1Sami přece víte, bratři, o tom našem vstupu, jejž jsme měli k vám, že k němu nedošlo naprázdno,
2nýbrž že jsme se, předtím trpěvše a byvše ztýráni, jak víte, ve Filippech, v našem Bohu osmělili ve velikém zápase k vám promluvit Boží blahou zvěst.
3Naše výzva ovšem ne byla z podvodu ani z nečistoty ani ve lsti,
4nýbrž podle toho, jak jsme byli od Boha schváleni, by nám blahá zvěst byla svěřena, tak mluvíme, ne jako zalibující se lidem, nýbrž Bohu, jenž zkoumá naše srdce.
5Vždyť jsme ani nikdy nebyli shledáni jako lidé úlisné řeči, jak víte, ani s nějakou záminkou pro hrabivost - svědkem je Bůh -
6ani že by nám šlo o slávu zprostřed lidí, ani od vás ani od druhých, když jsme jako Kristovi apoštolové mohli být zatížením,
7nýbrž jsme se uprostřed vás ukázali laskavými, jako by kojící žena něžně chovala vlastní děti.
8Tak nám, prahnoucím po vás, bylo slastí podělit se s vámi nejen o Boží blahou zvěst, nýbrž i o vlastní žití, protože jste se nám stali milovanými.
9Pamatujete se přece, bratři, na naši lopotu a dřinu - nocí i dnem pracujíce, abychom někoho z vás nezatížili, jsme vám kázali Boží blahou zvěst;
10vy jste svědky, i Bůh, jak zbožně a spravedlivě a bez závady jsme se k vám, kteří věříte, zachovali -
11právě tak, jak víte, jak jsme vás, každého jednotlivce z vás, jako otec své děti napomínali a konejšili
12a zapřísahali, abyste chodili důstojně Boha, jenž vás povolává do vlastního království a slávy.
13A pro tuto příčinu i my bez přestání Bohu děkujeme, že když se vám od nás dostalo slova Boží zprávy, přijali jste ne slovo lidí, nýbrž, jak opravdu je, slovo Boží, jež ve vás, kteří věříte, i vyvíjí svou činnost.
14Ano, vy, bratři, jste se stali napodobiteli Božích shromáždění, jež jsou v Júdsku v Kristu Ježíši, neboť jste i vy od svých vlastních soukmenovců vytrpěli tytéž věci jako i oni od Židů,
15kteří i Pána Ježíše zabili i proroky, i nás vyštvali, a Bohu se nelíbí a jsou proti všem lidem,
16bráníce nám promlouvat k národům, aby byly zachráněny; tím vždy doplňují své hříchy. Přikvačil však na ně svrchovaný hněv.
17My však, bratři, byvše od vás nakrátko osiřením odloučeni - tváří, ne srdcem - jsme ve veliké touze vyvinuli tím usilovnější snahu uvidět vaši tvář.
18Proto jsme si umínili k vám přijít, totiž já, Pavel, i jednou i dvakrát, a Satan nám zabránil.
19Kdopak je naše naděje nebo radost nebo věnec chlouby? Ne-li i vy před naším Pánem Ježíšem při jeho příchodu?
20Naše sláva a radost jste přece vy.