1Král Šalomoun si však zamiloval mnoho žen-cizozemek, a to s dcerou faraonovou, - Móávek, Ammónovkyň, Edómek, Cidóňanek, Chittíjek,
2z národů, o nichž Hospodin k dětem Isráélovým řekl: Nesmíte vstupovat mezi ně, aniž smějí oni vstupovat mezi vás; jistě by vaše srdce nakláněly za svými bohy. Na těch Šalomoun ulpěl láskou,
3takže měl sedm set žen-princezen a tři sta souložnic, i naklonily jeho ženy jeho srdce,
4a no, stalo se v době Šalomounova stáří, že jeho ženy naklonily jeho srdce za jinými bohy, takže jeho srdce přestalo být nerozdělené při Hospodinu, jeho Bohu, jako srdce Dávida, jeho otce,
5i jal se Šalomoun chodit za Aštóreth, bohyní Cidóním, a za Milkómem, hnusností Ammóním;
6jal se tedy Šalomoun činit, co bylo zlé v očích Hospodinových, a přestal Hospodina plně následovat jako Dávid, jeho otec.
7Tehdy Šalomoun zbudoval výšinu Kemóšovi, hnusnosti Móáva, na hoře, jež je před Jerúsalémem, a Mólechovi, hnusnosti dětí Ammónových,
8a tak učinil pro všechny své ženy, cizozemky zakuřující a obětující svým bohům.
9I popudil se Hospodin proti Šalomounovi, že se jeho srdce odklonilo z blízkosti Hospodina, Boha Isráélova, jenž se mu dvakrát ukázal
10a o této věci mu rozkázal, že nemá chodit za jinými bohy, a le nedodržel, co Hospodin rozkázal.
11Hospodin tedy Šalomounovi řekl: Protože se toto při tobě vyskytlo, že jsi nedodržel mou smlouvu a mé ustanovení, jímž jsem na tebe vložil povinnost, chci odtrhnout zajisté od tebe tvé kralování a dát je tvému služebníku;
12ale vzhledem k Dávidovi, tvému otci, to nebudu činit v tvých dnech. Budu je vytrhovat z ruky tvého syna;
13jen že nebudu odtrhovat celé tvé království - jeden kmen tvému synu chci dát vzhledem k Dávidovi, tvému otci, a vzhledem k Jerúsalému, jejž jsem vyvolil.
14A Hospodin Šalomounovi vzbudil protivníka, Hadada, Edómího; ten byl ze semene králova v Edómu.
15Stalo se totiž při Dávidově pobytu v Edómu, když Jóáv, velitel vojska, vystoupil pohřbívat zabité, že všechny mužského pohlaví v Edómu pobil
16(neboť tam Jóáv, a všechen Isráél, zůstal šest měsíců až do vytětí všech mužského pohlaví v Edómu),
17a le Hadad utekl, on a s ním někteří Edómijjím ze služebníků jeho otce, aby přišli do Egypt a; tehdy byl Hadad malý hoch.
18Povstali tedy z Midjánu a přišli do Párán u a vzali některé z Páránu s sebou a přišli do Egypt a k faraonovi, králi Egypta; ten mu dal dům a určil pro něho stravu a dal mu po zem ek.
19A Hadad našel v očích faraonových velikou přízeň, takže mu za ženu dal sestru své ženy, sestru Tachpenés, královny,
20a sestra Tachpenés mu porodila Genuvatha, jeho syna, a toho Tachpenés vychovala uvnitř faraonova domu, takže se Genuvath do stal mezi faraonovy syny.
21A když Hadad v Egyptě uslyšel, že Dávid ulehl se svými otci a že Jóáv, velitel vojska, je mrtev, řekl Hadad k faraonovi: Propusť mě, a ť mohu odejít do své země.
22A farao mu řekl: Čehopak jsi ty u mne potřeben, že, hle, chceš odejít do své země? I řekl: Ne, nýbrž aby s mě, ať je jakkoli, ráčil propustit.
23Ještě mu Bůh vzbudil protivníka, Rezóna, syna Eljádova, jenž utekl z blízkosti Hadad-ezera, krále Cóvy, svého pána,
24a shromáždil k sobě muže a stal se, při Dávidově zabíjení jich, velitelem bandy záškodníků, i odešli v Damašek a usídlili se tam a ujali se v Damašku kralování.
25A na všechny dni Šalomounovy se stal Isráélovi protivníkem, jako svízel, jíž byl Hadad; i zhnusilo se mu v Isráélovi a ujal se kralování nad Arámem.
26A proti králi také pozvedl ruku Jároveám, syn Nevátův, Efráthí z Cerédy (a jméno jeho matky Cerúá, vdova ), služebník Šalomounův;
27a toto byla příčina, že ruku proti králi pozvedl: Šalomoun se jal vybudovávat Milló a uzavírat mezeru města Dávida, jeho otce;
28a ten muž, Jároveám, byl zdatný silák, a když si Šalomoun toho mladíka všiml, jak on vykonával práci, pověřil ho dozorem při vší robotě domu Josefova.
29A v onen čas se stalo, že Jároveám vyšel z Jerúsaléma, a cestou ho zastihl Achijjá, Šílóní, prorok, a ten se byl přioděl novým pláštěm; a oni dva byli v poli o samotě.
30A Achijjá se chytil za ten nový plášť, jenž byl na něm, a roztrhal jej - dvanáct útržků -
31a řekl Jároveámovi: Vezmi si deset útržků, neboť Hospodin, Bůh Isráélův, řekl takto: Hle, chystám se vytrhnout království z ruky Šalomounovy a deset kmenů chci dát tobě
32(a jeden kmen bude zůstávat jemu vzhledem k mému nevolníku Dávidovi a vzhledem k Jerúsalému, městu, v němž jsem našel zálibu, ze všech kmenů Isráélových),
33protože mě opustili a jali se klanět Aštóreth, bohyni Cidóním, a Kemóšovi, bohu Móáva, a Milkómovi, bohu dětí Ammónových, a přestali chodit mými cestami k vykonávání toho, co je v mých očích správné, totiž mých ustanovení a mých předpisů, jako Dávid, jeho otec.
34Nebudu však brát všechno kralování z jeho ruky, neboť ho po všechny dni jeho života chci ponechat vládcem, vzhledem k Dávidovi, svému nevolníku, jehož jsem vyvolil, jenž mé rozkazy a má ustanovení zachoval,
35nýbrž chci vzít království z ruky jeho syna a dát je - deset kmenů - tobě,
36a jeho synu chci ponechat jeden kmen, aby zůstávala lampa Dávidovi, mému nevolníku, po všechny dni před mou tváří v Jerúsalémě, městě, jež jsem si vyvolil k vložení tam svého jména.
37Tebe pak chci vzít, a by s kraloval podle všeho, čeho bude žádostiva tvá duše, a by s byl králem nad Isráélem;
38a jestliže budeš poslušen všeho, co ti budu rozkazovat, a chodit mými cestami a činit, co je správné v mých očích, k zachovávání mých ustanovení a mých rozkazů podle toho, co činil Dávid, můj nevolník, stane se, že zůstanu s tebou a zbuduji ti stálý dům, jako jsem zbudoval Dávidovi, a budu ti svěřovat Isráéle.
39Vzhledem k tomuto totiž chci símě Dávidovo pokořit, ale ne na všechny dni.
40A Šalomoun chtěl Jároveáma usmrtit, a le Jároveám vstal a utekl do Egypt a k Šíšakovi, králi Egypta, a až do smrti Šalomounovy v Egyptě zůstal.
41A ostatní věci Šalomounovy a vše, co vykonal, a jeho moudrost - zda ne jsou ony vy psány na knize věcí Šalomounových?
42A dní, co Šalomoun v Jerúsalémě kraloval nade vším Isráélem, bylo čtyřicet let;
43i ulehl Šalomoun se svými otci a byl pohřben ve městě Dávida, svého otce. A kralování se místo něho ujal Rechaveám, jeho syn.