1Vybízím vás tedy já, vězeň v Pánu, byste chodili důstojně toho povolání, jímž jste byli povoláni,
2se vší pokorou a tichostí, se shovívavostí, navzájem se snášejíce v lásce,
3vynasnažujíce se zachovávat jednotu Ducha ve svazku pokoje.
4Je jedno tělo a jeden Duch, jakož jste i byli povoláni v jedné naději vašeho povolání;
5jeden Pán, jedna víra, jeden křest;
6jeden Bůh a Otec všech, jenž je nade všemi a skrze všechny a ve všech nás.
7Každému jednotlivci z nás však byla dána milost podle míry KRISTOVA obdarování;
8proto praví: Vystoupiv do výše, zajaté přivedl zajatectvo a lidem dal dary -
9co však znamená to, že vystoupil, leč že i sestoupil do nižších končin země?
10Ten, jenž sestoupil, je týž, jenž i vystoupil vysoko nade všechna nebesa, aby naplnil všechny věci;
11a on dal některé jako apoštoly a některé zase jako proroky a některé jako hlasatele blahé zvěsti a některé jako pastýře a učitele,
12ke zdokonalování svatých se zřetelem k dílu obsluhy, se zřetelem k budování KRISTOVA těla,
13než my všichni dospějeme k jednotě víry a plného poznání Božího Syna, k dospělému muži, k míře postavy plnosti KRISTOVY,
14abychom již nebyli batolata, zmítaná příbojem a sem-tam unášená každým větrem toho učení, jež je v šejdířství lidí, v nepoctivém chytráctví za účelem soustavného obluzování,
15nýbrž abychom, pravdu držíce v lásce, ve všech věcech rostli v něho, jenž je hlava, KRISTUS,
16z něhož si veškeré tělo, vespolek skloubované a v celistvosti udržované každým spojem přívodu podle působení každé jednotlivé části v její míře, uskutečňuje růst těla k svému budování v lásce.
17Toto tedy pravím a osvědčuji v Pánu, že již nemáte chodit podle toho, jak chodí i [ostatní] národy v nicotnosti své mysli,
18jsouce zatemnění v rozumu, odcizení Božímu životu následkem neznalosti, jež v nich je, následkem zatvrzelosti jejich srdce;
19oni, pozbyvše všeho cítění, sami sebe odevzdali bezuzdnosti k páchání vší nečistoty s lačnou neukojenou dychtivostí.
20Vy však jste ne takto pochopili KRISTA,
21ačli jste ho uslyšeli a byli v něm vyučeni podle toho, jak je pravda v Ježíšovi;
22že jste co do prvnějšího chování od sebe odložili starého člověka, jenž podle klamných chtivostí propadá zkáze,
23a obnovujete se v duchu své mysli
24a oděli jste se novým člověkem, jenž byl podle Boha stvořen v pravdivé spravedlnosti a svatosti.
25Proto od sebe odložte lež a každý s tím, jenž je mu blízko, mluvte pravdu, protože jsme jedni druhých údy.
26Hněvejte se a nehřešte; nechť nad vaším rozhněváním slunce nezachází,
27aniž dávejte místo ďáblu.
28Krádce nechť již nekrade, nýbrž nechť se raději lopotí, dělaje rukama něco dobrého, aby měl co udílet potřebnému.
29Nechť z vašich úst nevychází žádné ošklivé slovo, nýbrž je -li jaké dobré k potřebnému budování, aby přineslo dobrodiní těm, kdo slyší.
30A nezarmucujte Svatého Božího Ducha, jímž jste byli zpečetěni ke dni osvobození;
31nechť je od vás odstraněna všechna hořkost a vztek a hněv a křik a urážlivá řeč se vší zlovůlí,
32a stávejte se k sobě navzájem vlídnými, milosrdnými, mezi sebou si promíjejíce podle toho, jak i Bůh v Kristu prominul vám.