1Je mi přece věru zbytečné vám psát stran péče o svaté,
2vždyť znám vaši ochotu, pro niž se vámi chlubím Makedoňanům, že Achaia je od loňska přichystána, a vaše horlivost podnítila většinu;
3ty bratry jsem však poslal, aby naše vás se týkající chlouba se po této stránce neukázala lichou, abyste byli přichystáni podle toho, jak jsem říkal,
4abychom snad, kdyby se mnou přišli Makedoňané a shledali vás nepřichystanými, nebyli v tomto spoléhání zostuzeni my, neřku-li vy.
5Uznal jsem tedy za nutné ty bratry vyzvat, aby k vám zašli předem a toto vaše předem ohlášené požehnání předem uspořádali, by tak bylo pohotově jako požehnání a ne jako něco vymámeného.
6Platí však toto: Kdo seje skrovně, bude skrovně i žnout, a kdo seje za žehnání, bude za žehnání i žnout;
7každý podle toho, jak si srdcem předsevzal, ne smutně nebo z donucení, neboť Bůh miluje veselého dárce.
8Bůh však vůči vám může veškeré dobrodiní rozhojnit, abyste se, majíce ve všem vždy všechen dostatek, rozhojňovali ke všemu dobrému dílu
9podle toho, jak je psáno: Rozsypal, dal nuzným, jeho spravedlnost zůstává navždy.
10Nuže, ten, jenž cele opatřuje símě sejícímu a chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vzrůst plodům vaší spravedlnosti;
11budete ve všem obohacováni ke vší upřímné štědrosti, jež skrze nás způsobuje děkování Bohu,
12protože péče této služby nejen doplňuje míru toho, čeho se svatým nedostává, nýbrž se i rozhojňuje mnoha děkováními Bohu,
13když následkem důkazu této péče Boha oslavují pro vaši poddanost vyznání vůči blahé zvěsti o KRISTU a upřímnou štědrost sdílení vůči nim a vůči všem
14a svou prosbou za vás po vás vroucně touží pro přenesmírnou Boží milost, jež je na vás.
15Bohu dík za jeho nevylíčitelný dar.