Bible

1 A řekl ke mně: Synu člověka, sněz, co máš před sebou, sněz tento svitek a jdi, mluv k domu Isráélovu. 2 I rozevřel jsem svá ústa a dal mi tento svitek sníst 3 a řekl ke mně: Synu člověka, nakrm své břicho a naplň své útroby tímto svitkem, jejž ti já dávám. I snědl jsem jej a stal se v mých ústech svou sladkostí jako by medem. 4 A řekl ke mně: Synu člověka, jdi, vstup do domu Isráélova a vyslov se k nim mými slovy, 5 neboť ne k lidu nesrozumitelné řeči a těžkého jazyka jsi ty posílán - k domu Isráélovu, 6 ne k mnohým národnostem nesrozumitelné řeči a těžkého jazyka, jejichž slovům bys nerozuměl; ne-li, že by oni k tobě obraceli sluch, poslal- li bych tě k nim? 7 A le dům Isráélův, ti nebudou ochotni k tobě obracet sluch, neboť oni nejsou ochotni obracet sluch ke mně, neboť dům Isráélův, oni jsou tvrdí čelem a zarputilí srdcem. 8 Hle, tvou tvář jsem učinil tvrdou stejně jako jejich tvář a tvé čelo tvrdým stejně jako jejich čelo; 9 jako diamant, tvrdším než křemen jsem učinil tvé čelo, nemusíš se jich bát ani se před jejich tváří děsit, ač oni jsou vzpurný dům. 10 A řekl ke mně: Synu člověka, všechna slova, jež k tobě vyslovuji, přijmi ve své srdce a svýma ušima slyš, 11 a jdi, vstup k vyhnanectvu, k synům svého lidu a promluv k nim, a no, řekni k nim: Takto řekl Pán, Hospodin, budou-li poslouchat či budou-li pomíjet. 12 A Duch mě pozvedl, i uslyšel jsem za sebou hlas velikého hřmotu: Budiž velebena sláva Hospodinova z jeho místa! 13 A zvuk křídel těch bytostí, navzájem se dotýkajících, a zároveň s nimi zvuk kol - a no, zvuk velikého hřmotu. 14 Duch mě tedy pozvedl a odnesl, i ubíral jsem se, zahořklý popuzením svého ducha, a le silná nade mnou byla ruka Hospodinova; 15 i přišel jsem k vyhnanectvu do Tél Ávívu, k těm, již bydleli u řeky Keváru, a kde oni bydleli, tam jsem se také usídlil na sedm dní, působě rozruch vprostřed nich. 16 A po uplynutí sedmi dní se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: 17 Synu člověka, učinil jsem tě dozorcem domu Isráélovu; poslyš tedy slovo z mých úst a varuj je ode mne. 18 Když zlovolnému řeknu: Jistotně musíš umřít, a neupozorníš ho, aniž promluvíš k odradění zlovolného od jeho zlovolné cesty, aby zůstal naživu, bude on, zlovolný, ve své nepravosti muset umřít, a le jeho krev budu vy hled áv at z tvé ruky; 19 a le ty, jestliže zlovolného upozorníš, aniž se od vrátí od své zlovůle a od své zlovolné cesty, bude on ve své nepravosti muset umřít, a le ty své žití budeš mít vyproštěno. 20 A při od vrácení se spravedlivého od jeho spravedlnosti, takže se jme páchat bezpráví, když před jeho tvář budu klást překážku, bude on muset umřít, neboť jsi ho neupozornil; bude muset umřít pro svůj hřích, aniž se bude připomínat jeho spravedlnost, již uskutečnil, a le jeho krev budu vy hled áv at z tvé ruky. 21 A le ty, jestliže spravedlivého upozorníš, aby ne bylo hřešení spravedlivého, a on přestane hřešit, bude jistotně zůstávat naživu, neboť byl varován, i ty budeš své žití mít vyproštěno. 22 I byla tam nade mnou ruka Hospodinova a řekl ke mně: Vstaň, vyjdi na rovinu, neboť tam chci s tebou mluvit. 23 I vstal jsem a vyšel jsem na rovinu, a hle, stála tam sláva Hospodinova, jako sláva, již jsem uviděl u řeky Keváru, i padl jsem na svou tvář. 24 A vstoupil do mne Duch, i postavil jsem se na své nohy; a oslovil mě a řekl ke mně: Vstup a zavři se vprostřed svého domu, 25 jinak ty, synu člověka, - hle, dají na tebe provazy a spoutají tě jimi, takže vprostřed nich nebudeš moci vyjít; 26 i budu tvůj jazyk lepit na tvé patro, a ť oněmíš a nestáváš se jim karatelem, že oni jsou vzpurný dům. 27 A le když s tebou promluvím, budu tvá ústa otvírat, a ť k nim můžeš říci: Kdo chce slyšet, nechť slyší, a kdo chce pomíjet, nechť pomíjí, neboť oni jsou vzpurný dům.