1A válka mezi domem Šáúlovým a mezi domem Dávidovým byla zdlouhavá; a Dávid se stával stále silnějším a dům Šáúlův, ti se stávali stále slabšími.
2A v Chevrónu se Dávidovi narodili synové; a jeho provorozeným byl Amnón od Achínóam jizreélské,
3a jeho druhý Kileáv od Avígajil, ženy Návála, Karmelího, a třetí Avšálóm, syn Maachy, dcery Talmaje, krále Gešúru,
4a čtvrtý Adónijjá, syn Chaggíth, a pátý Šefatjá, syn Avítál,
5a šestý Jithreám, od Egly, ženy Dávidovy. Tito se Dávidovi narodili v Chevrónu.
6A za trvání války mezi domem Šáúlovým a mezi domem Dávidovým se stalo, že si Avnér v domě Šáúlově počal dodávat odvahy.
7A Šáúl měl souložnici, jejíž jméno bylo Ricpá, dcera Ajjova, a Íšbóšeth k Avnérovi řekl: Proč jsi vešel k souložnici mého otce?
8A Avnér se pro slova Íšbóšethova velmi rozhněval a řekl: Zda jsem hlava psa, já, jenž dnes vzhledem k Júdovi prokazuji soucit s domem Šáúla, tvého otce, vůči jeho bratrům a vůči jeho přátelům a nevydal jsem tě v ruku Dávidovu, že na mně dnes vyhledáváš nepravost té ženy?
9Takto nechť Bůh Avnérovi činí a takto nechť mu přidává, že podle toho, co Hospodin přisáhl Dávidovi, tak že mu budu chtít učinit:
10Přenést kralování od domu Šáúlova a postavit nad Isráélem a nad Júdou od Dána po Beér-ševu trůn Dávidův!
11I nemohl již Avnérovi slovem odpovědět, neboť se ho bál.
12A Avnér k Dávidovi za sebe poslal posly se vzkazem: Komu patří země? Se vzkazem: Uzavři se mnou svou smlouvu, a hle, má ruka bude při tobě k obrácení všeho Isráéle k tobě.
13I řekl: Dobrá, já s tebou smlouvu chci uzavřít, jen jednu věc já od tebe žádám výrokem: Nebudeš mou tvář vidět, leč za svého přivedení Míchal, dcery Šáúlovy, před mou tvář při tvém příchodu k uvidění mé tváře.
14A k Íšbóšethovi, synu Šáúlovu, poslal Dávid posly se vzkazem: Vy dej mou ženu Míchal, již jsem si zasnoubil za sto předkožek Pelištím.
15Íšbóšeth tedy poslal a dal ji přivést z blízkosti muže, z blízkosti Paltíéla, syna Láíšova;
16a její muž šel s ní a při chůzi za ní plakal, až po Bachurím, a Avnér k němu řekl: Jdi, vrať se; i vrátil se.
17A nastal rozhovor Avnéra se staršími Isráélovými s výrokem: I dříve jste se projevili jako přející si Dávida za krále nad vámi;
18to nyní uskutečněte, neboť Hospodin k Dávidovi pronesl výrok: Skrze Dávida, mého nevolníka, vysvobodit můj lid, Isráéle, z ruky Pelištím a z ruky všech jejich nepřátel!
19A Avnér promluvil i v uši Benjámínovy a odebral se Avnér promluvit i v uši Dávidovy v Chevrónu o vše m, co bylo vhod Isráélovi a všemu domu Benjámínovu.
20Avnér tedy přišel k Dávidovi do Chevrón u a s ním dvacet mužů; a Dávid Avnérovi a mužům, kteří byli s ním, uspořádal hostinu.
21A Avnér k Dávidovi řekl: Nechť smím vstát a jít a shromažďovat k svému pánu, králi, všechen Isráél, a ť s tebou mohou uzavřít smlouvu, i budeš se moci ujmout kralování podle všeho, čeho bude žádostiva tvá duše. Dávid tedy Avnéra propustil, takže odešel v pokoji.
22A hle, Dávidovi služebníci a Jóáv přišel z vojenské výpravy a přinesli s sebou hojný lup; a Avnéra při Dávidovi v Chevrónu nebylo, neboť ho propustil, takže odešel v pokoji.
23Když tedy přišli, Jóáv a všechno vojsko, jež bylo s ním, podali Jóávovi zprávu výrokem: Avnér, syn Nérův, přišel ke králi; ten ho propustil, takže odešel v pokoji.
24I přišel Jóáv ke králi a řekl: Co jsi učinil? Hle, přišel k tobě Avnér - proč toto, že jsi ho propustil, takže si klidně odešel?
25Znáš Avnéra, syna Nérova, že tě přišel ošálit a zvědět tvé vycházení a tvé vstupování a zvědět vše, co ty činíš!
26A Jóáv z blízkosti Dávidovy vyšel a poslal za Avnérem posly, i přivedli ho od cisterny Sirá zpět; to Dávid nevěděl.
27A když se Avnér vrátil do Chevrón u, vzal ho Jóáv stranou doprostřed brány k promluvení s ním v klidu a tam ho ranil v břicho, takže umřel - za krev Asáhéla, jeho bratra.
28To když Dávid potom zvěděl, řekl: Navždy bez viny jsem já i mé království před Hospodinem stran krve Avnéra, syna Nérova;
29nechť padá na hlavu Jóávovu a na všechen dům jeho otce a nechť z domu Jóávova není vytínán mající výtok a ni postižený malomocenstvím a ni uchopující vřeteno a ni padlý mečem a ni mající nedostatek chleba.
30Tak Jóáv a Avíšaj, jeho bratr, na Avnérovi spáchali vraždu, protože v Giveónu v bitvě usmrtil jejich bratra Asáhéla.
31A Dávid k Jóávovi a ke všemu lidu, jenž byl s ním, řekl: Roztrhněte svá roucha a opásejte se pytlovinou a truchlete před Avnérem. A král Dávid šel za márami;
32a pohřbili Avnéra v Chevrónu. A král u hrobu Avnérova pozvedl svůj hlas a rozplakal se, i všechen lid se rozplakal
33a král o Avnérovi zapěl žalozpěv slovy: Zda měl Avnér umřít jako umírá bezbožný?
34Tvé ruce ne byly spoutány, aniž byly tvé nohy stěsnány mosaznými okovy; padl jsi jako se padá před tváří nespravedlivých lidí. A všechen lid se nad ním znovu rozplakal.
35A když všechen lid přišel pohnout Dávida jíst chléb, ještě za dne, přisáhl Dávid výrokem: Takto nechť mi Bůh činí a takto nechť přidává, jestliže před zajitím slunce budu okoušet chleba nebo vůbec čehokoli.
36Toho si povšimli, všechen lid, i bylo jim to vhod, jako vše, co král činil, bylo všemu lidu vhod.
37A v onen den poznali, všechen lid, totiž všechen Isráél, že usmrcení Avnéra, syna Nérova, nenastalo od krále.
38A král k svým služebníkům řekl: Zda nevíte, že tohoto dne padl v Isráélovi vojevůdce a velikán?
39A já jsem dnes sláb, a č pomazán za král e, a tito muži, synové Cerújini, jsou mi příliš nepoddajní; kéž Hospodin působícímu zlo odplácí podle jeho zla.