1I byli v Antiochii ve shromáždění, jež tam bylo, proroci a učitelé: Barnabas i Simeón, jenž byl nazýván Niger, a Lucius, Kyréňan, i Manaén, soukojenec Héróda, tetrarchy, a Saul;
2a když oni sloužili Pánu a postili se, řekl Svatý Duch: Nuže, oddělte mi Barnabu a Saula na tu činnost, k níž jsem si je povolal.
3Tu je propustili, vykonavše půst a pomodlivše se a položivše na ně ruce;
4a tak oni, byvše od Svatého Ducha vysláni, sešli do Seleukie a odtamtud odpluli na Kypr,
5a přibyvše do Salaminy, zvěstovali v synagogách Židů Boží slovo. A měli i Jana jako pomocníka.
6A prošedše celý ostrov až do Pafu, připadli na jakéhosi muže, kouzelníka, nepravého proroka, Žida, jehož jméno bylo Bariésús;
7ten byl u prokonzula Sergia Pavla, chápavého muže. Ten si Barnabu a Saula přivolal a zatoužil uslyšet Boží slovo,
8Elymas však, ten kouzelník, (tak se totiž jeho jméno překládá,) se stavěl proti nim, snaže se prokonzula od víry odvrátit.
9Saul však - ten je také Pavel - byv naplněn Svatým Duchem, na něho upřel zrak a
10řekl: Ó, ty, plný vší lsti a všeho darebáctví, synu ďáblův, nepříteli vší spravedlnosti, nepřestaneš převracet přímé cesty Páně?
11A nyní, hle, je na tobě ruka Páně, i budeš na čas slepý a nebudeš vidět slunce. A okamžitě na něho padlo šero a tma, i hledal, chodě sem-tam, lidi, kteří by ho vodili za ruku.
12Tu prokonzul, vida, co se stalo, uvěřil, jsa nad naukou Páně pln ohromení.
13A Pavel a jeho společnost odrazili od Pafu a připluli do Pergy v Pamfylii; i oddělil se od nich Jan a vrátil se zpět do Jerúsaléma.
14Oni však, prošedše územím od Pergy, přibyli do Antiochie v Pisidii; a sobotního dne vstoupili do synagogy a usedli.
15A po čtení zákona a proroků k nim představení té synagogy odeslali vzkaz: Bratři, máte-li k lidu jaké slovo povzbuzení, mluvte.
16A Pavel, povstav a pokynuv rukou, řekl: Israélovci a vy, kteří se bojíte Boha, poslyšte:
17Bůh tohoto lidu Israélova si vyvolil naše otce a povýšil lid za pobytu v egyptské zemi, i vyvedl je z ní se vztyčenou paží
18a po čas asi čtyřiceti let je láskyplně choval v pustině;
19a zahladiv sedm národů v zemi Kanaanu, dal jejich zemi za dědictví jim.
20A po těchto věcech jim do konce doby asi čtyř set a padesáti let dával soudce až po Samúéla, proroka,
21a potom si vyprosili krále, i dal jim Bůh na čtyřicet let Saúla, syna Kisova, muže z kmene Benjamínova;
22a když ho sesadil, způsobil, by jim jako král povstal David, jemuž také vydal svědectví a řekl: Našel jsem Davida Jessajova, muže podle mého srdce, jenž vykoná všechna má přání.
23Z jeho semene Bůh podle příslibu přivedl Israélovi Zachránce, Ježíše;
24před jeho nástupem předem vyhlásil Jan všemu Israélovu lidu křest pokání,
25a když Jan plnil svůj běh, říkal: Kdo se domýšlíte, že já jsem? Nejsem to já, nýbrž hle, po mně přichází někdo, jehož nohou opánek nejsem hoden uvolnit.
26Bratři, synové rodu Abrahamova, a ti mezi vámi, kteří se bojí Boha, slovo této záchrany bylo odesláno vám,
27neboť ti, kteří bydlí v Jerúsalémě, i jejich vládcové, nepoznavše ho, vyplnili i hlasy proroků, - jež se čítají po všechny soboty, - tím, že ho soudili,
28a ač neshledali žádné viny hodné smrti, vyprosili si od Piláta, by byl odpraven.
29A jak dokonali všechny věci o něm napsané, sňali ho z dřeva a uložili do hrobky,
30Bůh ho však zprostřed mrtvých vzkřísil
31a on se po mnoho dní ukazoval těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jerúsaléma; ti jsou nyní jeho svědky vůči lidu.
32A my vám přinášíme blahou zvěst o příslibu, jehož se dostalo otcům,
33že jej Bůh veskrze vyplnil nám, jejich dětem, tím, že dal povstat Ježíšovi, jak je i v druhém žalmu psáno: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.
34Že však mu dal vstát zprostřed mrtvých, (nemělť se již vracet zpět ke zkáze,) řekl takto: Dám vám věrná milosrdenství Davidova;
35proto i v jiném praví: Nedáš svému milosrdnému uvidět zkázu.
36Nuže, David přece, poslouživ ve svém vlastním pokolení Božímu rozhodnutí, zesnul a byl přidán ke svým otcům a zkázu uviděl,
37ten však, jehož Bůh vzkřísil, neuviděl zkázu.
38Budiž vám tedy známo, bratři, že se vám skrze tohoto zvěstuje odpuštění hříchů;
39a ode všech věcí, od nichž jste nemohli být ospravedlněni v Mojžíšově zákoně, dochází každý, kdo věří, ospravedlnění v něm.
40Hleďte tedy, by na [vás] nepřišlo to, co je řečeno v prorocích:
41Vizte, vy pohrdači, a podivte se a zanikněte, neboť ve vašich dnech dělám dílo já, dílo v něž nikterak neuvěříte, bude-li vám o něm kdo vypravovat.
42A když oni vycházeli, prosili lidé, by k nim tato slova byla promluvena v další sobotu;
43a když se synagoga rozešla, dali se mnozí ze Židů a Boha uctívajících přistoupilců za Pavlem a Barnabou a ti k nim mluvili a přesvědčovali je, by zůstávali při Boží milosti.
44A příští soboty se téměř celé město sešlo poslechnout Boží slovo;
45když však ty davy uviděli Židé, byli naplněni nevraživostí a odporovali, [odporujíce a] urážlivě mluvíce, těm věcem, jež říkal Pavel.
46A Pavel a Barnabas se směle vyslovili a řekli: Bylo nutno, by Boží slovo bylo promluveno nejprve k vám; jelikož je však od sebe odstrkujete a sami sebe považujete za nehodné věčného života, hle, obracíme se k národům,
47neboť nám Pán přikázal takto: Postavil jsem tě za světlo národů, bys byl k záchraně až na konec země.
48A když to slyšeli lidé z národů, radovali se a oslavovali slovo Páně; a kolik jich bylo určeno k věčnému životu, uvěřili,
49a slovo Páně se roznášelo po celém kraji.
50Židé však poštvali ženy z vyšších kruhů, uctívající Boha, a přední muže města, a rozpoutali na Pavla a Barnabu pronásledování, i vyhnali je od svých hranic;
51oni však na ně vytřásli prach svých nohou a šli do Ikonia.
52A učedníci byli naplňováni radostí a Svatým Duchem.