neustálený. 9 Bratr nízkého postavení nechť se však chlubí ve svém povýšení 10 a boháč ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy; 11 vzešloť slunce se svým žárem a trávu vysušilo, i odpadl její květ a za své vzal půvab jejího vzhledu - tak uvadne i boháč v svých podnikáních. 12 Blažený muž, jenž snáší pokušení, protože, ukáže-li se osvědčeným, dostane věnec života, jejž On přislíbil těm, kdo ho milují. 13 Nechť nikdo, jsa pokoušen, neříká: Jsem pokoušen od Boha; Bůh přece nemůže být pokoušen zlými věcmi a sám nikoho nepokouší. 14 Každý však je pokoušen, jsa odvlékán a váben svou vlastní chtivostí; 15 chtivost potom, když počne, rodí hřích, hřích však, byv plně dokonán, plodí smrt. 16 Nemylte se, moji milovaní bratři. 17 Každé dobré dání a každý dokonalý dar sestupuje shora od Otce světel, u něhož není úchylky ani zastínění z obratu. 18 Podle své vůle nás zplodil slovem pravdy, takže jsme jakýmisi prvotinami jeho tvorů. 19 Nechť je tudíž, moji milovaní bratři, každý člověk hbitý k vyslechnutí, pomalý k promluvení, pomalý k hněvu; 20 hněv muže přece nezpůsobuje Boží spravedlnosti. 21 Proto od sebe odložte všechnu špínu a přemíru zloby a v tichosti přijměte vštípené slovo, jež může zachránit vaše duše. 22 Stávejte se však vykonavateli slova a nejen posluchači, šálícími sami sebe, 23 protože je-li někdo posluchačem slova a ne vykonavatelem, ten se podobá muži prohlížejícímu svou přirozenou tvář v zrcadle; 24 prohlédl totiž sám sebe a odešel a hned zapomněl, jaký je. 25 Kdo se však zadívá v dokonalý zákon, jenž je zákon svobody, a při něm setrvá a stane se ne zapomnětlivým posluchačem, nýbrž vykonavatelem činu, ten bude v tom svém vykonávání blažen. 26 Jestliže někdo myslí, že je náboženský, a svůj jazyk nedrží na uzdě, nýbrž klame své srdce, takového náboženství je nicotné. 27 Náboženství před tím, jenž je Bůh a Otec, čisté a neposkvrněné je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich strasti, sám sebe uchovávat bez potřísnění od světa.