1A řekl ke mně: Synu člověka, sněz, co máš před sebou, sněz tento svitek a jdi, mluv k domu Isráélovu.
2I rozevřel jsem svá ústa a dal mi tento svitek sníst
3a řekl ke mně: Synu člověka, nakrm své břicho a naplň své útroby tímto svitkem, jejž ti já dávám. I snědl jsem jej a stal se v mých ústech svou sladkostí jako by medem.
4A řekl ke mně: Synu člověka, jdi, vstup do domu Isráélova a vyslov se k nim mými slovy,
5neboť ne k lidu nesrozumitelné řeči a těžkého jazyka jsi ty posílán - k domu Isráélovu,
6ne k mnohým národnostem nesrozumitelné řeči a těžkého jazyka, jejichž slovům bys nerozuměl; ne-li, že by oni k tobě obraceli sluch, poslal- li bych tě k nim?
7A le dům Isráélův, ti nebudou ochotni k tobě obracet sluch, neboť oni nejsou ochotni obracet sluch ke mně, neboť dům Isráélův, oni jsou tvrdí čelem a zarputilí srdcem.
8Hle, tvou tvář jsem učinil tvrdou stejně jako jejich tvář a tvé čelo tvrdým stejně jako jejich čelo;
9jako diamant, tvrdším než křemen jsem učinil tvé čelo, nemusíš se jich bát ani se před jejich tváří děsit, ač oni jsou vzpurný dům.
10A řekl ke mně: Synu člověka, všechna slova, jež k tobě vyslovuji, přijmi ve své srdce a svýma ušima slyš,
11a jdi, vstup k vyhnanectvu, k synům svého lidu a promluv k nim, a no, řekni k nim: Takto řekl Pán, Hospodin, budou-li poslouchat či budou-li pomíjet.
12A Duch mě pozvedl, i uslyšel jsem za sebou hlas velikého hřmotu: Budiž velebena sláva Hospodinova z jeho místa!
13A zvuk křídel těch bytostí, navzájem se dotýkajících, a zároveň s nimi zvuk kol - a no, zvuk velikého hřmotu.
14Duch mě tedy pozvedl a odnesl, i ubíral jsem se, zahořklý popuzením svého ducha, a le silná nade mnou byla ruka Hospodinova;
15i přišel jsem k vyhnanectvu do Tél Ávívu, k těm, již bydleli u řeky Keváru, a kde oni bydleli, tam jsem se také usídlil na sedm dní, působě rozruch vprostřed nich.
16A po uplynutí sedmi dní se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok:
17Synu člověka, učinil jsem tě dozorcem domu Isráélovu; poslyš tedy slovo z mých úst a varuj je ode mne.
18Když zlovolnému řeknu: Jistotně musíš umřít, a neupozorníš ho, aniž promluvíš k odradění zlovolného od jeho zlovolné cesty, aby zůstal naživu, bude on, zlovolný, ve své nepravosti muset umřít, a le jeho krev budu vy hled áv at z tvé ruky;
19a le ty, jestliže zlovolného upozorníš, aniž se od vrátí od své zlovůle a od své zlovolné cesty, bude on ve své nepravosti muset umřít, a le ty své žití budeš mít vyproštěno.
20A při od vrácení se spravedlivého od jeho spravedlnosti, takže se jme páchat bezpráví, když před jeho tvář budu klást překážku, bude on muset umřít, neboť jsi ho neupozornil; bude muset umřít pro svůj hřích, aniž se bude připomínat jeho spravedlnost, již uskutečnil, a le jeho krev budu vy hled áv at z tvé ruky.
21A le ty, jestliže spravedlivého upozorníš, aby ne bylo hřešení spravedlivého, a on přestane hřešit, bude jistotně zůstávat naživu, neboť byl varován, i ty budeš své žití mít vyproštěno.
22I byla tam nade mnou ruka Hospodinova a řekl ke mně: Vstaň, vyjdi na rovinu, neboť tam chci s tebou mluvit.
23I vstal jsem a vyšel jsem na rovinu, a hle, stála tam sláva Hospodinova, jako sláva, již jsem uviděl u řeky Keváru, i padl jsem na svou tvář.
24A vstoupil do mne Duch, i postavil jsem se na své nohy; a oslovil mě a řekl ke mně: Vstup a zavři se vprostřed svého domu,
25jinak ty, synu člověka, - hle, dají na tebe provazy a spoutají tě jimi, takže vprostřed nich nebudeš moci vyjít;
26i budu tvůj jazyk lepit na tvé patro, a ť oněmíš a nestáváš se jim karatelem, že oni jsou vzpurný dům.
27A le když s tebou promluvím, budu tvá ústa otvírat, a ť k nim můžeš říci: Kdo chce slyšet, nechť slyší, a kdo chce pomíjet, nechť pomíjí, neboť oni jsou vzpurný dům.