Bible

1 A v jedenáctém roce, v první den měsíce, se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok: 2 Synu člověka, protože Cór proti Jerúsalému říká: Aha! polámal se - dveře národností, to zahne ke mně, budu se plnit - je obrácen v rumiště! - 3 proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, jsem proti tobě, Córe, a budu proti tobě pozvedat mnohé národy, jako moře dává svým vlnám pozvednout se, 4 i zkazí zdi Córu a poboří jeho věže, i budu z něho odmetat jeho prach a činit jej holým místem skaliska. 5 Bude sušírnou sítí vprostřed moře, neboť jsem promluvil já, prohlášeno Pánem, Hospodinem, a stane se kořistí národům, 6 a jeho dcery, jež jsou v poli, budou zabíjeny mečem, i poznají, že já jsem Hospodin. 7 Ano, Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, chystám se k Córu přivést Nevúchadreccara, krále Bávelu, od severu, krále králů, s koňmi a s vozy a s jezdci a sborem, a no, mnohým lidem; 8 bude mečem zabíjet tvé dcery v poli a postaví proti tobě obléhací val a navrší proti tobě násep a vztyčí proti tobě štítovou střechu, 9 v tvé zdi bude mířit narážením svých bořidel a svými krumpáči bude kácet tvé věže. 10 Pro záplavu koní tě bude pokrývat jejich prach, tvé zdi se budou otřásat od hluku od jezdců a soukolí a vozů při jeho vstupování v tvé brány, jako se vstupuje do rozvráceného města. 11 Kopyty svých koní bude rozdupávat všechny tvé ulice, tvůj lid bude mečem zabíjet a pilíře tvé pýchy budou klesat k zemi 12 a tvé bohatství vyloupí a tvé obchodní sklady vykořistí, a poboří tvé zdi a budou svalovat tvé nádherné domy, a tvé kameny a tvé dříví a tvůj prach budou skládat vprostřed vod. 13 A chci způsobit ustání znění tvých písní, aniž bude ještě slyšet zvuk tvých lyr, 14 a chci tě učinit holým místem skaliska. Bude sušírnou sítí, nebude již budován, neboť jsem promluvil já, Hospodin, prohlášeno Pánem, Hospodinem. 15 Takto Pán, Hospodin, řekl Córu: Zda se ostrovy nebudou otřásat od zvuku tvého pádu při kvílení smrtelně raněných, při zuřivém zabíjení vprostřed tebe? 16 I sestoupí všichni vládcové moře ze svých trůnů a odloží své pláště a budou svlékat svá pestře vyšívaná roucha; budou si oblékat úlek, budou sedět na zemi a uleknou se každého okamžiku a zděsí se nad tebou; 17 a vznesou nad tebou žalozpěv a řeknou ti: Jak jsi zhynulo, jež jsi bylo obýváno z moří, město, jež bylo vychvalováno, jež se stalo silným na moři, ono a jeho obyvatelé, kteří naháněli svou hrůzu všem tamním obyvatelům! 18 Nyní, v den tvého pádu, se ostrovy lekají, a no, otřeseny jsou ostrovy, jež jsou v moři, pro tvůj zánik. 19 Ano, Pán, Hospodin, řekl takto: Až tě učiním městem zpustošeným jako města, jež nejsou obydlena, až se na tebe vyvede oceán a pokryjí tě mnohé vody, 20 a ž tě budu mít k sestoupení se sestupujícími do jámy k dávnému lidu, pak tě ubytuji v zem spodních míst, jako odvěká rumiště, se sestupujícími do jámy, abys nebylo obýváno; a v zem živých budu uvádět krásu. 21 Budu tě činit zděšením a nebude tě; budeš hledáno, aniž ještě vůbec kdy budeš moci být nalezeno, prohlášeno Pánem, Hospodinem.