1Hospodine, ty jsi můj Bůh, budu tě vyvyšovat, tvé jméno chválit, neboť jsi uskutečnil div, rozhodnutí ode dávna, věrnost, stálost.
2Ano, místo města jsi dal vzniknout hromadě, za opevněné hradiště kupě trosek, hrad cizáků již není městem, nikdy nebude budován.
3Proto tě budou oslavovat, silný lid, hradiště hrozných národů, ti tě budou mít v úctě,
4neboť ses stal pevností nuznému, pevností nemajetnému v jeho tísni, útočištěm před nepohodou, stínem před horkem, neboť dech tyranů byl jako nepohoda na zeď,
5jako horko za sucha. Hřmot cizáků jsi uměl udusit; jako na horko stínem oblaku, tak se odpovídalo na zpěv tyranů.
6A na této hoře uspořádá Hospodin zástupů pro všechny národnosti hostinu tučných jídel, hostinu vín na kvasnicích, tučných jídel morkem obohacených, prokvašovaných vín na kvasnicích,
7a odklidí na této hoře tvář nost závoje, jenž se k zavíjení prostírá na všech národnostech, a no, tkaninu, jež je utkána na všechny národy.
8Navždy pohltí smrt a setře Pán, Hospodin zástupů, slzy z povrchu všech tváří a potupu svého lidu bude odstraňovat z povrchu vší země, neboť promluvil Hospodin.
9A v onen den se bude říkat: Hle, toto je náš Bůh, čekali jsme na něho a uměl nás vysvobodit, toto je Hospodin, čekali jsme na něho, jásejme a radujme se v jeho vysvobození!
10Vždyť ruka Hospodinova bude odpočívat na této hoře a Móáv bude pod ním sešlapáván jako sešlapáváním hromady slámy v louži močůvky,
11a když vprostřed toho bude rozpínat své ruce, jako ten, jenž plave, rozpíná k plavání, poníží jeho pýchu s pletichami jeho rukou,
12a pevnosti, výšku tvých zdí, srazí, sníží, sestrčí k zemi, až do prachu.