1A Šalomoun nařídil budovat dům jménu Hospodinovu a dům pro své kralování.
2I napočítal Šalomoun sedmdesát tisíc mužů, nákladních, a osmdesát tisíc mužů lámajících kámen v pohoří a tři tisíce a šest set dozorců nad nimi.
3A Šalomoun vzkázal Chúrámovi, králi Córu, výrokem: Podle toho, co jsi učinil při Dávídovi, mém otci, když jsi mu poslal cedry k budování domu pro něho k bydlení v něm -
4hle, já se chystám budovat dům jménu Hospodina, mého Boha, k zasvěcení jemu, k zakuřování před jeho tváří kouřidlem z vonných koření a na ustavičnou řadu a k vzestupným obětem k jitru a k večeru a o sobotách a o nových měsících a o svátcích Hospodina, našeho Boha; toto je navždy na Isráélovi.
5A ten dům, jejž se já chystám budovat, má být velkolepý, neboť náš Bůh je větší než všichni bohové;
6a no, kdo bude moci podržet schopnost budovat mu dům, když ho nebesa a ni nebesa nebes nemohou obsáhnout, a kdo jsem já, že mu mám budovat dům, byť i jen k obracení v kouř před jeho tváří?
7Nyní mi tedy pošli muže zručného k práci ve zlatě a ve stříbře a v mosazi a v železe a v červeném purpuru a karmínu a modrém purpuru a umějícího vyrývat rytiny se zručnými, kteří jsou u mne v Júdovi a v Jerúsalémě, jež připravil Dávíd, můj otec;
8a pošli mi dříví cedrů, cypřišů a santalové z Levánónu, neboť já vím, že tvoji nevolníci umějí vytínat dříví Levánónu; a hle, s tvými nevolníky budou nevolníci moji,
9totiž připravovat mi v hojnosti dříví, neboť ten dům, jejž se já chystám budovat, má být velkolepý a podivuhodný.
10A hle, drvoštěpům vytínajícím dříví, tvým nevolníkům, dám dvacet tisíc kórů pšenice, drti, a dvacet tisíc kórů ječmene a dvacet tisíc bathů vína a dvacet tisíc bathů oleje.
11A Chúrám, král Córu, odpověděl psaním, jež k Šalomounovi poslal: Protože Hospodin miluje svůj lid, učinil tě nad nimi králem.
12A Chúrám řekl: Budiž veleben Hospodin, Bůh Isráélův, jenž zřídil nebesa i zem, že dal Dávídovi, králi, moudrého syna, znajícího rozumnost a soudnost, jenž bude budovat dům Hospodinu a dům pro své kralování.
13Nyní ti tedy posílám zručného muže, znajícího soudnost, totiž Chúráma Ávího,
14syna ženy z dcer Dánových, a jeho otec byl Córí, umějícího pracovat ve zlatě a ve stříbře, v železe, v mosazi, v kamenech, v dříví, v červeném purpuru, v modrém purpuru a v jemné bavlně a v karmínu, a vyrývat všemožné rytiny a vymýšlet všemožné důmyslné věci se zručnými tvými a zručnými mého pána Dávída, tvého otce.
15Nyní tedy nechť tu pšenici a ječmen a olej a víno, jak můj pán řekl, svým nevolníkům ráčí poslat
16a my budeme z Levánónu vytínat dříví podle vší tvé potřeby a dovážet ti je jako pltě na moři do Jáfó a ty je budeš moci vynášet v Jerúsalém.
17A Šalomoun sčetl všechny cizince, kteří byli v zemi Isráélově, po sečtení, jímž je sčetl Dávíd, jeho otec, a bylo jich shledáno sto a padesát tisíc a tři tisíce a šest set;
18i ustanovil z nich sedmdesát tisíc za nákladní a osm tisíc mužů za lámající kámen v pohoří a tři tisíce a šest set za dozorce přidržující lid k práci.