1A Dávid lid, jenž byl s ním, podrobil přehlídce a ustanovil nad nimi velitele tisíců a velitele stovek
2a odevzdal lid z třetiny pod velení Jóáva a z třetiny pod velení Avíšaje, syna Cerújina, a z třetiny pod velení Ittaje, Gittího; a k lidu král řekl: Ovšemže s vámi budu vycházet i já.
3Lid však řekl: Nebudeš vycházet, neboť budeme-li snad prchat, nebudou o nás dbát, a budou-li, polovina z nás, mřít, nebudou o nás dbát, vždyť přece nám podobných je deset tisíc, takže nyní bude lépe, budeš-li nám k pomoci z města.
4A král k nim řekl: Budu činit, co bude dobré ve vašich očích. A postavil se král po straně brány a všechen lid vycházel po stovkách a po tisících.
5A Jóávovi a Avíšajovi a Ittajovi král rozkázal výrokem: Jemně, kvůli mně, s tím klukem, s Avšálómem! To při králově rozkazování všem velitelům stran Avšálóma uslyšeli, všechen lid.
6I vytáhl lid do pole vstříc Isráélovi a bitva nastala v lese Efrájimově
7a lid Isráélův, ti tam byli před tváří služebníků Dávidových poraženi, a porážka tam v onen den nastala veliká, dvacet tisíc,
8a bitva tam byla rozšířena po povrchu celé země a les pohltil více z lidu než těch, jež v onen den pohltil meč.
9A Avšálóm se namátl tváři služebníků Dávidových; Avšálóm totiž jel na mezku a mezek přišel pod větvoví jistého velikého stromu a za ten strom se zachytila jeho hlava, takže uvázl mezi nebesy a mezi zemí, neboť mezek, jenž byl pod ním, zašel dále.
10To uviděl jeden muž a podal zprávu Jóávovi; i řekl: Hle, uviděl jsem Avšálóma visícího na stromě.
11A Jóáv tomu muži, jenž mu podal zprávu, řekl: A hle, uviděl jsi, a proč jsi ho tam nesrazil k zemi? A na mně by bylo dát ti deset šeklů stříbra a jeden opasek.
12A ten muž řekl k Jóávovi: I kdybych si já tisíc šeklů stříbra potěžkával na svých dlaních, nevztahoval bych svou ruku na syna králova; vždyť v naše uši král tobě a Avíšajovi a Ittajovi rozkázal výrokem: Dávejte pozor, kdo koli, na toho kluka, na Avšálóma!
13Nadto, kdybych se dopustil zrady proti jeho žití, a žádná věc nemůže být před králem skryta, pak by ses ty stavěl opodál.
14A Jóáv řekl: Nebudu se před tvou tváří tak to zdržovat. A vzal v svou dlaň tři kopí a vrazil je skrze srdce Avšálómovo, dokud on ještě byl živ, v srdce stromu.
15A okolo se postavilo deset mladíků, nosičů Jóávovy zbroje, a ubili a usmrtili Avšálóma.
16A Jóáv zatroubil na troubu a lid se od honby za Isráélem vrátil, neboť Jóáv lid zadržel zpět;
17a Avšálóma vzali a hodili ho v lese do jisté veliké strže a navršili na něho velmi velikou hromadu kamenů, a všechen Isráél prchl, každý k svému stanu.
18A Avšálóm si za svého života vzal a vztyčil pamětní sloup, jenž je v údolí krále, neboť si řekl: Nemám syna na uchování mého jména v paměti; dal tedy podle svého jména název tomu pamětnímu sloupu, a až po tento den se mu dává název pomník Avšálómův.
19A Achímaac, syn Cádókův, řekl: Nechť, prosím, smím běžet a vyrozumět krále, že ho Hospodin vysoudil z ruky jeho nepřátel.
20A Jóáv mu řekl: Ty v tento den ne budeš nositelem dobré zvěsti, nýbrž zvěst budeš přinášet v jiný den, v tento den však zvěstovat nebudeš, protože králův syn je mrtev.
21A Jóáv řekl Kúšímu: Jdi, oznam králi, co jsi uviděl. A Kúší se Jóávovi poklonil a od běhl.
22A le Achímaac, syn Cádókův, ještě dodal a řekl k Jóávovi: A ť se děje co koli, nechť, prosím, smím i já běžet za Kúším. A Jóáv řekl: Nač toto? Ty poběžíš, můj synu, a nemáš uspokojivé dobré zvěsti! -
23A ť se děje co koli, poběžím! - A Jóáv mu řekl: Běž! A Achímaac se rozběhl cestou roviny a Kúšího předešel.
24A Dávid seděl mezi dvěma branami; a když pozorovatel vy šel na střechu brány, na zeď, a pozvedl své oči, uviděl, že hle, při bíhá kdosi samoten.
25I zavolal pozorovatel a podal králi zprávu, a král řekl: Je- li samoten, je v jeho ústech zvěst. A stále se blížil.
26A pozorovatel uviděl dalšího při bíhajícího muže, i zavolal pozorovatel na vrátného a řekl: Hle, při bíhá kdosi samoten. A král řekl: I toto je zvěstovatel.
27A pozorovatel řekl: Já pozoruji, že běh toho prvního je jako běh Achímaace, syna Cádókova. A král řekl: Toto je dobrý člověk a přichází oznámit dobrou zvěst.
28A Achímaac zavolal a řekl ke králi: Pokoj! A poklonil se králi svým obličejem k zemi a řekl: Budiž veleben Hospodin, tvůj Bůh, jenž vydal muže, kteří pozvedli svou ruku proti mému pánu, králi!
29A král řekl: Vede se dobře tomu klukovi, Avšálómovi? A Achímaac řekl: Zpozoroval jsem veliký rozruch při posílání králova nevolníka Jóávem, a no, tvého nevolníka, a le nedověděl jsem se, proč.
30A král řekl: Obrať se a postav se tamto. I obrátil se a zůstal stát.
31A hle, přišel Kúší; a Kúší řekl: Nechť můj pán, král, přijímá dobrou zvěst, že tě Hospodin dnes vysoudil z ruky všech, již povstávali proti tobě.
32A král ke Kúšímu řekl: Zda se vede dobře tomu klukovi, Avšálómovi? A Kúší řekl: Nechť jako ten mladík jsou nepřátelé mého pána, krále, a všichni, kteří proti tobě povstali k zlému.
33A král byl bolestně dotčen, i vystoupil na podkroví brány a rozplakal se a takto se při své chůzi jal mluvit: Můj synu Avšálóme, můj synu, můj synu Avšálóme! Kéž bych byl umřel já místo tebe, Avšálóme, můj synu, můj synu!