1Pohleďte, jakou lásku nám Otec dal - abychom byli nazváni Božími dětmi; pro tuto příčinu nás svět nezná, protože nepoznal jeho.
2Milovaní, nyní jsme Božími dětmi, a čím budeme, nevyšlo ještě najevo; víme, že vyjde-li to najevo, budeme podobni jemu, protože ho budeme vidět tak, jak je.
3A každý, kdo v něm má tuto naději, očišťuje sám sebe podle toho, jak je čistý on.
4Každý, kdo provozuje hřích, provozuje i bezzákonnost, a hřích je bezzákonnost;
5a víte, že on byl zjeven, aby naše hříchy odňal, a v něm hříchu není.
6Kdokoli v něm zůstává, nehřeší; kdokoli hřeší, neuviděl ho, aniž ho poznal.
7Dětičky, nechť vás nikdo nesvádí. Kdo provozuje spravedlnost, je spravedlivý, tak jako je spravedlivý on;
8kdo provozuje hřích, je z ďábla, protože ďábel hřeší od počátku. K tomu byl Boží Syn zjeven, aby ďáblovy činy zrušil.
9Kdokoli je zplozen z Boha, hřích neprovozuje, protože v něm zůstává jeho símě, i nemůže hřešit, protože je zplozen z Boha.
10Po tomto jsou zjevné děti Boží a děti ďáblovy: kdokoli neprovozuje spravedlnost, není z Boha, an i kdo svého bratra nemiluje.
11Vždyť toto je zvěst, již jste od počátku slýchali: abychom se navzájem milovali,
12ne jako Kain byl z toho zlosyna a svého bratra zabil; a z příčiny čeho ho zabil? Protože jeho činy byly zlé a ty, jež byly jeho bratra, spravedlivé.
13Nedivte se, bratři, jestliže vás svět nenávidí.
14My víme, že jsme přestoupili ze smrti do života, protože milujeme bratry. Kdo nemiluje bratra, zůstává ve smrti;
15každý, kdo svého bratra nenávidí, je zabíječ lidí, a víte, že žádný zabíječ lidí v sobě věčného života trvale nemá.
16Po tomto jsme poznali lásku: protože on za nás položil své žití. I my jsme povinni za bratry svá žití pokládat.
17Kdokoli však má životní potřeby světa a pozoruje, že jeho bratr má nouzi, a zamkne před ním své nitro - jak v něm zůstává Boží láska?
18Dětičky, nemilujme slovem ani jazykem, nýbrž činem a pravdou.
19A po tomto poznáme, že jsme z pravdy, a přesvědčíme před ním svá srdce:
20že odsuzuje-li nás naše srdce, je Bůh větší než naše srdce a zná všechny věci.
21Milovaní, neodsuzuje-li nás naše srdce, máme vůči Bohu smělost,
22a cokoli si vyprošujeme, od něho dostáváme, protože jsme bedlivi jeho příkazů a provozujeme věci, jež jsou v jeho očích příjemné.
23A jeho příkaz je tento: Abychom uvěřili jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali podle toho, jak nám dal příkaz;
24a kdo je bedliv jeho příkazů, zůstává v něm a on v něm. A po tomto poznáváme, že v nás zůstává: podle Ducha, jehož nám dal.