1A Jákób se odebral svou cestou a namanuli se na proti němu Boží andělé;
2a jak je Jákób uviděl, řekl: Toto je Boží tábor; i nazval jméno onoho místa Machanájim.
3A Jákób před svou tváří vyslal posly k Ésávovi, svému bratru, do země Séíru, na území Edómu
4a přikázal jim výrokem: Takto musíte říci mému pánu, Ésávovi: Takto řekl tvůj nevolník Jákób: Pobýval jsem jako cizinec u Lávána a zdržel jsem se doposud
5a do stalo se mi skotu a oslů, drobného dobytka a nevolníků a služek, i poslal jsem podat svému pánu zprávu k nalezení přízně v tvých očích.
6A poslové se k Jákóbovi vrátili s výrokem: Přišli jsme k tvému bratru, k Ésávovi, a jde ti také vstříc, a s ním čtyři sta mužů.
7Tu se Jákób velmi ulekl a přišlo mu úzko; i rozdělil lid, jenž byl s ním, i drobný dobytek a skot a velbloudy, na dva houfy,
8neboť si řekl: Jestliže bude Ésáv přicházet k jednomu houfu a pobije jej, pak houf, jenž bude zbývat, snad unikne.
9A Jákób řekl: Bože mého otce Abráháma a Bože mého otce Isáka, Hospodine, jenž jsi ke mně řekl: Vrať se k své zemi a k svému příbuzenstvu a budu s tebou nakládat dobře,
10jsem příliš malý na všechny tvé laskavosti a na všechnu tvou věrnost, již jsi uskutečnil se svým nevolníkem, neboť jsem tento Jordán přešel o své holi a nyní jsem se stal dvěma houfy.
11Vyprosť mě, prosím, z ruky mého bratra, z ruky Ésáva, neboť já se ho bojím, aby nepřicházel a ne pobil mě, matku i s dětmi.
12A no, ty jsi řekl: Jistě s tebou budu nakládat dobře a chci způsobit, že tvé símě bude jako písek moře, jenž z příčiny množství nemůže být sčítáván.
13A v onu noc tam přenocoval; i vzal z toho, co mu přišlo v ruku, dar Ésávovi, svému bratru:
14dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě ovcí a dvacet beranů,
15třicet kojících velbloudic a jejich mláďata, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset mladých oslů,
16a dal v ruku svých nevolníků, každé stádo obzvláště, a k svým nevolníkům řekl: Postupujte přede mnou a mezi stádem a mezi stádem nechejte mezeru;
17a prvnímu přikázal výrokem: Až tě bude potkávat Ésáv, můj bratr, a bude se tě tázat výrokem: Komu ty patříš a kam jdeš, a komu patří toto před tebou,
18pak musíš říci: tvému nevolníku, Jákobovi; je to dar poslaný mému pánu, Ésávovi, a hle, i on jde za námi.
19A i druhému i třetímu i všem jdoucím za stády přikázal výrokem: K Ésávovi musíte promluvit, až ho zastihnete, podle tohoto slova;
20a také musíte říci: Hle, tvůj nevolník Jákób jde za námi. Řekl si totiž: Musím ho udobřit darem, jenž půjde přede mnou, a potom budu moci uvidět jeho tvář; snad mě bude chtít přijmout.
21A dar byl přepraven před ním a on v tu noc přenocoval v táboře.
22A v noci on vstal a vzal své dvě ženy a své dvě služky a jedenáct svých synů a přešel brod Jabbók -
23vzal je tedy a přepravil je přes potok, a přepravil, co měl.
24A Jákób byl ponechán o samotě; a do vzcházení úsvitu s ním kdosi zápolil;
25a když shledal, že vůči němu nic nemůže z moci, udeřil v jeho kyčelní kloub; a Jákóbův kyčelní kloub se při jeho zápolení s ním vymkl.
26A řekl: Pusť mě, neboť vzešel úsvit. I řekl: Nebudu tě pouštět, ledaže mi požehnáš.
27A řekl k němu: Jaké je tvé jméno? I řekl: Jákób.
28A řekl: Ne již Jákób se bude nazývat tvé jméno, nýbrž Isráél, neboť jsi bojoval s Bohem a s lidmi a pře mohl jsi.
29A Jákób se otázal a řekl: Oznam mi, prosím, své jméno. I řekl: Proč toto, že se tážeš na mé jméno? A požehnal mu tam.
30A Jákób nazval jméno toho místa Pení-Él - neboť jsem tváří do tváře uviděl Boha a mé žití bylo zachráněno.
31A když prošel Penú-Élem, vyšlo mu slunce; a on kulhal na svou kyčel.
32Proto děti Isráéle po tento den tu napínající šlachu, jež je na kyčelním kloubu, nejídají, neboť v kyčelní kloub Jákóbův udeřil, v tu napínající šlachu.