1A v devátém roce, v desátém měsíci, v desátý den měsíce, se stalo, že se ke mně do stalo slovo Pána, Hospodina, výrok:
2Synu člověka, zapiš si jméno dne, právě tento den (v právě tento den se na Jerúsalém vrhl král Bávelu ),
3a propověz k vzpurnému domu průpověď a řekni k nim: Takto řekl Pán, Hospodin: Přistav kotel, přistav a také v něj nalij vody,
4seber do něho jeho kusy, každý dobrý kus, stehno a plece, naplň jej výběrem kostí -
5vzít je z výběr u drobného dobytka - a také hromadu dříví na ty kosti pod to, a nechej je důkladně vřít, nechť se i kosti vprostřed toho uvaří.
6Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Běda, město krve, kotel, jehož kal je v něm, neboť jeho kal z něho nebude vycházet! Vyjímej z něho po jeho kusech, po jeho kusech, nebude na něj padat los.
7Vždyť jeho krev zůstala vprostřed něho, naneslo ji na holé místo skaliska, nevylilo ji na zem k zakrytí jí prachem;
8k vzejití popuzení, k vykonání těžké pomsty dám na holé místo skaliska krev jeho, aby ne bylo zakrytí.
9Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Běda, město krve, i já budu zvětšovat hranici;
10nahromaď dříví, zapálit oheň, spotřebovat maso, zamíchat směsí, a kosti nechť hoří.
11A postavit jej prázdný na jeho uhlí, aby se jeho mosaz zahřívala a rozžhavila a jeho nečistota se vprostřed něho roztavila, a ť jeho kal je ten tam.
12Modloslužba, to unavuje, a le množství jeho kalu z něho nevychází - v oheň s jeho kal em!
13V tvé nečistotě je necudnost; protože jsem tě očišťoval a nedalo ses očistit, nebudeš již od své nečistoty očišťováno, až do mého utišení svého popuzení proti tobě.
14Promluvil jsem já, Hospodin; přijde to a učiním tak, nebudu se vyhýbat, aniž budu šetřit, aniž budu litovat; budou tě soudit podle tvých cest a podle tvých skutků, prohlášeno Pánem, Hospodinem.
15A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
16Synu člověka, hle, já, chystám se ti poražením odejmout, co je žádoucí tvým očím, nebudeš však naříkat ani plakat, aniž ti budou slzy přicházet;
17sténej mlčky, zármutek pro mrtvé nebudeš projevovat: Uvaž na sebe svůj turban a své sandály nechť navlékáš na své nohy, a knír si nebudeš zahalovat, aniž budeš jíst chléb lidí. -
18I promluvil jsem za jitra k lidu a navečer umřela má žena; i zachoval jsem se za jitra podle toho, co mi bylo přikázáno;
19a lid, ti ke mně řekli: Zda nám nechceš oznámit, čím jsou pro nás tyto věci, že si ty takto počínáš?
20A řekl jsem k nim: Do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
21Řekni domu Isráélovu: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já, chystám se zneuctít svou svatyni, zpupnost vaší síly, co je žádoucí vašim očím a předmět soucitu vaší duše, a vaši synové a vaše dcery, jež jste opustili, budou padat mečem.
22Pak si budete počínat podle toho, jak si já počínám: Knír si nebudete zahalovat, aniž budete jíst chléb lidí;
23a vaše turbany budou na vašich hlavách a vaše sandály na vašich nohou, nebudete naříkat, aniž budete plakat, nýbrž budete zetlívat pro svou nepravost a bědovat k sobě navzájem.
24Tak se vám Ezekiél stal znamením: Podle všeho, jak si počíná, si budete počínat; a při příchodu toho budete poznávat, že Pánem jsem já, Hospodin.
25A ty, synu člověka, zda ne bude v den mého odnětí jim jejich síly, jásotu z jejich nádhery, toho, co je žádoucí jejich očím a k čemu se povznáší jejich mysl, jejich synů a jejich dcer,
26v onen den, zda ne bude k tobě přicházet uniknuvší stran zvěsti pro uši?
27V onen den se tvá ústa při tom uniknuvším budou otvírat a budeš mluvit a nebudeš již němý, a staneš se jim znamením, i budou poznávat, že já jsem Hospodin.