Genesis 32
1 A Jákób se odebral svou cestou a namanuli se na proti němu Boží andělé;
2 a jak je Jákób uviděl, řekl: Toto je Boží tábor; i nazval jméno onoho místa Machanájim.
3 A Jákób před svou tváří vyslal posly k Ésávovi, svému bratru, do země Séíru, na území Edómu
4 a přikázal jim výrokem: Takto musíte říci mému pánu, Ésávovi: Takto řekl tvůj nevolník Jákób: Pobýval jsem jako cizinec u Lávána a zdržel jsem se doposud
5 a do stalo se mi skotu a oslů, drobného dobytka a nevolníků a služek, i poslal jsem podat svému pánu zprávu k nalezení přízně v tvých očích.
6 A poslové se k Jákóbovi vrátili s výrokem: Přišli jsme k tvému bratru, k Ésávovi, a jde ti také vstříc, a s ním čtyři sta mužů.
7 Tu se Jákób velmi ulekl a přišlo mu úzko; i rozdělil lid, jenž byl s ním, i drobný dobytek a skot a velbloudy, na dva houfy,
8 neboť si řekl: Jestliže bude Ésáv přicházet k jednomu houfu a pobije jej, pak houf, jenž bude zbývat, snad unikne.
9 A Jákób řekl: Bože mého otce Abráháma a Bože mého otce Isáka, Hospodine, jenž jsi ke mně řekl: Vrať se k své zemi a k svému příbuzenstvu a budu s tebou nakládat dobře,
10 jsem příliš malý na všechny tvé laskavosti a na všechnu tvou věrnost, již jsi uskutečnil se svým nevolníkem, neboť jsem tento Jordán přešel o své holi a nyní jsem se stal dvěma houfy.
11 Vyprosť mě, prosím, z ruky mého bratra, z ruky Ésáva, neboť já se ho bojím, aby nepřicházel a ne pobil mě, matku i s dětmi.
12 A no, ty jsi řekl: Jistě s tebou budu nakládat dobře a chci způsobit, že tvé símě bude jako písek moře, jenž z příčiny množství nemůže být sčítáván.
13 A v onu noc tam přenocoval; i vzal z toho, co mu přišlo v ruku, dar Ésávovi, svému bratru:
14 dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě ovcí a dvacet beranů,
15 třicet kojících velbloudic a jejich mláďata, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset mladých oslů,
16 a dal v ruku svých nevolníků, každé stádo obzvláště, a k svým nevolníkům řekl: Postupujte přede mnou a mezi stádem a mezi stádem nechejte mezeru;
17 a prvnímu přikázal výrokem: Až tě bude potkávat Ésáv, můj bratr, a bude se tě tázat výrokem: Komu ty patříš a kam jdeš, a komu patří toto před tebou,
18 pak musíš říci: tvému nevolníku, Jákobovi; je to dar poslaný mému pánu, Ésávovi, a hle, i on jde za námi.
19 A i druhému i třetímu i všem jdoucím za stády přikázal výrokem: K Ésávovi musíte promluvit, až ho zastihnete, podle tohoto slova;
20 a také musíte říci: Hle, tvůj nevolník Jákób jde za námi. Řekl si totiž: Musím ho udobřit darem, jenž půjde přede mnou, a potom budu moci uvidět jeho tvář; snad mě bude chtít přijmout.
21 A dar byl přepraven před ním a on v tu noc přenocoval v táboře.
22 A v noci on vstal a vzal své dvě ženy a své dvě služky a jedenáct svých synů a přešel brod Jabbók -
23 vzal je tedy a přepravil je přes potok, a přepravil, co měl.
24 A Jákób byl ponechán o samotě; a do vzcházení úsvitu s ním kdosi zápolil;
25 a když shledal, že vůči němu nic nemůže z moci, udeřil v jeho kyčelní kloub; a Jákóbův kyčelní kloub se při jeho zápolení s ním vymkl.
26 A řekl: Pusť mě, neboť vzešel úsvit. I řekl: Nebudu tě pouštět, ledaže mi požehnáš.
27 A řekl k němu: Jaké je tvé jméno? I řekl: Jákób.
28 A řekl: Ne již Jákób se bude nazývat tvé jméno, nýbrž Isráél, neboť jsi bojoval s Bohem a s lidmi a pře mohl jsi.
29 A Jákób se otázal a řekl: Oznam mi, prosím, své jméno. I řekl: Proč toto, že se tážeš na mé jméno? A požehnal mu tam.
30 A Jákób nazval jméno toho místa Pení-Él - neboť jsem tváří do tváře uviděl Boha a mé žití bylo zachráněno.
31 A když prošel Penú-Élem, vyšlo mu slunce; a on kulhal na svou kyčel.
32 Proto děti Isráéle po tento den tu napínající šlachu, jež je na kyčelním kloubu, nejídají, neboť v kyčelní kloub Jákóbův udeřil, v tu napínající šlachu.