1A dni Dávidovy se přiblížily k smrti; i přikázal Šalomounovi, svému synu, výrokem:
2Já odcházím cestou vší země; budeš tedy silný a projevíš se jako muž
3a zachováš nařízení Hospodina, svého Boha, - chodit jeho cestami, dbát jeho ustanovení, jeho rozkazů a jeho předpisů a jeho svědectví, jak je psáno v zákoně Mojžíšově, abys docházel prospěchu ve vše m, co budeš činit, a kamkoli se budeš obracet,
4aby Hospodin mohl potvrdit své slovo, jež o mně vyslovil výrokem: Budou-li tvoji synové dbát své cesty k chození před mou tváří v pravdě, celým svým srdcem a celou svou duší, - výrokem: Nebude ti nikdo vytínán z trůnu Isráélova.
5A ty také víš, co mi učinil Jóáv, syn Cerújin, co učinil dvěma velitelům vojska Isráélova, Avnérovi, synu Nérovu, a Amásovi, synu Jetherovu, že je zabil a v mír vpustil krev války a uvedl krev války na svůj opasek, jenž byl na jeho kyčlích, a na svou obuv, jež byla na jeho nohou.
6Musíš se tedy zachovat podle své moudrosti, a ť nenecháváš jeho šediny sestoupit v šeól v pokoji.
7Budeš však prokazovat laskavost synům Barzillaje, Gileádího, a ť jsou mezi jídajícími u tvého stolu, neboť tak se přiblížili ke mně při mém útěku před tváří Avšálóma, tvého bratra.
8A hle, je u tebe Šimeí, syn Géry, syna Jemíního, z Bachúrím, jenž se mi v den mého odchodu do Machanájim ostrým zlořečením jal zlořečit; potom mi on k Jordán u přišel vstříc, i přisáhl jsem mu při Hospodinu výrokem: Chci-li tě mečem usmrtit!
9Nyní však nechť ho nenecháváš bez trestu, vždyť ty jsi moudrý muž a budeš vidět, co s ním máš učinit, a by s jeho šediny v šeól seslal v krvi.
10A Dávid ulehl se svými otci a byl pohřben ve městě Dávidově.
11A dní, co Dávid kraloval nad Isráélem, bylo čtyřicet let; sedm let kraloval v Chevrónu a třicet a tři léta kraloval v Jerúsalémě.
12A na trůn Dávida, svého otce, usedl Šalomoun a jeho kralování bylo velmi upevněno.
13A Adónijjáhú, syn Chaggíth, přišel k Bath-ševě, matce Šalomounově; ta řekla: Zda je tvůj příchod pokoj ný? A řekl: Pokoj ný.
14A řekl: Mám k tobě co promluvit. I řekla: Mluv.
15A řekl: Ty víš, že království se do stalo mně a na mne stran kralování upřeli, všechen Isráél, svou tvář, a le království se obrátilo a do stalo se mému bratru, neboť se mu do stalo od Hospodina;
16já se však nyní chystám vyžádat si od tebe jednu věc, kéž nezamítáš mou tvář. I řekla k němu: Mluv.
17A řekl: Řekni, prosím, Šalomounovi, králi, neboť tvou tvář nebude zamítat, a ť mi ráčí dát Avíšag, šúnémskou, za ženu.
18A Bath-ševa řekla: Dobře, já za tebe ke králi budu mluvit.
19Bath-ševa tedy vstoupila ke králi Šalomounovi promluvit s ním za Adónijjáhúa; a král jí povstal vstříc a poklonil se jí, i usedl na svůj trůn a dal přistavit trůn pro královu matku, i usedla po jeho pravici
20a řekla: Já se chystám vyžádat si od tebe jednu malou věc, kéž nezamítáš mou tvář. A král jí řekl: Žádej, má matko, neboť tvou tvář nebudu zamítat.
21I řekla: Nechť se dává Avíšag, šúnémská, za ženu Adónijjáhúovi, tvému bratru.
22A král Šalomoun odpověděl a řekl své matce: A nač pro Adónijjáhúa žádáš Avíšag, šúnémskou? I království pro něho žádej, vždyť on je můj bratr, starší než já, i pro něho i pro Evjáthára, kněze, i pro Jóáva, syna Cerújina.
23A král Šalomoun přisáhl při Hospodinu výrokem: Takto nechť mi Bůh činí a takto nechť přidává, že Adónijjáhú toto slovo vyslovil proti své duši!
24Nyní tedy, jako že je živ Hospodin, jenž mě upevnil a posadil mě na trůn Dávida, mého otce, a jenž mi zřídil dům podle toho, co promluvil, ano, dnes musí být Adónijjáhú usmrcen.
25To zařídil král Šalomoun skrze Benájáhúa, syna Jehójádova; ten se na něho vrhl, takže umřel.
26A Evjáthárovi, knězi, král řekl: Jdi do Anáthóth na svá pole, neboť ty jsi hoden smrti, a le nechci tě v tento den usmrtit, neboť jsi před tváří Dávida, mého otce, nosil skříňku Pána, Hospodina, a že ses natrápil vším, čím se natrápil můj otec.
27Tak vyhnal Šalomoun Evjáthára z postavení kněze Hospodinu, k naplnění slova Hospodinova, jež vyslovil o domě Élího v Šíle.
28A ta zvěst došla až k Jóávovi; Jóáv se totiž byl naklonil za Adónijjou, a č za Avšálómem se nebyl naklonil. Prchl tedy Jóáv do stanu Hospodinova a chytil se rohů oltáře.
29I bylo králi Šalomounovi oznámeno, že Jóáv prchl do stanu Hospodinova, a hle, je vedle oltáře. Šalomoun tedy poslal Benájáhúa, syna Jehójádova, výrokem: Jdi, vrhni se na něho.
30A Benájáhú vstoupil do stanu Hospodinova a řekl k němu: Takto řekl král: Vyjdi. I řekl: Ne, nýbrž chci umřít zde. Benájáhú tedy odevzdal slovo králi výrokem: Tak promluvil Jóáv a tak mi odpověděl.
31A král mu řekl: Učiň podle toho, co promluvil, a vrhni se na něho a pohřbi ho, a ť sejmeš ze mne a z domu mého otce nevinnou krev, již Jóáv prolil.
32A Hospodin vrátí jeho krev na hlavu jeho, jenž se vrhl na dva muže spravedlivější a lepší než on a zabil je mečem, aniž můj otec Dávid věděl, Avnéra, syna Nérova, velitele vojska Isráélova, a Amásu, syna Jetherova, velitele vojska Júdova,
33a jejich krev se navždy vrátí na hlavu Jóávovu a na hlavu jeho semene, Dávidovi však a jeho semeni a jeho domu a jeho trůnu se od Hospodina navždy bude do stávat pokoje.
34Benájáhú, syn Jehójádův, tedy vystoupil a vrhl se na něho a usmrtil ho, a pohřbil ho v jeho domě v pustině;
35a král místo něho nad vojskem dosadil Benájáhúa, syna Jehójádova, a Cádóka, kněze, dosadil král místo Evjáthára.
36A král poslal a dal povolat Šimeího a řekl mu: Zbuduj si v Jerúsalémě dům a usídli se tam, a nesmíš odtamtud nikam vycházet,
37neboť v den tvého vyjití, když budeš překračovat potok Kidrón, se stane, - musíš nepochybně vědět, - že jistotně budeš muset umřít; tvá krev bude na tvé hlavě.
38A Šimeí králi řekl: To slovo je dobré; podle toho, co můj pán, král, vyslovil, tak bude tvůj nevolník činit. A Šimeí po mnoho dní bydlel v Jerúsalémě;
39a le po uplynutí tří let se stalo, že Šimeímu utekli dva nevolníci k Áchíšovi, synu Maachovu, králi Gathu; to Šimeímu oznámili výrokem: Hle, tvoji nevolníci jsou v Gathu.
40A Šimeí vstal a osedlal svého osla a odebral se do Gathu k Áchíšovi hledat své nevolníky, a odebral se Šimeí a své nevolníky z Gathu přivedl.
41A Šalomounovi bylo oznámeno, že se Šimeí odebral z Jerúsaléma do Gath u a vrátil se;
42a král poslal a dal Šimeího povolat a řekl k němu: Zda jsem tě nezavázal přísahou při Hospodinu, když jsem proti tobě důrazně prohlásil výrokem: V den tvého vyjití, když se kamkoli budeš ubírat, musíš nepochybně vědět, že jistotně budeš muset umřít? A řekl jsi ke mně: To slovo je dobré, uslyšel jsem.
43Proč jsi tedy nedodržel přísahu při Hospodinu a rozkaz, jímž jsem na tebe vložil povinnost?
44A král k Šimeímu řekl: Ty víš o všem zlu, o němž ví tvé srdce, jež jsi provedl Dávidovi, mému otci, a le Hospodin všechno tvé zlo vrátí na tvou hlavu,
45král Šalomoun však bude požehnán a trůn Dávidův bude před tváří Hospodinovou navždy upevněn.
46A král rozkázal Benájáhúovi, synu Jehójádovu; ten vyšel a vrhl se na něho, takže umřel. I bylo království upevněno v ruce Šalomounově.