Ephesians 4
1 Vybízím vás tedy já, vězeň v Pánu, byste chodili důstojně toho povolání, jímž jste byli povoláni,
2 se vší pokorou a tichostí, se shovívavostí, navzájem se snášejíce v lásce,
3 vynasnažujíce se zachovávat jednotu Ducha ve svazku pokoje.
4 Je jedno tělo a jeden Duch, jakož jste i byli povoláni v jedné naději vašeho povolání;
5 jeden Pán, jedna víra, jeden křest;
6 jeden Bůh a Otec všech, jenž je nade všemi a skrze všechny a ve všech nás.
7 Každému jednotlivci z nás však byla dána milost podle míry KRISTOVA obdarování;
8 proto praví: Vystoupiv do výše, zajaté přivedl zajatectvo a lidem dal dary -
9 co však znamená to, že vystoupil, leč že i sestoupil do nižších končin země?
10 Ten, jenž sestoupil, je týž, jenž i vystoupil vysoko nade všechna nebesa, aby naplnil všechny věci;
11 a on dal některé jako apoštoly a některé zase jako proroky a některé jako hlasatele blahé zvěsti a některé jako pastýře a učitele,
12 ke zdokonalování svatých se zřetelem k dílu obsluhy, se zřetelem k budování KRISTOVA těla,
13 než my všichni dospějeme k jednotě víry a plného poznání Božího Syna, k dospělému muži, k míře postavy plnosti KRISTOVY,
14 abychom již nebyli batolata, zmítaná příbojem a sem-tam unášená každým větrem toho učení, jež je v šejdířství lidí, v nepoctivém chytráctví za účelem soustavného obluzování,
15 nýbrž abychom, pravdu držíce v lásce, ve všech věcech rostli v něho, jenž je hlava, KRISTUS,
16 z něhož si veškeré tělo, vespolek skloubované a v celistvosti udržované každým spojem přívodu podle působení každé jednotlivé části v její míře, uskutečňuje růst těla k svému budování v lásce.
17 Toto tedy pravím a osvědčuji v Pánu, že již nemáte chodit podle toho, jak chodí i [ostatní] národy v nicotnosti své mysli,
18 jsouce zatemnění v rozumu, odcizení Božímu životu následkem neznalosti, jež v nich je, následkem zatvrzelosti jejich srdce;
19 oni, pozbyvše všeho cítění, sami sebe odevzdali bezuzdnosti k páchání vší nečistoty s lačnou neukojenou dychtivostí.
20 Vy však jste ne takto pochopili KRISTA,
21 ačli jste ho uslyšeli a byli v něm vyučeni podle toho, jak je pravda v Ježíšovi;
22 že jste co do prvnějšího chování od sebe odložili starého člověka, jenž podle klamných chtivostí propadá zkáze,
23 a obnovujete se v duchu své mysli
24 a oděli jste se novým člověkem, jenž byl podle Boha stvořen v pravdivé spravedlnosti a svatosti.
25 Proto od sebe odložte lež a každý s tím, jenž je mu blízko, mluvte pravdu, protože jsme jedni druhých údy.
26 Hněvejte se a nehřešte; nechť nad vaším rozhněváním slunce nezachází,
27 aniž dávejte místo ďáblu.
28 Krádce nechť již nekrade, nýbrž nechť se raději lopotí, dělaje rukama něco dobrého, aby měl co udílet potřebnému.
29 Nechť z vašich úst nevychází žádné ošklivé slovo, nýbrž je -li jaké dobré k potřebnému budování, aby přineslo dobrodiní těm, kdo slyší.
30 A nezarmucujte Svatého Božího Ducha, jímž jste byli zpečetěni ke dni osvobození;
31 nechť je od vás odstraněna všechna hořkost a vztek a hněv a křik a urážlivá řeč se vší zlovůlí,
32 a stávejte se k sobě navzájem vlídnými, milosrdnými, mezi sebou si promíjejíce podle toho, jak i Bůh v Kristu prominul vám.