1Nade mnou se octla ruka Hospodinova, i odnesl mě Hospodin v duchu a spustil mě v střed rozsedliny, a ona byla plna kostí;
2i dal mi mimo ně kolem dokola přecházet, a hle, byly na povrchu rozsedliny velmi četné, a hle, velmi suché.
3A řekl ke mně: Synu člověka, zda tyto kosti budou žít? I řekl jsem: Pane, Hospodine, ty víš.
4A řekl ke mně: Prorokuj nad těmito kostmi a řekni k nim: Vy suché kosti, slyšte slovo Hospodinovo.
5Takto Pán, Hospodin, řekl těmto kostem: Hle, já se chystám do vás uvést dech, takže budete žít,
6a chci na vás dát šlachy a nechat na vás vzrůst maso a navléc na vás kůži a dát do vás dech, takže budete žít; a budete poznávat, že já jsem Hospodin.
7Jal jsem se tedy prorokovat podle toho, co mi Hospodin rozkázal, a za mého prorokování nastal zvuk, a hle, otřásání, jak se kosti přibližovaly, kost k své kosti,
8a pohleděl jsem, a hle, na nich šlachy, a maso vzrostlo a odshora se na ně navlékla kůže, a le dechu v nich nebylo.
9A řekl ke mně: Prorokuj k dechu, prorokuj, synu člověka, a řekni k dechu: Takto řekl Pán, Hospodin: Přijď od čtyř větrů, ty dechu, a dmýchej v tyto zabité, a ť žijí.
10Jal jsem se tedy prorokovat podle toho, co mi rozkázal, a vstoupil v ně dech, takže ožili a postavili se na své nohy, velmi, velmi veliké vojsko.
11A řekl ke mně: Synu člověka, tyto kosti, ony, to je všechen dům Isráélův. Hle, ti říkají: Naše kosti jsou vysušeny, naše naděje zhynula, jsme vyřízeni, stran nás.
12Proto prorokuj a řekni k nim: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já se chystám otevřít vaše hroby a budu vás z vašich hrobů vyvádět, můj lide, a přivádět vás k půdě Isráélově,
13i budete poznávat, že já jsem Hospodin, při mém otvírání vašich hrobů a při mém vyvádění vás z vašich hrobů, můj lide!
14A chci do vás dát svého Ducha, takže budete žít, a uvést vás ve spočinutí na vaší půdě, i budete poznávat, že já, Hospodin, jsem promluvil a učinil tak, prohlášeno Hospodinem.
15A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
16A ty, synu člověka, si vezmi jedno dřevo a napiš na ně: Pro Júdu a pro syny Isráélovy, jeho soukmenovce; a vezmi jedno dřevo a napiš na ně: Pro Josefa, dřevo Efrájimovo a všeho domu Isráélova, jeho soukmenovců;
17a připoj si je jedno k jednomu v jedno dřevo, a ť se v tvé ruce stanou jedním.
18A jak k tobě děti mého lidu budou pronášet výrok: Zda nám nechceš oznámit, čím ti jsou tyto věci? -
19promluv k nim: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já se chystám vzít dřevo Josefovo, jež je v ruce Efrájimově, a kmenů Isráélových, jeho soukmenovců, a chci je, na něm, spojit s dřevem Júdovým a učinit je jedním dřevem; a no, stanou se jedním v mé ruce.
20A dřeva, na něž budeš psát, nechť jsou před jejich očima v tvé ruce,
21a promluv k nim: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já se chystám vzít děti Isráélovy zprostřed národů, kam odešly, a chci je shromáždit se všech stran a přivést je k jejich půdě
22a učinit je v zemi, na horách Isráélových, jedním národem, a oni všichni budou za krále mít jednoho krále, aniž se ještě budou stávat dvěma národy, aniž se ještě kdy budou dělit na dvě království,
23aniž se ještě budou znečišťovat svými neřádstvy a svými hnusnostmi ani žádnými svými přestoupeními, nýbrž je chci vysvobodit ze všech jejich bydlišť, v nichž hřešily, a očistit je, i stanou se mi lidem a já jim budu Bohem.
24A králem nad nimi bude můj nevolník Dávid, i budou oni všichni mít jednoho pastýře, a budou chodit v mých předpisech a dbát mých ustanovení a vykonávat je,
25a zabydlí se na zemi, již jsem dal svému nevolníku Jákóbovi, v níž bydleli jejich otcové, a no, zabydlí se na ní oni a jejich děti a děti jejich dětí navždy, a vládcem jim natrvalo bude Dávid, můj nevolník.
26A chci vzhledem k nim uzavřít smlouvu pokoje, bude to smlouva věčná s nimi, i chci je umístit a rozmnožit je a svou svatyni natrvalo vprostřed nich umístit,
27i vznikne nad nimi mé obydlí a stanu se jim Bohem a oni mi budou lidem.
28A když má svatyně bude natrvalo vprostřed nich, poznají národy, že já jsem Hospodin, posvěcující Isráéle.