1A v jedenáctém roce, v první den měsíce, se stalo, že se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok:
2Synu člověka, protože Cór proti Jerúsalému říká: Aha! polámal se - dveře národností, to zahne ke mně, budu se plnit - je obrácen v rumiště! -
3proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, jsem proti tobě, Córe, a budu proti tobě pozvedat mnohé národy, jako moře dává svým vlnám pozvednout se,
4i zkazí zdi Córu a poboří jeho věže, i budu z něho odmetat jeho prach a činit jej holým místem skaliska.
5Bude sušírnou sítí vprostřed moře, neboť jsem promluvil já, prohlášeno Pánem, Hospodinem, a stane se kořistí národům,
6a jeho dcery, jež jsou v poli, budou zabíjeny mečem, i poznají, že já jsem Hospodin.
7Ano, Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, chystám se k Córu přivést Nevúchadreccara, krále Bávelu, od severu, krále králů, s koňmi a s vozy a s jezdci a sborem, a no, mnohým lidem;
8bude mečem zabíjet tvé dcery v poli a postaví proti tobě obléhací val a navrší proti tobě násep a vztyčí proti tobě štítovou střechu,
9v tvé zdi bude mířit narážením svých bořidel a svými krumpáči bude kácet tvé věže.
10Pro záplavu koní tě bude pokrývat jejich prach, tvé zdi se budou otřásat od hluku od jezdců a soukolí a vozů při jeho vstupování v tvé brány, jako se vstupuje do rozvráceného města.
11Kopyty svých koní bude rozdupávat všechny tvé ulice, tvůj lid bude mečem zabíjet a pilíře tvé pýchy budou klesat k zemi
12a tvé bohatství vyloupí a tvé obchodní sklady vykořistí, a poboří tvé zdi a budou svalovat tvé nádherné domy, a tvé kameny a tvé dříví a tvůj prach budou skládat vprostřed vod.
13A chci způsobit ustání znění tvých písní, aniž bude ještě slyšet zvuk tvých lyr,
14a chci tě učinit holým místem skaliska. Bude sušírnou sítí, nebude již budován, neboť jsem promluvil já, Hospodin, prohlášeno Pánem, Hospodinem.
15Takto Pán, Hospodin, řekl Córu: Zda se ostrovy nebudou otřásat od zvuku tvého pádu při kvílení smrtelně raněných, při zuřivém zabíjení vprostřed tebe?
16I sestoupí všichni vládcové moře ze svých trůnů a odloží své pláště a budou svlékat svá pestře vyšívaná roucha; budou si oblékat úlek, budou sedět na zemi a uleknou se každého okamžiku a zděsí se nad tebou;
17a vznesou nad tebou žalozpěv a řeknou ti: Jak jsi zhynulo, jež jsi bylo obýváno z moří, město, jež bylo vychvalováno, jež se stalo silným na moři, ono a jeho obyvatelé, kteří naháněli svou hrůzu všem tamním obyvatelům!
18Nyní, v den tvého pádu, se ostrovy lekají, a no, otřeseny jsou ostrovy, jež jsou v moři, pro tvůj zánik.
19Ano, Pán, Hospodin, řekl takto: Až tě učiním městem zpustošeným jako města, jež nejsou obydlena, až se na tebe vyvede oceán a pokryjí tě mnohé vody,
20a ž tě budu mít k sestoupení se sestupujícími do jámy k dávnému lidu, pak tě ubytuji v zem spodních míst, jako odvěká rumiště, se sestupujícími do jámy, abys nebylo obýváno; a v zem živých budu uvádět krásu.
21Budu tě činit zděšením a nebude tě; budeš hledáno, aniž ještě vůbec kdy budeš moci být nalezeno, prohlášeno Pánem, Hospodinem.