1Jehóšáfátovi se tedy v hojnosti do stalo bohatství a slávy; a stal se příbuzným Acheávovi;
2a po uplynutí kolikasi let k Acheávovi sestoupil do Šómrónu a Acheáv pro něho a pro lid, jenž byl s ním, v hojnosti nazabíjel drobného dobytka a skotu a svedl ho k vystoupení do Rámóth-Gileádu.
3Řekl tedy Acheáv, král Isráélův, k Jehóšáfátovi, králi Júdovu: Zda se mnou půjdeš v Rámóth-Gileád? I řekl mu: Takový budu já, jaký jsi ty, můj lid jako tvůj lid, a no, s tebou v boji.
4A Jehóšáfát řekl ke králi Isráélovu: Vyžádej si, prosím, nejprve slovo Hospodinovo.
5A král Isráélův shromáždil proroky, čtyři sta mužů, a řekl k nim: Zda máme jít k boji do Rámóth-Gileádu? Či mám nechat tak? I řekli: Vystup a Bůh je vy dá v ruku krále.
6A Jehóšáfát řekl: Zda tu není jiného proroka Hospodinova, a ť se můžeme dotázat skrze něho?
7A král Isráélův k Jehóšáfátovi řekl: Ještě je jeden muž k dotázání Hospodina skrze něho, a le já ho nenávidím, neboť on o mně nikdy neprorokuje k dobrému, nýbrž po všechny dni k zlému; je to Míchajhú, syn Jimlův. A Jehóšáfát řekl: Nechť král tak nemluví.
8Král Isráélův tedy zavolal na jednoho dvořana a řekl: Pospěš - Míchajhúa, syna Jimlova!
9A král Isráélův a Jehóšáfát, král Júdův, seděli každý na svém trůně, oblečeni v roucha, a no, seděli na prostranství u vchod u do brány Šómrónu, a před jejich tváří prorokovali všichni proroci;
10a Cidkijjáhú, syn Kenaanův, si zhotovil rohy ze železa a řekl: Takto řekl Hospodin: Těmito budeš Aráma trkat až do skoncování s nimi.
11A tak prorokovali všichni proroci, výrokem: Vystup v Rámóth-Gileád a měj úspěch, neboť je Hospodin vy dá v ruku krále.
12A ten posel, jenž odešel povolat Míchájhúa, k němu promluvil výrokem: Hle, slova proroků: Jedněmi ústy dobro pro krále; nechť tedy je, prosím, tvé slovo jako jedno z nich, takže promluvíš dobro.
13A Míchájhú řekl: Jako že je živ Hospodin, že co bude můj Bůh říkat, to budu mluvit.
14I přišel ke králi a král k němu řekl: Míchájhú, zda máme jít do Rámóth-Gileádu k boji či mám nechat tak? I řekl: Vystupte a mějte úspěch, neboť musejí být vy dáni ve vaši ruku.
15A král k němu řekl: Kolikrát ještě tě já budu zapřísahávat, abys ke mně nemluvil, leč pravdu ve jménu Hospodinově?
16I řekl: Uviděl jsem všechen Isráél - byli rozptýleni na horách jako ovce, jež nemají pastýře, a Hospodin řekl: Tito nemají pánů, nechť se vracejí v pokoji, každý k svému domu.
17A král Isráélův řekl k Jehóšáfátovi: Zda jsem k tobě neřekl: Nebude o mně prorokovat dobré, nýbrž ke zlému?
18I řekl: Slyšte tedy slovo Hospodinovo: Uviděl jsem Hospodina sedícího na svém trůnu a všechen zástup nebes, ti stáli na jeho pravici a jeho levici;
19a Hospodin řekl: Kdo bude umět zlákat Acheáva, krále Isráélova, a by vystoupil a padl v Rámóth-Gileádu? I promluvil tento, mluvil takto, a tento mluvil takto;
20a vyšel jistý duch a stanul před tváří Hospodinovou a řekl: Já ho budu umět zlákat. A Hospodin k němu řekl: Čím?
21I řekl: Mohu vyjít a stát se duchem lži v ústech všech jeho proroků. A řekl: Budeš ho umět zlákat a i přemoci; vyjdi a učiň tak.
22Nuže tedy, hle, dal Hospodin v ústa těchto proroků ducha lži a Hospodin o tobě před pověděl neštěstí.
23Tu se přiblížil Cidkijjáhú, syn Kenaanův, a udeřil Míchájhúa na líce a řekl: Kterou to cestou Duch Hospodinův z mé blízkosti přešel mluvit s tebou?
24A Míchájhú řekl: Hle, ty budeš vidět v onen den, až budeš vstupovat z pokoje v pokoj, chtěje se skrýt.
25A král Isráélův řekl: Vezměte Míchájhúa a zaveďte ho zpět k Ámónovi, veliteli města, a k Jóášovi, synu královu,
26a musíte říci: Takto řekl král: Vsaďte tohoto v dům vazby a až do mého návratu v pokoji mu dávejte jíst chléb tísně a vodu tísně.
27A Míchájhú řekl: Budeš-li se jakkoli v pokoji vracet, nepromluvil skrze mne Hospodin. A řekl: Naslouchejtež, zástupy lidu, oni všichni!
28I vystoupil král Isráélův a Jehóšáfát, král Júdův, do Rámóth-Gileádu;
29a král Isráélův řekl k Jehóšáfátovi: Chci se přestrojit a tak vstoupit v bitvu, a le ty si obleč svá roucha. Král Isráélův se tedy přestrojil, i vstoupili v bitvu;
30a král Arámu velitelům vozů, jež měl, rozkázal výrokem: Nebudete v boji za cíl mít malého a ni velikého, nýbrž samotného krále Isráélova.
31A jak velitelé vozů uviděli Jehóšáfáta, stalo se, že si oni řekli: To je Isráélův král; a obrátili se proti němu k boji. A Jehóšáfát vzkřikl; i pomohl mu Hospodin, a no, Bůh je od něho odlákal;
32a jak velitelé vozů shledali, že to král Isráélův nebyl, stalo se, že se od pro následování ho od vrátili.
33A kdosi z luku naslepo vystřelil a zasáhl krále Isráélova mezi spáry pancíře; i řekl k vozataji: Obrať svůj směr, a ť mě vyvezeš z vojska, neboť jsem raněn.
34A boj se v onen den vzmohl a král Isráélův zůstal - postavil se - ve vozidle naproti Arámovi až do večera a v čas zacházení slunce umřel.