1Pán, Hospodin, mi ukázal toto: Že hle, koš letního ovoce;
2a řekl: Co ty vidíš, Ámósi? I řekl jsem: Koš letního ovoce. A Hospodin ke mně řekl: Na můj lid, Isráéle, přišel konec, nebudu mu nadále promíjet;
3skučte, písně chrámu, v onen den, prohlášeno Pánem, Hospodinem. Mrtvol bude mnoho, na kterémkoli místě se budou mlčky vyhazovat.
4Slyšte toto, vy, již lapáte nemajetného k odstranění ponížených země,
5s výrokem: Kdy bude míjet nov měsíce, a ť můžeme prodávat obilí, a sobota, a ť můžeme otevřít sýpky za zmenšování éfy a za zvětšování šeklu, a za podvodného používání klamných vah,
6za kupování nuzných za peníze a nemajetného za pár sandálů, a ť můžeme prodávat odpad zrní?
7Hospodin při slávě Jákóbově přisáhl: Budu-li vůbec kdy zapomínat kteroukoli z jejich činností!
8Zda se pro toto nemá všechna země chvět a každý v ní bydlící truchlit? B a, ona všechna bude vystupovat jako Níl, a no, zmítat se a klesat jako Níl v Egypt ě.
9A v onen den se bude dít, prohlášeno Pánem, Hospodinem, že budu působit zacházení slunce o polednách a zatemňovat na zemi v den světla
10a vaše slavnosti převracet v smutek a všechny vaše písně v žalozpěv, a na všechny boky vzkládat pytlovinu, a na každé hlavě bude lysina; a zařídím to jako smutek pro jediného syna, a posledek toho jako hořký den.
11Hle, přicházejí dni, prohlášeno Pánem, Hospodinem, kdy budu v zem posílat hlad - ne hlad po chlebě ani žízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Hospodinových,
12i budou se potácet od moře k moři a potulovat se od severu a ž po vzcházení k hledání slova Hospodinova a nebudou nacházet.
13V onen den budou umdlévat krásné panny, i jinoši, žízní;
14ti, již přísahají při provinění Šómrónu, takže říkají: Jako že je živ tvůj bůh, Dáne, a: Jako že je živa cesta do Beér-ševy - ti musejí padnout, aniž ještě budou moci povstat.