1A Šáúl promluvil k Jónáthánovi, svému synu, a ke všem svým služebníkům o usmrcení Dávida. A le Jehónáthán, syn Šáúlův, měl v Dávidovi veliké zalíbení;
2podal tedy Jehónáthán Dávidovi zprávu výrokem: Šáúl, můj otec, usiluje o tvé usmrcení, nyní se tedy, prosím, za jitra měj na pozoru, a zůstaň v úkrytu a schovej se,
3a já chci vyjít a stanout po boku svého otce v poli, kde budeš ty, a já budu o tobě mluvit k svému otci, a až uvidím, co a jak, podám ti zprávu.
4A Jehónáthán k Šáúlovi, svému otci, o Dávidovi dobře promluvil výrokem k němu: Nechť král nehřeší proti svému nevolníku, proti Dávidovi, protože vůči tobě nezhřešil a protože jeho činy jsou pro tebe velmi dobré,
5a no, položil své žití v svou dlaň a porazil Pelištího, takže Hospodin všemu Isráélovi způsobil veliké vysvobození - uviděl jsi a zaradoval ses; proč tedy chceš usmrcením Dávida bez příčiny hřešit proti nevinné krvi?
6I uposlechl Šáúl na hlas Jehónáthánův a přisáhl Šáúl: Jako že je Hospodin živ - má-li být usmrcen!
7A Jehónáthán povolal Dávida, i oznámil mu Jehónáthán všechna tato slova a uvedl Jehónáthán Dávida k Šáúlovi, i byl před jeho tváří jako předtím.
8A opět nastala válka a Dávid vytáhl a jal se proti Pelištím bojovat a udeřil na ně velikým úderem, takže se před jeho tváří dali na útěk.
9A le na Šáúlovi se octl mučivý duch od Hospodina, a když on seděl ve svém domě a v jeho ruce bylo jeho kopí a Dávid rukou hrál,
10pokusil se Šáúl kopím pro razit skrze Dávida i skrze stěnu; ten před tváří Šáúlovou ucouvl, takže kopí v razil v stěnu, a Dávid prchl a vyvázl v onu noc,
11a le Šáúl poslal do Dávidova domu posly, aby ho hlídali a za jitra aby ho usmrtili. A Dávidovi podala zprávu Míchal, jeho žena, výrokem: Nejsi-li hotov zachránit své žití té to noci, budeš ty zítra usmrcen.
12Míchal tedy Dávida spustila oknem, i odešel a utekl a vyvázl,
13a Míchal vzala domácí modlu, tu položila na lože, v jehož hlavy položila síťku z kozí srsti, a přikryla rouchem,
14a když Šáúl posly poslal Dávida přivést, řekla: On stůně.
15Šáúl tedy posly poslal Dávida prohlédnout, s výrokem: Vyneste ho na loži ke mně k jeho usmrcení.
16A když poslové přišli, hle, na loži domácí modla a v místech jeho záhlaví síťka z kozí srsti.
17Šáúl tedy řekl k Míchal: Proč jsi mě takto ošidila a propustila mého nepřítele, takže vyvázl? A Míchal řekla k Šáúlovi: On ke mně řekl: Propusť mě, proč tě mám usmrtit?
18A Dávid utekl a vyvázl a přišel k Samúélovi do Rámy a oznámil mu vše, co mu Šáúl učinil; i odešel on a Samúél a usídlili se v Nájóth;
19to bylo Šáúlovi oznámeno výrokem: Hle, Dávid je v Nájóth v Rámě.
20Šáúl tedy poslal posly přivést Dávida; a když bylo vidět společnost prorokujících proroků a Samúéla stojícího jako dosazeného nad nimi, octl se na Šáúlových poslech Boží Duch, takže se jali prorokovat i oni.
21To oznámili Šáúlovi, i poslal jiné posly, a le i oni se jali prorokovat; Šáúl tedy ještě poslal posly, třetí, a i oni se jali prorokovat.
22Odešel tedy do Rámy i on; a když přišel k veliké cisterně, jež je v Séchú, otázal se: Kde je Samúél a Dávid? A řekl i mu: Hle, v Nájóth v Rámě.
23I odešel tam, do Nájóth v Rámě, a octl se na něm - i na něm - Boží Duch, takže při chůzi stále prorokoval, až přišel do Nájóth v Rámě;
24pak i on svlékl svá roucha a jal se i on prorokovat před tváří Samúélovou a ležel nahý po celý onen den a po celou noc. Proto říkají: Zda i Šáúl je mezi proroky?