1Tehdy Šalomoun svolal starší Isráélovy a všechny hlavy větví a náčelníky otců dětí Isráélových ke králi Šalomounovi v Jerúsalém k vynesení skříňky smlouvy Hospodinovy z města Dávidova; to je Cijjón.
2Všichni muži Isráélovi se tedy ke králi Šalomounovi sešli v MĚSÍCI Éthaním při slavnosti, to je měsíc sedmý,
3a přišli všichni starší Isráélovi a kněží skříňku vyzdvihli
4a vynesli skříňku Hospodinovu a stan setkávání a všechna zařízení svatyně, jež ve stanu byla; a no, kněží a Lévíovci je vynesli.
5A král Šalomoun a s ním všechno shromáždění Isráélovo, všichni, již se k němu shromáždili před skříňkou, obětovali drobný dobytek a skot, kusy, jež z příčiny množství nemohly být sepsány ani spočítány.
6A kněží vnesli skříňku smlouvy Hospodinovy na její místo do síně slova v domě, do nejsvětější svatyně pod křídla kerúbů,
7neboť kerúbové přes místo skříňky svá křídla rozpínali, takže kerúbové shora zastírali skříňku a tyče k ní.
8A tyče byly dlouhé, takže konce tyčí byly viděny ze svatyně před síní slova, a le navenek viděny nebyly; a tam jsou až po tento den.
9Ve skříňce nebylo nic než dvě desky z kamenů, jež tam uložil Mojžíš na Chórévu, když Hospodin s dětmi Isráélovými uzavřel smlouvu, když vyšli ze země Egypta.
10A když vyšli kněží ze svatyně, stalo se, že dům Hospodinův naplnil oblak,
11takže kněží z příčiny toho oblaku nemohli stát k obsluze, neboť dům Hospodinův naplnila Hospodinova sláva.
12Tehdy Šalomoun řekl: Hospodin řekl, že bude pobývat v mračnu.
13Vpravdě jsem ti zbudoval dům bydliště, základ pro tvé usídlení do věků.
14A král obrátil svou tvář a požehnal všemu sejití Isráélovu; a všechno sejití Isráélovo stálo.
15A řekl: Budiž veleben Hospodin, Bůh Isráélův, jenž svými ústy promluvil s Dávidem, mým otcem, a svou rukou splnil s výrokem:
16Od toho dne, co jsem svůj lid, Isráéle, vyvedl z Egypta, jsem nenašel zálibu v žádném městě ze všech větví Isráélových k zbudování domu, aby tam bylo mé jméno, našel jsem však zálibu v Dávidovi, aby byl nad mým lidem, Isráélem.
17Stalo se pak blízkým srdci Dávida, mého otce, budovat dům jménu Hospodina, Boha Isráélova,
18Hospodin však k Dávidovi, mému otci, řekl: Ježto se stalo blízkým tvému srdci budovat dům mému jménu, zachoval ses dobře, že se to stalo blízkým tvému srdci,
19jen že ten dům nebudeš budovat ty, nýbrž tvůj syn, jenž bude pocházet z tvých beder, on bude mému jménu budovat dům.
20A Hospodin potvrdil své slovo, jež vyslovil, takže jsem povstal místo Dávida, svého otce, a usedl jsem na trůn Isráélův podle toho, co Hospodin promluvil, a dům jménu Hospodina, Boha Isráélova, jsem zbudoval
21a určil jsem tam místo pro skříňku, kde je smlouva Hospodinova, již uzavřel s našimi otci, když je vyvedl ze země Egypta.
22I stanul Šalomoun před oltářem Hospodinovým v přítomnosti všeho sejití Isráélova a rozprostřel své dlaně k nebesům
23a řekl: Hospodine, Bože Isráélův, není v nebesích shora an i na zemi zespod Boha podobného tobě, dbajícímu smlouvy a laskavosti vůči tvým nevolníkům, těm, již chodí před tvou tváří celým svým srdcem;
24jenž jsi svému nevolníku Dávidovi, mému otci, dodržel, co jsi k němu promluvil, a no, svými ústy jsi promluvil a svou rukou jsi splnil, jako tohoto dne.
25Nyní tedy, Hospodine, Bože Isráélův, dodrž svému nevolníku Dávidovi, mému otci, co jsi k němu promluvil výrokem: Nebude ti z přítomnosti mé tváře vytínán nikdo sedící na trůně Isráélově, budou-li jen tvoji synové dbát své cesty k chození před mou tváří, jako jsi ty před mou tváří chodil.
26Nyní tedy, Bože Isráélův, kéž se, prosím, pravdivým ukazuje tvé slovo, jež jsi vyslovil k svému nevolníku Dávidovi, mému otci.
27Zda však opravdu bude Bůh bydlet na zemi? Hle, nebesa a ni nebesa nebes tě nemohou obsáhnout, čím méně tento dům, jejž jsem zbudoval!
28Kéž se však obrátíš k modlitbě svého nevolníka a k jeho úpění, Hospodine, můj Bože, abys naklonil sluch k volání a k modlitbě, jíž se tvůj nevolník dnes modlí před tvou tváří,
29aby byly tvé oči otevřené k tomuto domu noc a den, k místu, o němž jsi řekl: Bude tam mé jméno; abys nakláněl sluch k modlení, jímž se tvůj nevolník bude modlívat směrem k tomuto místu,
30a kéž nakláníš sluch k úpění svého nevolníka a svého lidu, Isráéle, jímž se směrem k tomuto místu budou modlívat, a ty kéž slyšíš na místo svého bydlení, na nebesa, a když budeš slyšet, kéž odpustíš.
31Čím kdo bude hřešit vůči svému bližnímu, takže proti němu vznese kletbu k jeho prokletí, a ta kletba přijde před tvůj oltář v tento dům,
32to kéž ty v nebesích slyšíš a jednáš a své nevolníky rozsuzuješ prohlášením zlovolného za zlovolného k uvalení jeho cesty na jeho hlavu a ospravedlněním spravedlivého, abys mu dal podle jeho spravedlnosti.
33Při porážce tvého lidu, Isráéle, před tváří nepřítele, když vůči tobě budou hřešit, budou-li se k tobě vracet a tvé jméno vyznávat a modlit se a úpět k tobě v tomto domě,
34kéž pak ty v nebesích slyšíš a odpouštíš stran hříchu svého lidu, Isráéle, a přivádíš je zpět na půdu, již jsi dal jejich otcům.
35Při uzavření nebes, takže nebude deště, když vůči tobě budou hřešit, budou-li se směrem k tomuto místu modlit a tvé jméno vyznávat a od svého hříchu se od vracet, neboť jsi je pokořoval,
36kéž pak ty v nebesích slyšíš a odpouštíš stran hříchu svých nevolníků, totiž svého lidu, Isráéle, neboť jsi je vyučoval dobré cestě, jíž mají chodit, a kéž dáváš déšť na svou zem, již jsi za dědictví dal svému lidu.
37Kdykoli v zemi bude hlad, kdykoli bude mor, kdykoli bude sněť, rez, kobylky, saranče, kdykoli mu bude jeho nepřítel působit tíseň v zemi jeho bran, jakákoli rána, jakákoli nemoc, -
38jakákoli modlitba, jakékoli úpění, jež se bude dít skrze kteréhokoli člověka, skrze všechen tvůj lid, Isráéle, když bude každý z nich znát ránu svého srdce a bude rozprostírat své dlaně směrem k tomuto domu,
39kéž pak ty v nebesích, trvalém místě svého usídlení, slyšíš a odpouštíš a jednáš a dáváš každému, jehož srdce znáš (ty přece, ty samoten, znáš srdce všech dětí člověka), podle všech jeho cest,
40aby tě měli v úctě po všechny dni, co oni budou živi na povrchu půdy, již jsi dal našim otcům.
41A i stran cizozemce, jenž ne ní z tvého lidu, Isráéle, ten, přijde-li ze vzdálené země pro tvé jméno
42(neboť budou slyšet o tvém velikém jménu a o tvé silné ruce a o tvé paži, jež bývá napřažena), když přijde a bude se modlit směrem k tomuto domu,
43kéž ty v nebesích, trvalém místě svého usídlení, slyšíš a jednáš podle všeho, o č bude ten cizozemec k tobě volat, aby všechny národnosti země poznávaly tvé jméno, aby tě měly v úctě jako tvůj lid, Isráél, a aby věděly, že nad tímto domem, jejž jsem zbudoval, je vzýváno tvé jméno.
44Kdykoli tvůj lid bude vycházet k boji proti svému nepříteli cestou, jíž je budeš posílat, a budou se k Hospodinu modlit směrem k městu, v němž jsi našel zálibu, a domu, jejž jsem tvému jménu zbudoval,
45kéž pak v nebesích jejich modlitbu a jejich úpění slyšíš a jejich právo uplatníš.
46Kdykoli vůči tobě budou hřešit (neboť není člověka, jenž by nehřešil), a budeš se proti nim popuzovat a vy dávat je tváři nepřítele, takže, zajmouce je, je odvedou do zajetí do země nepřítele, vzdálené nebo blízké,
47a vezmou si to v zemi, kam byli do zajetí odvedeni, opět k srdci a jmou se v zemi zajavších je vracet se a úpět k tobě výrokem: Zhřešili jsme a spáchali jsme nepravost, zachovali jsme se zlovolně,
48a v zemi svých nepřátel, kteří je zajali, se k tobě vrátí celým svým srdcem a celou svou duší a k tobě se jmou modlit směrem k zemi, již jsi dal jejich otcům, a městu, jež jsi vyvolil, a domu, jejž jsem tvému jménu zbudoval,
49kéž pak v nebesích, trvalém místě svého usídlení, jejich modlitbu a jejich úpění slyšíš a jejich právo uplatníš
50a odpouštíš svému lidu, těm, již vůči tobě zhřešili, a no, stran všech jejich přestoupení, jimiž se proti tobě provinili, a vystavuješ je slitováním před tváří zajavších je, a ť je politují
51(vždyť oni jsou tvůj lid a tvé dědictví, jež jsi vyvedl z Egypta, zprostřed pece ze železa),
52zatímco tvé oči budou otevřeny k úpění tvých nevolníků a k úpění tvého lidu, Isráéle, za naklonění sluchu k nim při všem jejich volání k tobě.
53Vždyť ty sis je za dědictví vyčlenil ze všech národností země podle toho, co jsi promluvil skrze Mojžíše, svého nevolníka, když jsi naše otce vyvedl z Egypta, Pane, Hospodine!
54A jak Šalomoun skončil s modlením k Hospodinu vší touto modlitbou, stalo se, že zpřed oltáře Hospodinova vstal od klečení na svých kolenou s dlaněmi rozprostřenými k nebesům
55a stanul a silným hlasem požehnal všemu sejití Isráélovu výrokem:
56Budiž veleben Hospodin, jenž svému lidu, Isráélovi, dal odpočinek podle všeho, co vyslovil; nepadlo ani jedno slovo ze všech jeho dobrých slov, jež vyslovil skrze Mojžíše, svého nevolníka;
57kéž je Hospodin, náš Bůh, s námi, jako byl s našimi otci (kéž nás neopouští a nezamítá nás),
58k naklonění našich srdcí k němu, k chození všemi jeho cestami a k dbaní jeho rozkazů a jeho ustanovení a jeho předpisů, jež přikázal našim otcům,
59a kéž jsou tato má slova, jimiž jsem se jal vůči tváři Hospodinově doprošovat přízně, dnem i nocí blízká Hospodinu, našemu Bohu, k uplatňování práva jeho nevolníka a práva jeho lidu, Isráéle, podle záležitost i dne v její den,
60za účelem poznání všemi národnostmi země, že Bohem je Hospodin, on, není jiného.
61Nechť tedy je vaše srdce nerozdělené při Hospodinu, našem Bohu, k chození v jeho ustanoveních a k dbaní jeho rozkazů, jako tohoto dne.
62A král a s ním všechen Isráél před tváří Hospodinovou obětovali oběti,
63a Šalomoun obětoval oběť pokojných hodů, již obětoval Hospodinu, dvacet a dva tisíce kusů skotu a sto a dvacet tisíc kusů drobného dobytka; tak zasvětili, král a všechny děti Isráélovy, dům Hospodinův.
64V onen den posvětil král vnitřek nádvoří, jež bylo před domem Hospodinovým, neboť tam obětoval i vzestupné oběti a oběti dar u a tuk obětí pokojných hodů, protože oltář z mosazi, jenž byl před tváří Hospodinovou, byl příliš malý, aby pojal ty vzestupné oběti a oběti dar u a tuk obětí pokojných hodů.
65A v onen čas uspořádal Šalomoun slavnost, a s ním všechen Isráél, veliké sejití, od příchodu k vstupu do Chamáth u po potok Egypta, před tváří Hospodina, našeho Boha, sedm dní a sedm dní - čtrnáct dní.
66V osmý den lid propustil, i požehnali králi a odešli k svým stanům, veselí a v dobré náladě nad vším dobrem, jež způsobil Hospodin Dávidovi, svému nevolníku, a Isráélovi, svému lidu.