1I my tudíž, majíce vůkol sebe tak veliký oblak svědků, od sebe odložme veškerou zátěž a hřích, jenž snadno obchvátí, a s vytrvalostí konejme běh o závod, jenž je před námi,
2soustřeďujíce zrak na původce a dovršitele víry Ježíše, jenž se zřetelem k radosti, jež byla před ním, snesl kříž, pohrdnuv hanbou, i usedl na pravici Božího trůnu.
3Ano, posuďte náležitě toho, jenž proti sobě snesl takové odporování od hříšníků, abyste nepodlehli únavě, umdlévajíce v svých duších.
4Ještě jste se v zápase odporu proti hříchu nevzepřeli až do krve -
5a docela jste zapomněli na povzbuzení, jež k vám promlouvá jako k synům: Můj synu, nepodceňuj kázeň PÁNĚ, aniž umdlévej, jsa od něho kárán.
6Vždyť PÁN podrobuje kázni, koho miluje, a šlehá každého syna, jehož uznává.
7Co snášíte, je za účelem kázně, Bůh se k vám chová jako k synům - kdopak je syn, aniž ho otec podrobuje kázni?
8Jste-li však bez kázně, na níž se dostalo podílu všem, pak jste nepravé děti a ne synové.
9A dále: měli jsme za vykonavatele kázně otce našeho masa, a měli jsme je v úctě; nemáme se mnohem spíše podřídit Otci duchů a žít?
10Ano, oni ovšem kázeň vykonávali na málo dní podle svého zdání, on však na prospěch, k dosažení podílu na jeho svatosti.
11Ovšem pak se každá kázeň prozatím zdá věcí ne radosti, nýbrž zármutku, nakonec však těm, kteří jí jsou vycvičeni, poskytuje pokojné ovoce spravedlnosti.
12Proto narovnejte svěšené ruce a ochrnutím postižená kolena
13a svým nohám zřiďte rovné dráhy, aby se to, co je chromé, neodchýlilo, nýbrž raději bylo vyléčeno.
14Žeňte se za pokojem se všemi a za posvěcením, bez něhož nikdo Pána neuvidí,
15dohlížejíce na to, by ne byl někdo mající nedostatek Boží milosti, by obtíží nepůsobil nějaký vzhůru vyrážející kořen hořkosti a skrze něj aby mnozí ne byli poskvrněni;
16by ne byl nějaký smilník nebo nesvatý, jako Ésau, jenž za jedno jídlo odprodal svá prvorozenská práva -
17víte přece, že když potom i chtěl požehnání zdědit, byl zamítnut, (neboť nenašel místa k pokání,) ačkoli je se slzami vyhledával.
18Nepřistoupili jste přece k [hoře] hmatatelné a ohněm rozpálené a k černavě a chmuře a bouři
19a hukotu trouby a zvuku slov, jehož posluchači si s omlouváním vyprosili, by se k nim přestala pronášet řeč;
20(nemohli totiž snést, co se důtklivě přikazovalo: A dotkne-li se hory zvíře, bude ukamenováno;
21a to, co se zjevovalo, bylo tak strašné, že Mojžíš řekl: Jsem vyděšen a rozechvěn;)
22nýbrž jste přistoupili k hoře Siónu; a k městu živého Boha, nebeskému Jerúsalému; a k desetitisícům andělů,
23všeobecnému sněmu; a k shromáždění prvorozených, zapsaných v nebesích; a k Bohu, soudci všech; a k duchům spravedlivých, učiněných dokonalými;
24a k Ježíšovi, prostředníku nové úmluvy; a ke krvi skropení, mluvící lépe než Abel.
25Hleďte, byste mluvícího neodmítli; vždyť neunikli-li onino, kteří odmítli toho, jenž Boží výroky pronášel na zemi, platí to mnohem více o nás, odvracíme-li se od toho, jenž tak činí z nebe,
26jehož hlas tehdy otřásl zemí, nyní však přislíbil, pravě: Já ještě jednou zaklátím nejen zemí, nýbrž i nebem.
27To to: ještě jednou však znamená odstranění věcí, jimiž lze otřást, jakožto učiněných, aby ty, jimiž otřást nelze, zůstaly;
28proto, ujímajíce se království neotřesitelného, mějme milost, skrze niž Bohu příjemně konejme svatou službu s nábožností a posvátnou bázní;
29vždyť i náš Bůh je stravující oheň.