1V onen čas bude pov stá va t Mícháél, veliký kníže, jenž stojí při dětech tvého lidu; a nastane čas tísně, jaká nebyla vyvolána od vzniku národa až po onen čas, a v onen čas bude tvůj lid moci vyváznout, každý, kdo bude shledán jako zapsaný v knize.
2A mnozí ze spících v prach u půdy budou procitat, tito k věčnému životu a tito k potupě a k odporu věčnému,
3a rozvážně si počínající budou zářit jako záře oblohy, a mnohé k spravedlnosti přivádějící jako hvězdy navždy a věčně.
4Ty však, Dánijjéli, ukryj ta to slova, a no, zapečeť tu to knihu až do času konce; mnozí budou sem-tam probíhat a vědění se bude množit.
5A já, Dánijjél, jsem pohleděl, a hle, jiní dva stáli, jeden tamto na břehu řeky a jeden tamto na břehu řeky,
6a řekl i tomu muži oblečenému plátěnými rouchy, jenž byl shora vůči vodám řeky: Až dokdy, než bude konec těch to divů?
7I uslyšel jsem toho muže oblečeného plátěnými rouchy, jenž byl shora vůči vodám řeky, když pozvedl svou pravici a svou levici k nebesům, jak přisáhl skrze Živého věčně, že k určenému času, určeným časům a polovině, a až se dovrší roztříštění moci svatého lidu, budou se všechny tyto věci končit.
8To jsem já uslyšel, a le nechápal; i řekl jsem: Můj pane, co bude posledkem těchto věcí?
9A řekl: Jdi, Dánijjéli, neboť ta to slova jsou ukryta, a no, zapečetěna až do času konce;
10a mnozí budou tříbeni a běleni, a no, budou pročišťováni, a zlovolní budou zlovolně jednat, aniž kteří zlovolní budou chápat, a le rozvážně si počínající chápat budou.
11A od času odstranění ustavičné oběti, totiž aby byla zavedena pustošící ohavnost, bude tisíc dvě stě a devadesát dní;
12blaho toho, kdo bude vyčkávat a bude moci dosáhnout k tisíci třem stům třiceti a pěti dnům!
13Ty však jdi ke konci, i budeš moci spočinout a ke konci dní k svému údělu povstat.