1Po uplynutí sedmi let budeš uskutečňovat promíjení;
2a toto bude způsob toho promíjení: Každý věřitel bude povinen spustit svou ruku, jíž svému bližnímu půjčil; nesmí na svého bližního a na svého bratra naléhat, neboť provolal i promíjení Hospodinovo.
3Na cizozemce naléhat smíš, a le co bude tvého u tvého bratra, musí tvá ruka prominout.
4Jen aby v tobě nebylo nemajetného, vždyť ti Hospodin v zemi, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát za dědictví k zaujetí, bude bohatě žehnat,
5budeš-li jen vpravdě poslouchat na hlas Hospodina, svého Boha, abys dbal o vykonávání všeho tohoto rozkazu, jejž ti já dnes rozkazuji.
6Ano, Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná podle toho, co k tobě promluvil, takže budeš na zástavu půjčovat mnohým národům, ty však na zástavu vypůjčovat nebudeš, a budeš vládnout nad mnohými národy, nad tebou však vládnout nebudou.
7Kdykoli v tobě některý z tvých bratrů v některé z bran v tvé zemi, již se ti Hospodin, tvůj Bůh, chystá dát, bude nemajetný, nesmíš před svým nemajetným bratrem zpevnit své srdce ani uzavřít svou ruku,
8nýbrž mu svou ruku musíš štědře otevřít a ochotně mu na zástavu půjčit dost na jeho nedostatek, čeho se mu nedostává.
9Dej si na sebe pozor, aby při tvém srdci nebyl ničemný nápad, myšlenka: Přiblížil se sedmý rok, rok promíjení, a tvé oko by se zamračilo na tvého nemajetného bratra a nechtěl bys mu dát; i jal by se proti tobě volat k Hospodinu a na tobě by byl hřích.
10Ochotně mu budeš dávat a při tvém dávání mu nebude tvé srdce mrzuté, vždyť pro tuto věc ti Hospodin bude žehnat ve všem tvém díle a ve všem podnikání tvé ruky.
11Nemajetní ovšem zprostřed země nebudou mizet; proto ti já rozkazuji výrokem: Štědře budeš otvírat svou ruku svému bratru, chudému u tebe a nemajetnému u tebe v tvé zemi.
12Kdykoli ti bude prodáván tvůj bratr Hebrej, nebo Hebrejka, pak ti odslouží šest let a v sedmém roce ho ze své blízkosti budeš propouštět svobodna;
13a když ho ze své blízkosti svobodna budeš propouštět, nebudeš ho propouštět s prázdnou;
14hojně ho budeš obdarovávat, ze svého drobného dobytka a ze svého mlatu a ze svého lisu mu budeš dávat, čím ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal,
15a budeš pamatovat, že jsi byl nevolníkem v zemi Egypta a Hospodin, tvůj Bůh, tě vykoupil; proto ti já dnes rozkazuji tuto věc.
16Jestliže však k tobě bude pravit: Nechci z tvé blízkosti odcházet, neboť tě miluje, i tvůj dům, neboť je mu u tebe dobře, stane se,
17že budeš smět vzít bodec a vrazit jej jeho uchem a v dveře, i stane se ti na trvalo nevolníkem; a tak i se svou služebnicí budeš činit.
18Při tvém propouštění ho z tvé blízkosti jako svobodna se ti to nebude muset zdát obtížným, vždyť ti za šest let vysloužil dvojnásobek mzdy námezdníka a Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná ve všem, co budeš činit.
19Každé prvorozené, jež se bude rodit mezi tvým skotem a mezi tvým drobným dobytkem, samce, budeš posvěcovat Hospodinu, svému Bohu; s prvorozeným svého hovězího dobytčete nesmíš pracovat a prvorozeného svého drobného dobytka nesmíš stříhat;
20budeš jej jídat rok po roce před tváří Hospodina, svého Boha, v místě, jež Hospodin bude chtít vyvolit, ty i tvůj dům.
21Jestliže však na něm bude vada, bude-li chromý nebo slepý, jakákoli zlá vada, nesmíš jej Hospodinu, svému Bohu, obětovat;
22smíš jej jíst v svých branách, nečistý a čistý stejně, jako gazelu a neb jako jelena,
23jen jeho krve jíst nesmíš, budeš ji vylévat na zem jako vodu.