1Jakub, nevolník Boží a Pána Ježíše Krista, dvanácti kmenům, jež jsou v rozptýlení, pozdrav.
2Za samou radost uznejte, moji bratři, když upadnete do různých pokušení,
3vědouce, že osvědčení vaší víry způsobuje vytrvalost,
4vytrvalost však nechť má dokonalé uplatnění, abyste byli dokonalí a celiství a aby vám nic nechybělo.
5Chybí-li však komu z vás moudrost, nechť ji vyprošuje od Boha, jenž všem ochotně dává a nevyčítá, a bude mu dána.
6Nechť však prosí ve víře, o ničem nepochybuje, neboť kdo pochybuje, podobá se příboji moře, hnanému větrem a sem-tam zmítanému;
7onen člověk nechť věru nemá za to, že od Pána něco dostane;
8je to muž dvojí mysli, na všech svých cestách neustálený.
9Bratr nízkého postavení nechť se však chlubí ve svém povýšení
10a boháč ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy;
11vzešloť slunce se svým žárem a trávu vysušilo, i odpadl její květ a za své vzal půvab jejího vzhledu - tak uvadne i boháč v svých podnikáních.
12Blažený muž, jenž snáší pokušení, protože, ukáže-li se osvědčeným, dostane věnec života, jejž On přislíbil těm, kdo ho milují.
13Nechť nikdo, jsa pokoušen, neříká: Jsem pokoušen od Boha; Bůh přece nemůže být pokoušen zlými věcmi a sám nikoho nepokouší.
14Každý však je pokoušen, jsa odvlékán a váben svou vlastní chtivostí;
15chtivost potom, když počne, rodí hřích, hřích však, byv plně dokonán, plodí smrt.
16Nemylte se, moji milovaní bratři.
17Každé dobré dání a každý dokonalý dar sestupuje shora od Otce světel, u něhož není úchylky ani zastínění z obratu.
18Podle své vůle nás zplodil slovem pravdy, takže jsme jakýmisi prvotinami jeho tvorů.
19Nechť je tudíž, moji milovaní bratři, každý člověk hbitý k vyslechnutí, pomalý k promluvení, pomalý k hněvu;
20hněv muže přece nezpůsobuje Boží spravedlnosti.
21Proto od sebe odložte všechnu špínu a přemíru zloby a v tichosti přijměte vštípené slovo, jež může zachránit vaše duše.
22Stávejte se však vykonavateli slova a nejen posluchači, šálícími sami sebe,
23protože je-li někdo posluchačem slova a ne vykonavatelem, ten se podobá muži prohlížejícímu svou přirozenou tvář v zrcadle;
24prohlédl totiž sám sebe a odešel a hned zapomněl, jaký je.
25Kdo se však zadívá v dokonalý zákon, jenž je zákon svobody, a při něm setrvá a stane se ne zapomnětlivým posluchačem, nýbrž vykonavatelem činu, ten bude v tom svém vykonávání blažen.
26Jestliže někdo myslí, že je náboženský, a svůj jazyk nedrží na uzdě, nýbrž klame své srdce, takového náboženství je nicotné.
27Náboženství před tím, jenž je Bůh a Otec, čisté a neposkvrněné je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich strasti, sám sebe uchovávat bez potřísnění od světa.