1A Élijjáhú, Tišbí, z osadníků Gileádu, k Acheávovi řekl: Jako že je živ Hospodin, Isráélův Bůh, před jehož tváří stojím, - bude-li těchto let nastávat rosa a neb déšť, leč podle mého slova!
2I do stalo se k němu slovo Hospodinovo výrokem:
3Jdi odtud a udělej si otočku k východu a skryj se u potoka Keríthu, jenž je před Jordánem,
4i stane se, že budeš pít z toho potoka, a živit tě tam jsem rozkázal krkavcům.
5Odešel tedy a učinil podle slova Hospodinova, a no, odešel a usídlil se u potoka Keríthu, jenž je před Jordánem,
6a krkavci mu donášeli chléb a maso za jitra a chléb a maso za večera, a pil z potoka.
7A po uplynutí kolikasi dní se stalo, že potok vyschl, neboť v zemi nebylo pršky;
8a do stalo se k němu slovo Hospodinovo výrokem:
9Vstaň, jdi do Carfáthu, jenž patří k Cídónu, a usídli se tam; hle, rozkázal jsem tam jedné vdově živit tě.
10Vstal tedy a odebral se do Carfáthu a přišel ke vchodu do města, a hle, jakási vdova tam sbírala dříví; i zavolal na ni a řekl: Přines mi, prosím, v nádobě trochu vody, a ť se mohu napít.
11Odešla tedy přinést, i zavolal na ni a řekl: Přines mi, prosím, ve své ruce kousek chleba.
12I řekla: Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, - mám-li jaký bochánek, leda hrubé mouky v soudku, co se vejde do dlaně, a trochu oleje v džbánku, a hle, já, - sbírám dvě dřeva a chci vejít a připravit to sobě a svému synu, a sníme to a umřeme.
13A Élijjá k ní řekl: Nemusíš se bát; vejdi, učiň podle svého slova, jen z toho nejprve udělej malou chlebovou placku mně, tu mi vyneseš a potom můžeš udělat sobě a svému synu,
14neboť takto řekl Hospodin, Isráélův Bůh: Soudek hrubé mouky nebude moci být spotřebován, aniž bude džbánek oleje moci být vyprázdněn až do dne Hospodinova dání pršky na povrch půdy.
15Odešla tedy a učinila podle slova Élijjáhúova, i jedla ona i on i její dům po mnoho dní;
16soudek hrubé mouky nebyl spotřebován, aniž byl džbánek oleje vyprázdněn podle slova Hospodinova, jež vyslovil skrze Élijjáhúa.
17A po těchto věcech se stalo, že syn té ženy, paní toho domu, onemocněl, a jeho nemoc byla velmi tíživá, až v něm nezůstávalo dechu.
18I řekla k Élijjáhúovi: Co mám s tebou co činit, Boží muži? Přišel jsi ke mně připomenout mou nepravost a usmrtit mého syna?
19A řekl: Po dej mi svého syna. A vzal ho z její náruče a vynesl ho do horního pokoje, kde on bydlel, a uložil ho na své lože
20a jal se volat k Hospodinu a řekl: Hospodine, můj Bože, zda jsi i na tu vdovu, u níž já jako host bydlím, dopustil utrpení, usmrtit jejího syna?
21I rozpjal se třikrát na dítko a jal se k Hospodinu volat a řekl: Hospodine, můj Bože, kéž, prosím, chceš navrátit duši tohoto dítka na jeho nitro!
22A Hospodin vyslyšel hlas Élijjáhúa a duše dítka se na jeho nitro vrátila, i ožilo;
23a Élijjáhú dítě vzal a snesl je z horního pokoje domu a dal je jeho matce a řekl k ní: Viz, tvůj syn je živ!
24A ta žena k Élijjáhúovi řekla: Nyní jsem poznala toto: Že ty jsi Boží muž a slovo Hospodinovo v tvých ústech je pravda.